Rum, který není pro každého

17.04.2017Václav Větvička

Během cest po Karibiku jsem už slušnou řádku palíren navštívil a počet rumů, které jsem v nich ochutnal, půjde do stovek. V River Antoine na malinkém ostrůvku Grenada, jenž se nachází v jižní části Návětrných ostrovů nedaleko od venezuelského pobřeží, jsem ale narazil na něco, co mne překvapilo. Zdejší agricole rum rozhodně není pro každého, a to hned z několika důvodů.

Grenadu mají mnozí uloženou v paměti jako ostrov koření. Kdo vaří a peče, bude znát její muškátový oříšek. Znalci ne tak dávné historie si pak nejspíš pamatují nesmyslnou invazi americké armády, s jejímiž následky se lze na ostrově setkat ještě dnes. Milovníci rumů zase patrně tuší, že i zde se vyrábí. Od palíren, které nepřetržitě pracují několik století, je možné celkem oprávněně očekávat nejen tradici, ale také vymazlený rum. Na Grenadě je tomu ovšem trochu jinak. Označením nejstarší palírna se sice chlubí barbadoský Mount Gay, jenž své počátky klade do roku 1703, čímž zdejší palírnu z roku 1785 pohodlně strčí do kapsy, rozdíl je ale v tom, že tady se rum dělá stále stejně. Prostě se tu nic nezměnilo od doby, kdy Mozart skládal opery.

Jak se to povede, tak to v láhvi je

Návštěva River Antoine je cestou nějakých 250 let do minulosti. Cukrovou třtinu už sice do palírny nepřiváží pár volů, to je však asi tak jediná modernizace, která zde proběhla. Rozvrzané vozíčky tlačí pár svalnatých černochů do budovy, u níž už dávno minula doba, kdy patřila mezi památky, a začíná se blížit spíše ke zříceninám. V době mé návštěvy makala parta expertů z Trinidadu na opravě obrovského vodního kola, které pohání drtičku cukrové třtiny, destilaci to ale nezastavilo. V jeden moment se z oblaku kouře před mýma očima vynořil obrovitý černoch, který ládoval pod kotel prakticky všechno, co mu přišlo pod ruku, od klacků z pralesa až po papírové krabice z obchoďáků. Uvnitř pod střechou, která hrozí spadnutím, stálo několik mnohokrát sdrátovaných kotlů. Na nějaké vyšlechtěné kvasinky se v River Antoine nehraje, co ze vzduchu napadá, to tam je. Oni se ostatně tady s ničím nepářou, palírna má sice vlastní plantáž cukrové třtiny, ale to, že nejvíce cukru poskytuje během suché sezony, nikoho nezajímá. Pálí se pořád, 365 dnů v roce.

V kotli umístěném nejvýš je čerstvá třtinová šťáva, kterou po pár dnech kvašení přenesou ručně pomocí šoufků do dalšího kotle. Tak se budoucí rum přesouvá až úplně dolů, kde pod posledním kotlem topí zmiňovaný muž vším, co má. Kvasící šťáva se tudíž postupně blíží teplu a během toho houstne. Když je hustá tak akorát, přenesou ji zase o kus dál a začnou destilovat. Žádná mechanizace, žádné pumpy, prostě ruční práce a trocha gravitace. Potom už to jde jednoduše – z chladiče tekutina samospádem steče do tanku ve sklepě, odkud ji ruční pumpa přetáhne do láhví, které plní dvě dámy rovnou z kohoutku. Žádné hrátky s požadovaným obsahem alkoholu, jak se to povede, tak to je. Proto se také říká, že na láhvi uvedených 75 % je údaj značně přibližný.

Co se na ostrově vyrobí, to se tam i vypije

Vyzkoušet jsme mohli, kolik jsme jen chtěli. Když se na vratkém stolku před námi objevilo pár láhví a sklenic, náš průvodce diskrétně zmizel a nechal nás ochutnávat. Už po prvním doušku nám bylo jasné, proč a jak kdysi vznikl název ohnivá voda, a nabyli jsme dojmu, že jsme se právě napili náplně do zapalovačů. Po chvíli jsme si ale zvykli jak na chuť destilátu, tak na představu, že se pohybujeme na soukromém obláčku vůně z cukrové třtiny. Přece jen jsme ochutnávali čistý agricole rum, takže taková hrůza to být prostě nemohla a ani nebyla… Pro méně statečné v River Antoine nabízejí ještě pár lahviček lehce naředěné verze svého destilátu. Ovšem i ta je jen pro silné nátury, protože ani 69 % není žádná limonádička. V každém případě jde o pálenky s tak vysokou koncentrací alkoholu, že je letecké společnosti považují za hořlavinu, takže domů na památku si ani kapku odvézt nelze. Na letišti lze na cedule upozorňující na zákaz převážení tohoto rumu v zavazadlech narazit doslova na každém kroku. Ostatně i když palírna jede prakticky 24 hodin denně, její produkce není vůbec velká a co se na ostrově vyrobí, to se tam bez problémů také vypije.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on LinkedInShare on Google+Pin on Pinterest

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

@mohlo by vás zajímat