Když hledal adresáta pro svých sedm otázek Roman Čech, jehož domovem je aktuálně portugalská metropole, rozhodl se je položit svému někdejšímu kolegovi z londýnského Oblixu. Rovněž Bystrík Uko už ale dávno Británii opustil – usadil se v Singapuru, kde žije doposud. Není už ovšem barmanem, stal se brand ambasadorem Campari Group.
Vím o tobě, že jsi pracoval v legendárním bratislavském baru Paparazzi. Jak tato zkušenost ovlivnila tvoji budoucí kariéru?
Troufám si tvrdit, že to moji kariéru ovlivnilo významným způsobem a že mi to hodně pomohlo v mojí další profesní cestě. To, že jsem měl v CV Paparazzi jako své působiště, mi vlastně hodně usnadnilo i získat první job v Londýně. Na svou dobu to byl totiž velmi pokrokový bar a koktejly, které jsme tam míchali, by se dnes bez přehánění uplatnily ve kterémkoliv barovém menu na světě.
Nějakou dobu jsme spolu pracovali v londýnském baru Oblix, který se nachází v ikonickém mrakodrapu Shard. Ty jsi v něm působil jako head bartender. V Londýně jsi celkem strávil sedm let. Bylo těžké toto město po takové době opustit?
Hm, dobrá otázka. Bylo i nebylo… Vnitřně jsem cítil, že už asi po profesní stránce není víc čeho dosáhnout, a jediný způsob, jak uplatnit to, co jsem se naučil, bylo zkusit novou výzvu v nové zemi anebo se vrátit na Slovensko.
Po Londýně jsi zakotvil v Singapuru. Na co sis, kromě počasí, musel v této lokalitě nejdéle zvykat?
Na lidi, jejich mentalitu a celkově na jejich zvyky a návyky. Panuje tam úplně jiná pracovní morálka, mají jiný přístup a postoj k práci. Byla to velmi zajímavá výzva, jakou bych si – upřímně řečeno – už znovu projít nechtěl.
Působíš nyní jako brand ambassador jedné z nejikoničtějších světových značek. Mohl bys nám přiblížit, jak vypadá takový běžný den v životě ambassadora?
Není to až taková věda… Naštěstí mohu těžit z toho, že jsem dlouhé roky působil za barem. Barmanství mi pomohlo otevřít dveře do mnoha sfér společenského života a do různých odvětví, takže být tváří brandu, který byl součástí mého profesního života skoro osmnáct let, je pro mě o to jednodušší. Je ale třeba podotknout, že s tak známou a oblíbenou značkou jsou spojena i určitá očekávání a někdy i dávka pořádného pracovního nasazení a vypětí… Můj den zahrnuje odpovídání na maily, budování povědomí o značce mezi barmany a konzumenty, tréninky a tastingy pro různé druhy klientů, vytváření drinků, péči o image značky a spoustu dalšího. Popis všeho, co práce ambasadora obnáší, by vydal na knihu…
Nechybí ti někdy bartending?
Chybí mi ten samotný service time nebo pořádná víkendová šichta, kdy se nic neřeší, jen se otevře bar a celé to „divadlo“ začne. Ale všechno to, co se děje předtím, tedy příprava, příjem zboží atd., a všechno to, co přijde na řadu po zavření, mi teda vůbec nechybí…
Na barové scéně se pohybuješ už pěknou řádku let, máš tak zkušenosti a srovnání. Co vnímáš jako nejvíc pozitivní a nejvíc negativní změnu ve světě barů za posledních, řekněme, deset let?
To je velmi dobrá otázka. Žijeme v neuvěřitelné době, kdy se barmanem může stát během měsíce prakticky kdokoliv, a to díky dostupné literatuře, sociálním platformám, neskutečně široké škále nejrůznějších produktů a nových ingrediencí. Opomenout nemůžu ani nové druhy metod a postupů přípravy koktejlů, všechny ty rotovapy, turbo mixéry, homogenizéry a nevím, co všechno ještě. Na druhou stranu při tomhle všem na jedno zapomínáme – na hospitality, tedy pohostinnost. To, co tuhle práci tak moc odlišuje od ostatních. Zmínil jsem všechny možnosti, které dnes barmani mají a kde všude se mohou inspirovat. Nikdo vám ale nedá lekci z pohostinnosti – jak kousek ze sebe předat hostovi, který právě vstoupil do vašeho baru. To je proces a běh na dlouhou trať, možná na celý život. Pohostinnost je něco, co mi v dnešním době za barem chybí. Rozumím, doba se změnila, naše odvětví hodně utrpělo covidovými roky. Core téhle branže ale zůstal stejný – být tu pro někoho druhého a zpříjemnit mu den. Kolikrát si ani neumíme představit, jak můžeme jedním jednoduchým upřímným úsměvem člověku změnit den. You don’t have to do a lot to make a little difference…
Kdyby sis mohl vybrat tři osoby z historie nebo současnosti, se kterými bys zašel na večeři nebo na drink, kdo by to byl?
Sasha Petraske, Ernest Hemingway a Charles Schumann.
