Tři sta let tradice v likérové láhvi

02.11.2017AtBars

Když v roce 1695 Petrus de Kuyper v nizozemském Horstu zakládal bednářskou firmu, sotva ho napadlo, že staví základy rodinného byznysu, jenž přetrvá staletí. Akorát se v průběhu let změnil předmět podnikání – už jeho syn přesunul svou pozornost od sudů k jejich obsahu. Po něm i další generace úspěšně obchodovaly s jalovcovou pálenkou, a to navzdory překážkám, které jim doba kladla. V roce 1920 se pozornost firmy poprvé zaměřila také na likéry, které její dobré jméno šíří po celém světě dodnes. Tedy i v době, kdy v čele De Kuyper Royal Distillers stojí představitelé jedenácté generace rodiny de Kuyperových.

Bednářská firma, jejíž příběh se začal psát pět let před koncem 17. století na jihovýchodě Nizozemska, vyráběla sudy určené především pro přepravu piva a destilátů. Jan de Kuyper, třetí syn zakladatele firmy Petruse de Kuypera a jeho ženy Anny Custers, posunul podnikání od sudů k tomu, co obsahovaly. V roce 1752 firmu přestěhoval do Schiedamu, kde otevřel palírnu a zaměřil se na výrobu jalovcového destilátu. Jeho synové Johannes a Pieter pozici firmy na lokálním trhu upevnili, když v roce 1769 převzali velkou palírnu v nedalekém Rotterdamu. Prostřednictvím dalších akvizic a rozšíření obchodních aktivit se záhy stali největšími palírníky ve městě. Jalovcovou pálenku vyváželi do Velké Británie, ale také do Kanady a na další zámořské trhy.

Podnikání v palírnickém byznysu úspěšně rozvíjely i další generace, a to i navzdory tomu, že musely překonávat mnohé historické i ekonomické překážky. Na přelomu 18. a 19. století k nim patřila francouzsko-nizozemská válka a Napoleonův zákaz vývozu do Británie. Tímto složitým obdobím společnost úspěšně provedli bratři Johannes and Cornelis Petrus, kteří s pomocí svého strýce Pietera dokázali ještě dále expandovat – v letech 1804–1816 dokonce koupili čtyři nové palírny. Po roce 1813 se před nimi opět otevřely možnosti exportu, nicméně získat zpět ztracené trhy nebylo tak jednoduché a situaci na domácí půdě komplikovala povinnost odvádět vysoké daně. Ztrátové období v roce 1825 dovedlo Johannese a Cornelise Petruse k rozdělení majetku. Zatímco Cornelis Petrus převzal palírny v Delfshavenu, jenž byl tehdy ještě samostatným městem, a ne součástí Rotterdamu jako dnes, Johannesovi zůstala rotterdamská část rodinného byznysu. Současná společnost De Kuyper odvozuje svou historii od té části firmy, kterou vedl Johannes a po něm jeho syn Cornelis.

Do světa s registrovanou značkou

Druhá polovina 19. století se v celé zemi nesla ve znamení opětovného rozvoje obchodu, vzrostla i poptávka po destilátech. Dobře se vedlo také rodině de Kuyperových. Ve Spojených státech prodeje jejích pálenek kvůli občanské válce sice poklesly, dařilo se jí však na Curaçau, ve Velké Británii nebo třeba na západním pobřeží Afriky. V roce 1870 se významným zákazníkem firmy stala londýnská společnost Matthew Clark & Sons, která jejími destiláty zásobovala nejen Británii, ale také britské kolonie. Chuť silného jeneveru díky ní objevili také Kanaďané. Odrazilo se to, jak v celkových číslech (v 70. letech 19. století bylo 85 % vývozu určeno pro Velkou Británii a Kanadu), tak v dalších legislativních krocích. Už kolem roku 1850 začaly některé firmy své zboží označovat a chránit, aby se vymezily vůči jeho méně kvalitním napodobeninám. De Kuyper si první obchodní značku nechal registrovat v roce 1875 v Kanadě. Traduje se, že si výtvarník, který tehdy vymýšlel její grafickou podobu, pohrával se symboly dvou rotterdamských palíren, jimiž byly kotva a trojlístek, a v průběhu tvůrčího procesu se rozhodl trojlístek nahradit srdcem a kotvu umístil do něj. Logo v této podobě De Kuyper používá dodnes. Stále funkční, byť jen částečně, je i palírna v Schiedamu, kam se společnost přestěhovala v roce 1910. Do provozu své nové výrobní zázemí uvedla o rok později. Od tohoto okamžiku se celý výrobní proces, od výroby destilátů po jejich lahvování, soustředil na jediné místo.

Dvěma válkám i prohibici navzdory

Schiedam byl pro vybudování nového sídla firmy strategickým místem, neboť šlo o přístavní město. Kotvily v něm zámořské lodi, které Evropu zásobovaly ovocem a kořením, jež palírně skýtaly prakticky neomezený prostor pro experimenty. Však taky společnost De Kuyper v roce 1920 rozšířila své portfolio o likéry, nejprve se ale musela vyrovnat s další historickou ranou v podobě první světové války. Nizozemsko si sice v rámci válečného konfliktu zachovalo neutralitu, nicméně boje měly i tak dopad na výrobu, protože ceny surovin výrazně vzrostly, a export do Velké Británie i Spojených států byl v podstatě nemožný. Válku následně vystřídala prohibice. Aby si De Kuyper zajistil alespoň nějakou pozici na americkém trhu, dodával do USA nealkoholickou variaci na gin a orange bitters. Tisíce litrů jalovcové pálenky na americký kontinent zároveň nadále putovaly nelegální cestou. Změny na globálním trhu společnost rovněž přiměly přehodnotit přístup k trhu domácímu, který ve prospěch exportu opomíjela. Na konci 20. let vytvořila strategii pro jeho dobytí, zaměstnala obchodní cestující a v novinách i časopisech se objevily první inzeráty.

Třicátá léta se nesla ve znamení expanze. V první řadě se významně vzmohla výroba likérů. Po deseti letech výroby jich měl De Kuyper v portfoliu na dvě desítky, a to včetně apricot brandy, cherry brandy, triple sec a crème de menthe. Společnost si navíc skvěle vedla i v zámoří. Trvale rostoucí poptávka po jejích produktech na severoamerickém kontinentu nejprve v roce 1932 vyústila v uzavření smlouvy o prodeji a výrobě s Meager Bros & Co (dohled nad kanadskou palírnou převzal Henry de Kuyper) a o dva roky později byla v New Yorku uzavřena obdobná smlouva s National Distillers Products Corp., na základě níž byla vystavěna nová výrobní jednotka v New Jersey a zrodil se De Kuyper USA. Obě severoamerické palírny zdárně přežily i druhou světovou válku, během níž fungovaly naprosto nezávisle a bez jakéhokoliv kontaktu se schiedamskou firmou. Té se vedlo podstatně hůře – německá okupace zkomplikovala nejen export, ale i samotné fungování palírny, jež se mimo jiné rozhodla velmi riskovat a navzdory omezení výroby zaměstnávala plný počet zaměstnanců na plný úvazek, protože jinak by byli posláni do Německa na nucené práce.

Od jedničky v likérech po královský titul

V poválečném období nizozemská vláda rozhodla, že bude lépe upřednostňovat export před domácím trhem, aby byl do země zajištěn příliv zahraničních financí. Pro De Kuyper to znamenalo výrazné navýšení výroby. Začala se proměňovat také nabídka. Zatímco v Nizozemsku se v té době těšil přízni jenever kategorie oude (starý), který byl do jisté míry připomínkou starých dobrých časů, postupně se začal prosazovat také jonge (mladý) jenever. V 50. letech svedli Nizozemci názvoslovný boj s Francouzi, kterým se znelíbilo označení Dutch Cognac. Slovo koňak v názvu pálenky tak bylo nahrazeno výrazy brandy či vieux. V De Kuyperu ve stejném období učinili ale ještě další významné rozhodnutí: začali zaměstnávat ženy. A nutno dodat, že se jim to osvědčilo.

V roce 1966 padlo rozhodnutí vyčlenit ze společnosti De Kuyper domácí divizi a učinit z ní nezávislou akciovou společnost, jejíhož vedení se ujali Remy a Nick de Kuyper. Cílem bylo oddělit export od domácího trhu, jenž byl pro společnost vždy tak trochu problémovým dítětem, které vyžaduje zvláštní péči. V 70. letech poprvé v historii firmy De Kuyper v její produkci převládly likéry. Vedení společnosti se je rovněž rozhodlo podpořit rozsáhlými reklamními kampaněmi a také uspořádáním prvních soutěží v míchání koktejlů. V roce 1984 se De Kuyper stal jedničkou v likérech ve Spojených státech, k čemuž mu mimo jiné pomohlo i představení novinky v podobě Peachtree. O 11 let později se společnosti De Kuyper dostalo významného ocenění, když jí u příležitosti 300. výročí založení nizozemská královna Beatrix udělila titul Royal.

Nové tisíciletí – nová palírna i láhve

Několik významných událostí přinesly i první roky nového tisíciletí. Přesně před deseti lety bylo ve Schiedamu otevřeno moderní návštěvnické centrum De Kuyper Works!, jehož součástí je i bar pro pořádání mixologických workshopů. O šest let později, v roce 2013, se otevření dočkala také nová palírna, v níž se mísí tradiční výrobní postupy s moderními technologiemi. V listopadu téhož roku byl zároveň představen nový design láhví likérů určených primárně pro přípravu koktejlů. Nově jsou rozděleny do čtyř řad: The Essentials, The Traditionals, The Fruits a The Distiller Signature. Kromě nich má De Kuyper v nabídce ještě další speciality, k nimž patří broskvový likér Peachtree, lékořicový Dropshot nebo třeba Mandarine Napoléon. Po více než 320 letech historie firmy a necelých 100 letech zkušeností s výrobou likérů je De Kuyper Royal Distillers s roční kapacitou přesahující 50 milionů láhví největším producentem koktejlových likérů na světě. Ve své nabídce jich má bezmála čtyři desítky a vyváží je do více než stovky zemí napříč kontinenty. V České republice je od srpna tohoto roku novým distributorem značky De Kuyper společnost Jan Becher Pernod Ricard, jež se kromě koktejlových klasik v podobě De Kuyper Triple Sec, Apricot Brandy, Crème de Cassis, Blue Curaçao a Marasquin či ovocných koktejlových likérů De Kuyper Melon, Raspberry a Crème de Bananes rozhodla vsadit také na novodobé speciality Kwai Feh a Peachtree.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on LinkedInShare on Google+Pin on Pinterest

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

@mohlo by vás zajímat