Melzer čtvrtým World Class vítězem

08.06.2017Bára Urbanová

Od včerejšího večera známe vítěze čtvrtého ročníku soutěže World Class v České republice. Rozhodlo o něm dvoudenní finále sestávající ze šesti disciplín. Až k vítěznému konci jimi prošel barman Hemingway baru Tomáš Melzer. Na srpnovém globálním finále v Mexiku to přitom nebude mít vůbec jednoduché. Očekávání jsou po posledních dvou ročnících soutěže velká – dva Tomášovi předchůdci, Víťa Cirok a Adrián Michalčík, se totiž probojovali až mezi šest nejlepších.

Finalisty českého národního kola letos určil součet bodů ze dvou semifinále, v nichž soutěžící míchali drinky na téma First taste is with eyes a Is fresh the best? Šanci zabojovat o postup na globální klání do Mexika na základě nich dostalo deset barmanů reprezentujících devět pražských podniků: Peter Bobula ze ZanziBaru, Pavel Mandrla z Black Angel’s, Tomáš Melzer a Martin Župina z Hemingway baru, Jaroslav Modlík z AnonymouS, Tomáš Nyári z BeBop baru, Régis Roig-Roux z L’Fleur, Adam Smilek z Prologu, Filip Stránský z AnonymouS Shrink’s Office a Milan Zaleš z Bugsy’s. Finále bylo stejně jako v předchozích letech dvoudenní, nově byl ale první den zasvěcen výhradně teoretickým disciplínám a ten druhý mixologickým. Do hodnocení barmanů se během závěrečné z nich zapojila také veřejnost, respektive hosté pozvaní na slavnostní vyhlášení vítěze.

V hlavní roli znalosti a chuťová paměť

Zázemím pro první den soutěže se stal odpoledne 6. června pražský hotel Marriott. Barmany tu přivítal český World Class ambasador Petr Kymla, detailněji je seznámil s průběhem finále a zejména pak s teoretickými disciplínami, jež pak v poměrně rychlém tempu následovaly. Došlo také na rozlosování pořadí všech soutěžních úkolů, vyjma toho úplně závěrečného, který se týkal už jen pěti nejlepších. Poměrně uvolněnou náladu v místnosti vystřídalo soustředěné napětí ve chvíli, kdy před barmany přistál písemný test. Obsahoval 50 otázek (jednou tolik co vloni), které se týkaly především značek z portfolia Diageo Reserve, ale také koktejlů, míchacích technik nebo přímo soutěže World Class. Soutěžící na jejich vypracování měli pouze 15 minut, ovšem s tím, že vždy vybírali mezi třemi možnými variantami či odpovědí ano/ne. Liquid Mastery Challenge, jak byl test nazván, se 40 správnými odpověďmi ovládl Peter Bobula. Zahanbit se nicméně nedali ani ostatní soutěžící, všichni správně odpověděli minimálně na 30 otázek. Podstatně víc jim zamotala hlavu do finále premiérově zařazená disciplína The Thinking Drinker. Dostali tři koktejly a na základě barvy, vůně a chuti měli určit, o jaké drinky jde (Corpse Reviver, Rob Roy a Mai Tai) a na jaké konkrétní bázi byly namíchány (Tanqueray No. Ten, Johnnie Walker Gold Label a Zacapa). U dvou koktejlů přitom vybírali z šesti předem známých destilátů, jeden byl přidán na poslední chvíli a bez nápovědy. Rozhodit se tím nenechal Tomáš Melzer, který jako jediný správně určil všechny koktejly i báze. Pouze jednu chybu udělali Régis Roig-Roux a Tomáš Nyári. Poměrně lehká se naopak ukázala být Speak & Sip Challenge. Šlo o blind test, ovšem oproti loňsku rozšířený o „povídací“ část. Barmani měli za úkol identifikovat tři whisk(e)y. Předem ale věděli, s jakými bázemi se bude v testu pracovat, a tak šlo v podstatě pouze o to, přiřadit k danému vzorku správnou značku (Bulleit, Talisker 10 y.o. a Lagavulin 16 y.o.). Poté si však museli jednu z nich vybrat a zhruba pět minut o ní povídat, popřípadě zodpovědět otázky Petra Kymly či loňského vítěze Adriána Michalčíka, kteří se pro tuto disciplínu stali porotci. Osm z deseti barmanů určilo správně všechny tři vzorky, plný počet bodů si připsali Martin Župina a Peter Bobula.

Z rodné země na cestě do Mexika

Ve středu 7. června se soutěžící už na devátou ranní shromáždili v Bugsy’s baru, který hostil dvě mixologické disciplíny, v rámci nichž porotě předložili až osm koktejlů. Hodnocení drinků a prezentací se ujali tři zahraniční hosté – loňská slovenská World Class vítězka Marika Debnárová a dva někdejší globální vítězové David Rios a Telis Papadopoulos. První disciplína nazvaná The Journey byla jen o dvou koktejlech. První měl nějakým způsobem reprezentovat rodnou zemi, město nebo osobnost barmana, druhý se vztahoval k místu konání globálního finále, jímž je pro letošek Mexiko. Deset minut měli soutěžící na přípravu barového stanoviště a stejný čas jim byl vyměřen pro míchání drinků a jejich prezentaci. Zatímco třeba Peter Bobula či Filip Stránský prostřednictvím prvního drinku vyprávěli svůj profesní příběh, Tomáš Nyári se jím rozhodl prezentovat Českou republiku. Do receptury zakomponoval sirup z lipového čaje a z květů našeho národního stromu byla také tinktura, kterou použil. Koktejl navíc s odkazem na Aloise Jiráska servíroval v Lucerně. Svou rodnou zemi do koktejlu promítl také Régis Roig-Roux. Vyrůstal ve francouzské Provance, a tak v jeho drinku nemohla chybět levandule. Receptura sestávala z vodky Cîroc, cordialu z levandule a anýzu, Chartreusky, champagne a zástřiku absintem. Jako cestu z rodného Českého Krumlova až do Mexika pojal svou prezentaci Milan Zaleš. Své twisty na White Lady a Margaritu chystal zároveň, do českého drinku přidal mimo jiné pyré z kopřiv a ozdobil ho cukrovou vatou z Beskydek. Dojetí ve tváři porotců se podařilo vyvolat Martinovi Župinovi. Přípravu drinku, jímž mimo jiné vzdával hold svému rodnému Prešovu, zahájil tím, že porotcům předal knížku s pohlednicemi města, kterou si nechal pro tyto účely vyrobit, a na závěr je obdaroval knížkami s pohlednicemi jejich rodných měst a shodou okolností i míst, která pro ně osobně hodně znamenají. Aktivně porotce do přípravy svého mexického drinku zapojil Pavel Mandrla. Každý z nich mu do něj odměřil jednu ingredienci, a to takovou, která pocházela z jeho rodné země – David sherry, Marika Bentiannu a Telis kávové ouzo. Pavel ještě přidal sirup, který připravil svařením piva s vanilkou, a samozřejmě bázi, jíž byla stejně jako u všech ostatních finalistů tequila Don Julio. Koktejl servíroval na velké desce s obrázkem chilli a porotce za spolupráci odměnil sklenkou piva, nachos a ještě něčím osobnějším navíc – Davida španělskou sušenou šunkou, Mariku korbáčiky a Telise řeckými olivami.

Když jde hlavně o rychlost

Fast & Curious Challenge byla primárně o rychlosti. Úkolem barmanů bylo v šestiminutovém časovém limitu namíchat minimálně čtyři, optimálně však šest koktejlů. Hodnotila se samozřejmě i chuť drinků, ale také prezentace, kreativita nebo třeba využívání různých metod přípravy. Adam Smilek kupříkladu pro jeden z nich využil i metodu rychlé infuze v sifonové láhvi, a to i přes drobné technické obtíže, navzdory jimž časový limit nakonec dodržel. S přehledem se do šesti minut vešel Peter Bobula, který si zvládl namíchat i jeden Gin & Tonik sám pro sebe, naopak pouze čtyři drinky stihl Martin Župina a jen pět koktejlů před soutěžící postavil Filip Stránský, který zaujal mimo jiné drinkem servírovaným v promáčknutém volejbalovém balonu. Malinko zaváhal i Pavel Mandrla, který vsadil na twisty klasických drinků z legendární knihy Jerryho Thomase a zrovna Blue Blazer nestihl dokončit tak, jak by si představoval. Naprosto brilantní prezentaci předvedl Jaroslav Modlík, jenž si pro každého porotce připravil menu v jeho rodném jazyce. Kromě složení drinků, které s odkazem na koktejlovou klasiku podle jmen porotců překřtil na Debnevardier, Telinez nebo třeba Riopolitan, obsahovalo také jejich chuťovou charakteristiku a pár dalších zajímavostí. Z časového limitu mu zbylo 15 vteřin, a to si ještě s porotou stačil připít malým shotem Glenkinchie. Ještě o pět vteřin méně potřeboval Tomáš Melzer, který porotcům prostřel ubrousky, dal jim na ně stojánky s názvy drinků, jež jim přidělil, a něco malého na zub (Marice slovenský sýr a pánům porotcům olivy, vždy z jejich země původu). Před tím, co Tomáš následně ukázal, smekl i loňský vítěz Adrián Michalčík. „Tomáš během dvou soutěžních dnů předvedl nejkonstantnější výkon a moje očekávání ve všech disciplínách naplnil. Ve speed challenge ho ale dokonce předčil. Měl celou dobu vše pod kontrolou, předvedl naprosto čistou práci a jeho drinky byly skvěle chuťově vybalancované. Byl mezi nimi jeden, který bych ve shodě s porotci označil za nejlepší v celé soutěži. Jmenoval se Salty Rock a Tomáš ho Marice namíchal z tequily, domácího limetového cordialu a pomerančových bitters. Servíroval ho na velkém kusu himalájské soli,“ říká Adrián a v souvislosti s finálovou top 5 poznamenává: „Všichni podali super výkony, měli své highlighty, ale i malé chyby. Bylo to hodně vyrovnané, a tak je těžké předpovídat, kdo bude nakonec vítězem. Přál bych to každému z nich, ale vyhrát může jen ten nejlepší a nejvíc připravený.“

Den, který je potřeba oslavit

Výsledky tří teoretických a dvou mixologických disciplín rozhodly, že do velkého večerního finále postoupí Tomáš Melzer, Jaroslav Modlík, Régis Roig-Roux, Milan Zaleš a Martin Župina. Soutěžící se přesunuli do Hauch Gallery v pražském Karlíně a nejprve neveřejně porotě a poté za účasti pozvaných hostů míchali svůj poslední drink. „Nechali jsme se inspirovat loňským globálním finále v Miami, kde v rámci závěrečné disciplíny vybírali svého vítěze také hosté slavnostního večera. Jejich cenu shodou okolností obdržel Adrián Michalčík,“ prozrazuje Petr Kymla a dodává: „Rozhodli jsme se kromě postupujících do závěrečné disciplíny zapojit také zbylých pět finalistů, a to v roli barbacků, které jsme soutěžícím přidělili losem. Dvojice, která od hostů dostane nejvíce žetonů, se za odměnu podívá na Bar Convent do Berlína.“ Než se však soutěžící vystavili hodnocení veřejnosti, musela jejich koktejl přechutnat a obodovat porota. Závěrečná disciplína nesla název The Date to Celebrate a úkolem barmanů bylo namíchat punch na oslavu data, které si to podle nich zaslouží. Jaroslav Modlík si vybral 15. duben 1992, což je jednak datum jeho narození, ke stejnému dni se ale vztahuje i smutné výročí potopení Titaniku a v daném roce se rozdělilo Československo. Na Titanik v jeho drinku, který připravoval v kotlíku zavěšeném na trojnožce, odkazovaly velké kusy ledu a na rozdělení Československa ingredience, jež reprezentovaly různé části tehdejší republiky. Bází byl pro Frontier Punch bourbon Bulleit, jehož je Jaroslav tváří. Revolution Punch byl oslavou 16. října 2010, kdy se Martin Župina zřekl kariéry zpěváka (na úvod porotcům krásně zazpíval) a rozhodl se stát barmanem. Základní ingrediencí punche, který Martin servíroval z absintové fontány, byla patnáctiletá whisky Dalwhinnie. Tomáš Melzer svůj Apollo Punch věnoval Neilu Armstrongovi, jenž 20. července 1969 přistál jako první člověk na Měsíci. Stejně jako tehdy v Apollu on si k míchání punche pouštěl Dvořákovu Novosvětskou a porotu mimo jiné zaujal bází, jíž byla stříbrem obarvená vodka Ketel One. Régis Roig-Roux svůj koktejl pojmenoval Carpe Diem Punch a připravil ho na oslavu 7. června 2017, tedy dne konání finále a zároveň každého přítomného okamžiku. Poklonu jím složil i svým dvěma barovým kolegům, kteří v předchozích letech český World Class vyhráli. Za Víťu Ciroka do punche přidal vodku Cîroc, za Adriána slovenský likér Bentianna. Kromě toho použil ještě trochu absintu, bezinkový cordial, Suze a champagne, díky němuž si porota užila i efektní sabráž. Milan Zaleš si nevybral konkrétní datum, ale pouze letopočet – 1925. Jde o rok, kdy gin Tanqueray získal osvědčení udělované britskou královskou rodinou, tzv. royal warrant. Jeho Royal Warrant Ice Tea Punch obsahoval ještě dvě další ingredience, které ho mají, a to champagne Bolinger a čaj Twinings, z nějž Milan připravil ananasem fermentované ice tea. Získal si jím nejen porotu, ale také hosty slavnostního večera, kteří ho svými hlasy v doprovodu barbacka Filipa Stránského za odměnu poslali do Berlína. Ještě dál se ale podívá Tomáš Melzer, jenž se stal čtvrtým českým World Class vítězem. Ve druhé polovině srpna ho čeká globální finále v Mexico City.

foto: Michal Šula

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on LinkedInShare on Google+Pin on Pinterest

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

@mohlo by vás zajímat