Dvojčata proměnila školní projekt v prosperující firmu

16.03.2018AtBars

Barmani v různých zemích světa mají už bezmála tři roky možnost pracovat s toniky Double Dutch, zdaleka ne všichni ovšem vědí, jak přišly ke svému jménu. Vyrábějí se sice ve Velké Británii, za značkou ale stojí dvě Holanďanky, identická dvojčata Joyce a Raissa de Haas. Na počátku byl školní projekt, který díky grantu přerostl ve firmu, pro niž bylo třeba vymyslet chytlavý název. „Na ničem jsme se dlouho nedokázaly shodnout. Pak jsme ale jednou byly na večírku a někoho napadlo, že když jsme dvojčata z Holandska, mohla by se firma jmenovat Double Dutch. Druhý den ráno nás pořádně bolela hlava, ale tenhle název nám v ní oběma zůstal,“ usmívají se mladé podnikatelky.

Jak se ze dvou studentek stanou podnikatelky v nápojové branži?

J.: K nápojovému světu jsme měly blízko od dětství. Naši rodiče měli v Nizozemsku, odkud pocházíme, velkoobchod s alkoholem a navíc jsme bydleli ve čtvrti, kde se místní komunita ráda scházela, třeba i nad sklenkou ginu s tonikem, o jehož existenci jsme si tudíž udělaly záhy představu. Později jsme se s rodiči přestěhovali do Belgie, kde se hodně pije pivo, které nám ale nechutnalo, a tak jsme se, když nám už bylo osmnáct a víc, s Raissou vždycky postaraly, abychom na víkend a večírek s přáteli měly v záloze nějaký ten gin, vodku nebo tequilu. Doma v kuchyni jsme pak zkoušely míchat různé sirupy, abychom jim mohly namíchat dobrý drink.

R.: V Belgii jsme obě vystudovaly ekonomii a po škole jsme si našly práci, já v oblasti správy majetku a Joyce ve financích. Ani jednu z nás to ale příliš nebavilo, a tak jsme se rozhodly odjet do Velké Británie a pokračovat ve studiích ekonomie, konkrétně v oboru technických postupů, v Londýně. A právě tam to celé začalo. Jako téma ročníkové práce jsme si vybraly nový typ mixerů. Naším úkolem bylo prozkoumat trh, připravit byznys plán, vymyslet marketingovou strategii, zkrátka nachystat vše, co začínající firma potřebuje. Náš projekt byl vyhodnocen jako nejlepší, a tak jsme od univerzity dostaly grant ve výši 10 000 liber. Podmínkou bylo, že v následujícím roce byznys skutečně rozjedeme.

Deset tisíc je dobrý základ, na podnikání ve velkém ale přece jen nestačí. Jaké další investice jste potřebovaly?

J.: Pravda je, že naši rodiče nejdřív nebyli nijak nadšení, že nám platili studia, a my se pak vykašlaly na ekonomii a rozhodly se věnovat nealku. Když jsme ale vyhrály grant, rozhodli se nás podpořit. K získaným penězům jsme přidaly ještě jednou tolik z úspor, což nám vystačilo na založení firmy, pronajmutí kanceláře a první várku toniku s příchutí melounu s okurkou a granátového jablka s bazalkou. Obou byly tři tisíce láhví.

R.: Přemýšlely jsme, jak společnost dál financovat. Zabývaly jsme se myšlenkou crowdfundingu, nakonec jsme se ale rozhodly s projektem obejít investory z gastronomické branže a nabídnout jim podíl ve firmě. Podařilo se nám získat 260 000 liber a o nějakou dobu později další milion. V současnosti máme osm obchodních partnerů, kteří v naší společnosti vlastní podíl v řádu několika málo procent. Hodně nám také pomohlo, že jsme už tři měsíce po založení firmy obdržely velkoryse dotovanou Foodpreneur Award, kterou britský miliardář Richard Branson každoročně uděluje inovativním projektům z gastronomické branže.

J.: V začátcích jsme kromě finanční podpory hodně těžily také ze zkušeností a kontaktů našich obchodních partnerů, díky nimž jsme se rychleji dostaly do povědomí lidí z branže. Naším cílem od počátku bylo spolupracovat především s top podniky, a to se nám také povedlo. Úplně prvním klientem Double Dutch se třeba stala vyhlášená londýnská restaurace Nobu.

Začaly jste dvěma příchutěmi, klasický tonik přišel až později. Proč jste si zvolily tuto cestu?

R.: Původně jsme s klasickým tonikem vůbec nepočítaly, přišel nám nezajímavý. Náš byznys plán byl postavený na tom, že budeme vyrábět pouze ochucené toniky. Ukázalo se však, že si trh klasický tonik žádá a poptávka po něm byla tak velká, že jsme do naší nabídky zařadily jednak Indian Tonic Water, jednak Skinny Tonic Water.

J.: Pro začátek jsme záměrně zvolily toniky Cucumber & Watermelon a Pomegranate & Basil. Chtěly jsme mít jednu sladší příchuť a jednu trochu bylinnou a jejich prostřednictvím prozkoumat, co na to trh. Jako základ jsme si vybraly meloun a zkoumaly, co k němu půjde nejlépe. Ukázalo se, že okurka. Ve druhém případě jsme měly jasno v bazalce a hledaly k ní něco do páru. Volba padla na granátové jablko. Musím ale přiznat, že úplně první várka byla malinko jiná, receptury jsme následně trochu upravily – třeba okurka s melounem je dnes o trošku sladší než napoprvé.

Jak vymýšlíte nové příchutě či produkty? Spolupracujete s barmany, pro něž jsou vaše mixery primárně určeny?

R.: To je různé. Obecně platí, že sledujeme světové trendy a snažíme se je následovat. Řídíme se jak destiláty, které jsou zrovna v kurzu, tak dalšími ingrediencemi a mírou jejich obliby. Třeba když jsme začínaly, byly hodně populární bylinky, proto jsme také sáhly po bazalce.

J.: S barmany, především těmi londýnskými a obecně britskými, spolupracujeme hodně a rády. Konzultujeme s nimi vývoj příchutí, ale také perfect serve našich mixerů, vymýšlíme spolu s nimi koktejly a hodně je využíváme i na různé eventy.

Odkud berete ingredience? Vyhledáváte si je samy nebo přes prostředníka?

R.: Využíváme služeb prostředníka, který pracuje pro různé společnosti. Vyhledává pro nás ty nejlepší ingredience a pomáhá nám držet konzistentní kvalitu.

J.: Není to tak, že bychom stabilně odebíraly ingredience od jednoho konkrétního pěstitele či z jedné oblasti. Hledáme vždy ty nejlepší sklizně, například okurky momentálně odebíráme hlavně ze Španělska a něco málo také z Asie, chinin je z Afriky nebo z Peru.

R.: Snad jen jalovec bereme vždycky z Nizozemska, protože je s touhle zemí stejně jako my svázaný a hlavně proto, že vykazuje stabilní kvalitu.

Kde ve Velké Británii se Double Dutch vyrábí a jak velká je jeho produkce?

J.: Naše obchodní strategie spočívá v tom, že si necháváme mixery na základě našich receptur na zakázku vyrobit. Začínaly jsme v Londýně u výrobce, který dělá jen pro své kamarády nebo známé. Pak jsme se přesunuly do Birminghamu a Middlesbrough a v současnosti spolupracujeme s velkým závodem v severozápadní Anglii, v oblasti Lake District.

R.: Nejde o nepřetržitou produkci. Každých šest až osm týdnů vyrobíme kolem milionu až milionu a půl láhví. Za loňský rok to bylo kolem pěti milionů, letos bychom toto množství chtěly až zdvojnásobit.

Jak jste na tom s exportem? Mají jednotlivé trhy svá specifika?

J.: Export se nám rozběhl poměrně rychle. Nejdřív jsme se zaměřily na Belgii a Nizozemsko, protože jsme tam měly kontakty. Postupně se nám podařilo dostat do širšího povědomí a zájemci z dalších zemí nás začali sami oslovovat. Mimochodem, Česká republika byla naším třetím nebo čtvrtým exportním trhem. První závoz proběhl už v červnu 2016.

R.: V současnosti Double Dutch vyvážíme do sedmnácti zemí. Převažuje Evropa, třeba v lednu ale přibyla Kanada a také jsme navázaly spolupráci s německou společností TUI, která vlastní aerolinky, díky nimž se dostaneme prakticky do celého světa.

J.: Největší oblibě se napříč všemi trhy těší okurka s melounem a Indian Tonic Water. Nejtěžší to má asi Cranberry Tonic. Brusinkovou příchuť lidé buď milují, nebo nenávidí, ale nic mezi tím. Obecně se obliba jednotlivých příchutí dopředu těžko odhaduje. Dalo by se třeba předpokládat, že bazalka půjde dobře ve Středomoří, ale zatímco Italové si ji oblíbili, ve Španělsku se téměř nechytla.

A který ze svých toniků máte nejraději vy? S čím ho obvykle kombinujete?

R.: Já mám nejradši právě granátové jablko s bazalkou, protože patří k našim začátkům a já ho dodnes považuji za svoje dítě. Nejčastěji ho piju s ginem, v létě taky s Aperolem nebo Campari. Ty ho máš ráda s tequilou, že jo?

J.: Mám. Jinak jsem ale celou zimu popíjela hlavně naši limitovanou edici Spices & Oakwood v kombinaci s japonskou whisky. V létě ji vyměním za okurku s melounem, kterou obvykle míchám s London Dry ginem nebo si dělám drink ve stylu Pimm’s Cup.

Chystá se v dohledné době nějaká další novinka?

J.: Naší aktuální novinkou jsou 150ml plechovky, do nichž plníme Indian Tonic Water, Skinny Tonic Water a z příchutí Cucumber & Watermelon. Nejpozději v květnu se chystáme uvést na trh ginger ale a lemonade.

R.: Chystáme se také pokračovat v sezonních limitovaných edicích. Zimní variace bude i příští rok, ale s jinou recepturou – přemýšlely jsme nad švestkami, pomeranči… O poznání dřív by mohla být rebarbora, která nás hodně láká. Určitě je na co se těšit.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on LinkedInShare on Google+Pin on Pinterest

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

@mohlo by vás zajímat