Sbírá figurky slonů, kouká sousedům přes plot, má rád soulful a liquid drum and bass a snaží se tvořit i vlastní hudbu. Za běžného chodu téhle republiky je ovšem Jakub Ondříšek na plný úvazek především barmanem a spolumajitelem pražského baru Parlour.

Když se rozhodnete provozovat bar ve dvou zemích a vaše profese je mimo jiné i o cestování po světě, musíte se naučit plánovat. A taky si to musíte srovnat v hlavě a nehroutit se hned ze všeho, co vás čeká. Přesně tak to má nastavené i slovenský barman Erik Lörincz.

Možná z něj mohl být i pilot, to by se ale Michal Ďuriník během studií na vysoké škole nesměl postavit za bar. To, co mělo být původně jen brigádou a zdrojem peněz, se nakonec stalo profesí, jíž se věnuje už déle než patnáct let – a z toho deset v pražském baru Black Angel’s.

Slovenský barman Martin Šiška je už slušnou řádku let doma v Londýně. Jeho stávajícím působištěm je hotel Rosewood a bez váhání mu lze připsat zásluhy za úspěchy tamního baru Scarfes. Neustále na sobě pracuje a snaží se své slabé stránky měnit na silné.

Původně to měla být veselá připomínka pětadvacetin nejstaršího koktejlového baru v ČR, nakonec jsme ale v rozhovoru s Václavem Vojířem, majitelem Bugsy’s a několika dalších podniků, zabrousili i na vážná aktuální témata. „Než se vrátíme k normálu, bude to běh na dlouhou trať,“ říká.

Většina barmanů, kteří si za barem to svoje odmíchali nebo se chtějí posunout dál, se poohlíží po dalším uplatnění. Tři barmani z pražského baru L’Fleur a barmanka z AnonymouS se rozhodli založit konzultační firmu v oblasti nápojové gastronomie a dali jí vesmírné jméno – Apollo.

Když si chce vyčistit hlavu, zajde si Honza Šebek zacvičit a ideální relax si představuje v bazénu, sauně nebo vířivce. Volného času ovšem moc nemá. Barmanská profese ho úplně pohltila, navíc stojí před novou výzvou. O ní ale 60 vteřin, které jsme mu vyměřili, nebylo.

V polovině února se v Praze a Brně zastavil globální ambasador švýcarské značky Fassbind Ivan Paszti a přivezl s sebou inspiraci v podobě čtyř koktejlů. Součástí jeho ambasadorské mise totiž je přesvědčit barmany i konzumenty, že ovocné pálenky se nemusejí pít jen čisté.

Jednou z nejvýraznějších a nejznámějších osobností ukrajinského bartendingu je jednoznačně Dima Shovkoplyas. Jeho jméno je spojeno s kyjevským barem Parovoz a s dalšími projekty tohoto jména, ale také s Barometerem, jenž patří na seznam top barových show.

Pro vítěze loňské podzimní soutěže Whisky World by Stock byla nachystána odměna v podobě stáže v londýnských barech Tayēr + Elementary a Termini. Honza Šebek z pražského baru L’Fleur si ji vybral na konci ledna a vrátil se plný zážitků i nových zkušeností.

Barová komunita zná Aničku Postníkovou přinejmenším ve dvou rolích – jako barmanku a jako fotografku. Za barem a na place ji lze potkat v baru AnonymouS, za hledáčkem fotoaparátu všude tam, kde se něco děje. K obojímu se přitom dostala v podstatě náhodou.

Mezi české barmanské talenty nové generace bez debat patří Tomáš Ricciardi, jenž už tři roky pracuje v norské metropoli. Na severu Evropy se mu daří i na soutěžním poli, vloni si na seznam svých aktivit navíc připsal pozici ambasadora a taky roli otce.

Už je to dost dávno, co Lorenzo Antinori opustil rodný Řím, kde se za bar postavil poprvé. Zamířil do Londýna, v němž svou kariéru odstartovat jako barback v American Baru hotelu Savoy. I to už je ale dávná minulost. Dnes je respektovanou osobností na asijské barové scéně.

V barovém světě se Tomáš Melzer pohybuje už čtrnáct let. Do příběhu, který začal na pardubické hotelovce, připsal pár důležitých pražských kapitol i jednu méně významnou londýnskou. Od loňska se jeho děj odehrává převážně v Hradci Králové.

Tomáš Pausa kombinuje práci číšníka s profesí trenéra. Jen díky tomu, že se pravidelně hýbe, dokáže i v bezmála jednačtyřiceti letech zvládnout až čtrnáct hodin na place, aniž by ho něco bolelo. A právě s bolestí chce svým kolegům z gastra pomoci.

Jaký bude nový rok z pohledu českých a moravských barmanů? Jaké trendy za barové pulty přinese nebo které z těch stávajících posílí? A jaké profesní předsevzetí či cíle si námi oslovení zástupci barové komunity stanovili? Nabízíme dvanáct odpovědí.

Italského barmana Andreu Civettiniho bylo ještě zkraje prosince možné zastihnout v barcelonském baru Paradiso. Už v únoru ale přivítá své první hosty nový podnik, na jehož konceptu a otevření se podílí. Pauzy mezi dvěma etapami jeho profesního života jsme využili k rozhovoru.

Slovenský barman Adam Eddy Bursík patří k těm, kteří se rozhodli hledat štěstí v zahraničí. Zakotvil v Singapuru, dnes je jeho působištěm bar Origin, u jehož vzniku od samého počátku stál. A jeho hybnou silou je dodnes. „Žiju prací a neumím vypnout,“ říká o sobě.

Přesně před dvěma lety byla v centru Prahy otevřena cukrárna, jíž propůjčil své jméno cukrář Lukáš Skála. Je spojena s výrobnou, která je od prodejny oddělena jen prosklenou stěnou, a tak se zákazníci mohou dívat Lukášovi pod ruce a přesvědčit se, že Skála není jen jméno v názvu podniku.

V žebříčcích nejlepších barů světa se pravidelně objevuje aténský The Clumsies. Možná za to může typicky řecký styl pohostinnosti označovaný jako philoxenia, určitě na tom má ale svůj podíl jedna z nejvýraznějších osobností řecké barové scény – Nikos Bakoulis.