Jejich cesty se zkřížily hned několikrát – třeba když oba svého času žili a pracovali v Londýně nebo před pár lety v Singapuru. Ale zatímco Roman Foltán v Asii ještě zůstal, Zdeněk Kaštánek, kterého si vybral za adresáta svých sedmi otázek, se přestěhoval na opačný konec světa. V USA má svou základnu, kvůli práci je ale hodně na cestách a své podnikání rozvíjí i v České republice – spolu se svým bratrem Pavlem coby TrunkBros.
Původně jsi studoval na kuchaře, co se v tvém profesním životě stalo, že jsi nakonec zaparkoval za barem a žil v několika zemích?
V kuchyni jsem kdysi dávno začínal, byl jsem tam v roce 1999 na letní brigádě. A byla i důvodem, proč jsem si ke studiu vybral střední hotelovou školu. Tam jsem se naučil, jak moc zajímavé jsou i ostatní profese v oboru pohostinství a tahle branže obecně. Díky reprezentaci školy, výukovým hodinám navíc a extra praxi se mi pak spolu s maturitním vysvědčením podařilo získat i výuční list, který mi pomohl s pracovním povolením, když jsem pak odlétal do Austrálie.
Žil jsi několik let v Sydney, Londýně, Singapuru nebo třeba Hongkongu. Které z těchto měst jsi měl nejradši a proč?
Letos je to přesně dvacet let, co žiju mimo Českou republiku, a moje dosavadní cesta mě naučila, že každé místo má svůj důvod i čas. Sydney mám v srdci pořád uložené jako město, kam se možná jednou vrátím na důchod. Žít jako mladý barman bez peněz v Londýně nebylo snadné, ale co se člověk naučí o životě, těžké práci, financích a o tom, jak přežít, je k nezaplacení. Teď v pozdějším věku a s pár korunami na účtu Londýn vnímám jako ideální město k navštívení a jsem rád, že se mi tam daří každý rok zajet. No a s Asií je a navždycky zůstane spjata obrovská část mého života, a to nejen proto, že tam máme náš bar 28 HongKong Street a že tam vznikla technologie ecoSPIRITS, ale taky třeba proto, že jsem se tam zasnoubil a oženil.
Momentálně už pátým rokem bydlíš na Floridě. Jak se ti tam líbí a co se aktuálně děje na americké barové scéně?
Základnu mám sice ve Spojených státech, ale jsem na cestách tak často, že to každý rok vychází skoro půl na půl. Americká barová scéna je tak rozsáhlá, že ji lze jen těžko popsat takhle obecně. Každopádně tu v přiměřené míře probíhají investice do nových konceptů, lokální barové skupiny utěšeně rostou a ze strany velkých společností dochází i k obnovování legendárních hotelů. Ekonomický strašák nad námi visí pořád, ale zatím zažíváme období investic a růstu, což všeobecně znamená i nové příležitosti.
Už několik let se věnuješ ecoSPIRITS. Můžeš nám vysvětlit, o jakou technologii jde a proč má význam ji používat?
ecoSPIRITS je technologická firma, která designuje, vyrábí a prodává vybavení a software umožňující převést distribuci nápojů do cirkulárního režimu. Jsou to vlastně takové moderní digitálně řízené skleněné bečky na nápoje.
S bráchou Pavlem máš firmu v Česku. Co děláte a jak to celé vlastně vzniklo?
Společnost TrunkBros jsme s bráchou založili v roce 2018 jako základnu pro několik projektů, které jsme chtěli rozvíjet. Za těch sedm let se něco povedlo a něco taky ne – to je prostě svět podnikání. V současnosti pod TrunkBros patří projekt SPIRITed TOURs, který lidem mimo obor představuje různé druhy nápojů. Malé skupiny zájemců po těch nejlepších barech v ČR provádějí odborníci na slovo vzatí. Pak máme TrunkBros Imports, projekt, který stojí za dovozem krasných destilátů s fokusem na ty z agáve a značky jako ArteNOM, Arquitecto, Los Arcos či La Travesia. No a v neposlední řadě je TrunkBros zakladatelem ecoSPIRITS Central Europe. Pilotní provoz startujeme příští rok v únoru až březnu.
Jak vypadá tvoje typická neděle? Jak ji obvykle trávíš?
V neděli se vždycky snažím být doma, zpátky z cest. Jsem ranní ptáče, takže bývám brzy na nohou a buď si dám dlouhý power walk, nebo mám na programu běh. Následuje snídaně s mou ženou a naším pesanem na některém z našich oblíbených míst na pláži. Pak se na chvíli vrátí realita. Oba se ženou máme v týdnu náročný pracovní program, takže část neděle je vždycky organizační, ale taky zahrádková. Všechno pěkně pomalu a bez stresu. Kolem čtvrté nebo páté už pak přichází jen odpočinek, dobrá domácí večeře, sklenka červeného vína, kniha nebo dobrý seriál… A protože vstáváme každý den v 5.30 ráno, jakmile padne půl desátá až desátá, už se u nás zhasíná.
Co bys jako jeden z těch, kdo vycestovali do zahraničí za prací, doporučil lidem tam u nás doma, kteří o tom uvažují?
Don’t do it for money, do it for the journey! Měj oči otevřené, snaž se učit z každého dne, každý den oslavuj malá vítězství a hlavně nespěchej – trpělivost je krásná a důležitá věc.
