Kniha v knize a nové výzvy Pavla Tvaroha

28.09.2017Ondra Hnilička

V prosinci se s definitivní platností uzavře pražský bar Lounge Bohemia, jehož dočasná existence se z původně plánovaných několika měsíců protáhla na dva roky. Londýnský předobraz tohoto pop-upu je ještě o osm let starší, a tak stejně jako jeho tvůrce letos slaví kulatiny. Dárek, který si Pavel Tvaroh při této příležitosti nadělil, je velmi originální a plný nádherných fotografií. „Chtěl jsem vytvořit knihu, na kterou se lidi budou koukat a kochat se,“ vysvětluje svůj záměr Pavel Tvaroh.

Kdy a jak začala tvá londýnská životní etapa?

Do Londýna jsem se přestěhoval přesně před 20 lety. Poprvé jsem tam byl na školní praxi, a jelikož se mi tam zalíbilo a zaměstnavatel byl se mnou spokojen, stala se britská metropole mým novým domovem.

Nejprve jsi v Londýně vystřídal pár podniků, nakonec ti to ale bylo málo a vydal ses vlastní cestou…

Přesně před deseti lety jsem si řekl, že už mám dostatek zkušeností na to, abych otevřel svůj vlastní podnik. Důvodů jsem k tomu měl víc, tím hlavním ale bylo, že jsem chtěl dělat věci podle sebe, tak, jak chci já. Pro mě jsou důležité detaily – skleničky, místo, kde drink piješ, a to, jak vypadá. Navíc nejsem byznysmen, v Lounge Bohemia jsem třeba nikdy nespočítal kasu a vůbec mě to netrápí. Dokonce neřeším ani to, že v baru nemám kamery. Svému týmu věřím a nepotřebuju z domova kontrolovat, jestli mě zrovna náhodou někdo neokrádá. Zároveň své lidi hodně dobře platím a snažím se o ně starat, po práci je například vozím domů nebo jim proplácím taxi.

Proč ses rozhodl zrovna pro Lounge Bohemia?

Chtěl jsem malý bar, v němž se hosté budou cítit dobře. Celý koncept byl od počátku o tom, že v Londýně lidi od pondělí do neděle neměli kam jít, aniž by museli na barmana řvát objednávku a aniž by se jim stávalo, že než dojdou zpátky na svá místa, už jsou obsazená. Proto Lounge. Servírka k tobě přijde, objedná tě a ty sedíš, no stress, nikdo tě nevyhazuje a neříká arogantně: Dáte si ještě něco? A jelikož i já v baru trávím hromadu času, prvních pár let to opravdu bylo sedm dní v týdnu, chtěl jsem vytvořit místo, kde se budou jako v obýváku cítit nejen hosté, ale kde bude pohodlně i mně. Proto ten nábytek ze 60. let. Jen když jsem viděl ceny za křesla a pohovky v Londýně, řekl jsem si, že nejsem blázen, a nechal jsem si za pár kaček dovézt nábytek z Čech.

Začátky Lounge Bohemia ovšem byly o klasických drincích, nikoliv o molekulární mixologii.

Ano, měli jsme menu s „normálními“ koktejly, které byly postavené na českých surovinách. Když mě to přestalo bavit, začal jsem alkohol infuzovat, aby nebyla taková nuda. No a pak jednoho dne přišel můj kamarád barman Ondra Pospíchal a vyprávěl mi o semináři Jamieho Boudreaua s tím, že na něm zaznělo pár věcí, které by mě podle něj mohly zajímat. Sedl jsem k počítači a našel jedno video, kde si Jamie hraje s molekulární mixologií. V zásadě to nebylo nic světoborného, vše se dalo udělat doma. Pro mě to ale byla velká výzva zkusit udělat něco úplně jiného, a tak jsem si nechal poslat nějaké věci od bratra z Čech a vytvořil jsem tři extra koktejly. Do menu jsem je dal za dvojnásobnou cenu – a ejhle! Prodávaly se jako na běžícím pásu! Postupně jsem tedy přidával další a další.

Mnoho lidí Lounge Bohemia vnímá jako speakeasy podnik. Byl to z tvé strany záměr?

Jako speakeasy podnik jsem Lounge Bohemia rozhodně neotevřel, je ale pravda, že mě všichni do této kategorie od počátku zařazovali a bohužel se od toho odvíjeli i hosté. Hrozně si vymýšleli, že chtějí sedět tam a pak tamhle a někdy byli až nepříjemní. Nechal jsem proto udělat vizitky, na kterých bylo napsáno „pouze na rezervaci“, a následně jsem přidal další pravidla: stoleček maximálně na dvě hodiny a hosté mohou do baru pouze tehdy, pokud na sobě nemají oblek, což je v oblasti Londýna, kde jsou jenom kanceláře, hodně troufalé…

I přesto je ale Lounge Bohemia velmi oblíbeným podnikem.

Ano. Dá se říct, že k nám hosté přicházejí za zážitkem. Paradoxem je, že jsem nikdy nedělal žádný marketing, propagaci, reklamu – nic. Všechno to vyplynulo samo.

Před časem ses rozhodl otevřít Lounge Bohemia taky v Praze, jako pop-up verzi londýnského podniku. Jaké s ním máš další plány?

Původně to měl být pop-up na pár měsíců, nakonec už to ale budou dva roky. Celý ten nápad vznikl v době, kdy se měl londýnský Lounge Bohemia stěhovat a původní místo předělávat na degustační prostory. Měl jsem už nakoupený nábytek, z projektu ale nakonec sešlo. Pár dní nato se mi naskytly prostory v Praze na Vinohradech. Když jsem je viděl, řekl jsem si, že bych ten nábytek mohl uskladnit tam a že by to vlastně byla i sranda. A taky další výzva, další životní etapa. A jaké mám s pražským Lounge Bohemia další plány? Teď v prosinci už to opravdu zabalím a bar na Vinohradech bude definitivně uzavřen.

Desáté výročí otevření londýnského Lounge Bohemia je příležitost k oslavám. I proto sis nadělil hezký dárek.

O ničem nevím…

Ale no tak…

Dobře. Rád si hraju s čísly, tentokrát je vše o kombinaci 1977–2007–2017 a o knize, která má pouze 40 výtisků. Jmenuje se Book and Notes a je to vlastně knížka v knížce. Chtěl jsem vytvořit knihu, na kterou se lidi budou koukat a kochat se. Její první část se proto skládá z fotografií 40 drinků. Každý z nich je zachycen na čtyřech fotkách, ať už v podobě použitých ingrediencí nebo postupu přípravy a samozřejmě finálního drinku. Celkem je to tedy 160 fotografií, jejichž autorem je David Turecký. Stránky jsou od sebe oddělené pauzákem, který se dřív používal ve starých fotoalbech. Součástí každé knihy je ještě malý sešitek, kde jsou ručně vypsány veškeré ingredience ke každému drinku, aby si je lidé mohli pospojovat dohromady. Hodně našich hostů si totiž pamatuje nejen prezentaci drinku, ale hlavně jeho chuť, což považuji za strašně důležité. Na Book and Notes je unikátní i to, že jsou veškeré texty psané ručně – každá kniha je tudíž originál. Navíc se nedá koupit, tedy s výjimkou jedné, která se bude dražit. Ostatní výtisky vždy osobně předám lidem, kteří jsou s mojí osobou velmi blízce spjati.

A co tvé plány do budoucna? Nechystáš nějaké další projekty?

Nechte se překvapit.

foto: David Turecký

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on LinkedInShare on Google+Pin on Pinterest

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

@mohlo by vás zajímat