Vašek Abraham má sice celou řadu zálib, třeba florbal, badminton, fotbal nebo bowling, jeho minuta před naší kamerou je ale hlavně o flairu, kterému propadl už na hotelovce. Aby taky ne, vždyť patří k našim nejúspěšnějším flairovým barmanům a vede Czech Flair Team.

V roli kreativního ředitele baru Little Red Door a dalších dvou pařížských podniků má Rory Shepherd za úkol rozvíjet stávající a vymýšlet nové projekty, což v kontextu doby není zrovna jednoduché. Přesto zůstává optimistou. „Doufám, že bude barová branže dál vzkvétat,“ říká.

Londýnský Artesian, hongkongský Lobster, sydneyský Maybe Sammy – tak vypadá stručný výčet podniků, jimiž během své dosavadní barmanské kariéry prošel Balázs Molnár. Letos se vrátil domů do Budapešti a otevřel tu vlastní podnik – Pink Pony Club.

Pochází sice z Veselí nad Moravou, svůj dosavadní profesní život ale Milan Bukovský spojil hlavně s Brnem, které mu hodně přirostlo k srdci. Dokonce natolik, že v jeho centru před časem otevřel svůj vlastní podnik – Atelier Bar & Bistro.

Slovenský barman Peter Marcina, jenž stojí v čele bratislavského baru Mirror, si jen stěží dokáže představit, že by dělal jinou profesi. Možná ještě tak šéfkuchaře, jehož práce je rovněž o chuti, vytváření zážitků a pohostinnosti, které pro něj hodně znamenají.

Jednou z výrazných osobností české kávové scény je spolumajitel pražírny doubleshot, tří kaváren a školicího střediska Jaroslav Tuček. Kávou, kterou původně ani nepil, se zabývá už sedmnáct let a celou dekádu v téhle branži podniká. Prostřednictvím rozhovoru jsme se společně vrátili v čase.

Italský barman Giacomo Giannotti v osmnácti opustil rodné Toskánsko, aby si rozšířil obzory a zlepšil angličtinu. Z několika měsíců v Londýně nakonec bylo několik let a ani pak se domů nevrátil. Zakotvil v Barceloně, kde po čase otevřel svůj první podnik – Paradiso.

Soudě podle výběru škol, mohl být z Honzy Zlámaného strojař nebo historik, nakonec ale zvítězila gastronomie. Láska k téhle branži se u něj projevila už během práce v jedné ostravské čajovně. K čaji má blízko dodnes, stejně tak ho ale baví koktejly.

Kamil Foltán pochází z jižní Moravy, záhy ale vyrazil do světa. Už pár let žije v Singapuru, kde prošel podniky Black Swan či Tippling Club a pak své jméno spojil s Potato Head. Někdy v té době se zrodil projekt Indigenous Bartender, jenž vyústil v Kamilův vlastní singapurský podnik – IB HQ.

Druhá polovina seriálu Tělo a pohyb, v němž se věnujeme fyzickým obtížím, které může práce za barem přinášet, se ponese v trochu jiném duchu než doposud. Její ústřední postavou se stane fyzioterapeut David Novotný, jenž s lidmi z gastra už nějakou dobu pracuje.

Když byla Lea Skálová malá, neměla jasno o své profesi, ale věděla, že by chtěla v něčem prorazit. A není to tak dávno, co se jí to povedlo – šejkr a míchací sklenici vyměnila za vařečku a dala o sobě vcelku výrazně vědět v kuchařské soutěži.

Aby restaurace k něčemu vypadala, nemusí stát nutně miliony. Dokládá to třeba Vallmo, které v Praze v Podskalí před necelými sedmi měsíci otevřeli Martin Makovička a Petr Flek. Jejich recept ovšem počítá s třemi důležitými ingrediencemi: zdravým rozumem plus spoustou práce a úsilí.

Ačkoliv mu ještě nebylo ani třicet, má za sebou Roman Foltán bohaté barové zkušenosti, a to přinejmenším ze dvou kontinentů. Prošel si i fází, která měla blízko k vyhoření, nakonec ale chytil druhý dech a s vervou se pustil do nových projektů.

O své budoucí profesi měl barman a majitel Bonvivant’s CTC Tomáš Palička jasno už jako kluk. I když dnes dává přednost klasice, kdysi mu učaroval flair, jehož je lektorem. Možná se tak stává inspirací pro další barmany, on sám to má ale se vzory trochu složitější.

Za bar se Katalin Bene poprvé postavila v Rumunsku, do širšího povědomí v rámci barového světa se ale dostala až během svého působení v londýnském baru The Gibson, jehož byla manažerkou. Teď ze stejné pozice vede ženevský bar Voodoo Reyes.

Obrovským povzbuzením pro minipivovary se během koronavirové krize stalo spuštění projektu Zachraň pivo, který inicioval Pivovar Kytín. O zrodu a vývoji této spásné myšlenky, která zachránila tisíce hektolitrů piva, jsme si povídali s jejím autorem Michalem Pomahačem.

Barové začátky slovenského barmana Adriána Michalčíka jsou spjaté s flairem, který ho přivedl do Prahy. Výrazně o sobě dal vědět během svého působení v baru L’Fleur. Touha poznávat svět ale záhy způsobila, že sbalil kufry a vyrazil na sever – do Osla.

Sbírá figurky slonů, kouká sousedům přes plot, má rád soulful a liquid drum and bass a snaží se tvořit i vlastní hudbu. Za běžného chodu téhle republiky je ovšem Jakub Ondříšek na plný úvazek především barmanem a spolumajitelem pražského baru Parlour.

Když se rozhodnete provozovat bar ve dvou zemích a vaše profese je mimo jiné i o cestování po světě, musíte se naučit plánovat. A taky si to musíte srovnat v hlavě a nehroutit se hned ze všeho, co vás čeká. Přesně tak to má nastavené i slovenský barman Erik Lörincz.

Možná z něj mohl být i pilot, to by se ale Michal Ďuriník během studií na vysoké škole nesměl postavit za bar. To, co mělo být původně jen brigádou a zdrojem peněz, se nakonec stalo profesí, jíž se věnuje už déle než patnáct let – a z toho deset v pražském baru Black Angel’s.