K barmankám z Česka a Slovenska, jež v Londýně nastartovaly úspěšnou kariéru, patří vedle Wendy Hopkins také Eva Kováčiková. Jejich cesty se svého času zkřížily v Oblixu, do nějž se Eva před pár lety bohatší o zkušenosti z různých měst světa znovu vrátila. Není to ale zdaleka jediný důvod, proč se Wendy v rámci rubriky Ptám se já rozhodla položit svých sedm otázek právě jí…
Můžeš nám prosím na úvod prozradit, jak ses dostala k barmanskému řemeslu a jak z Bratislavy do Londýna?
V Bratislavě, kde jsem vyrůstala, jsem ve svých dvaceti pracovala jako servírka. Jak už se to tak někdy stává, jednoho dne do práce nedorazil barman, a tak za bar postavili mě vybavenou papíry s recepturami, kterými jsem se musela nějak probrat. Míchala jsem tehdy jen jednoduché drinky a nebyl to klasický koktejlový bar, i tak to ale byla moje první barmanská zkušenost. Od té doby jsem se o barmanství zajímala čím dál víc. Změnila jsem práci a začala se zabývat koktejly. Ke stěhování do Londýna pak došlo ve chvíli, kdy jsem poznala někoho, kdo tu v té době žil a v oblasti pohostinství pracoval. Rozhodla jsem se proto, že tu zkusím své štěstí, posunu se profesně dál a naučím se anglicky.
Na začátku své londýnské barové kariéry jsi pracovala s Alexem Kratěnou, Simonem Caporalem a Romanem Foltánem v Artesianu. Jak na tohle období vzpomínáš? Byli ti tři tvými mentory?
To, že jsem v Artesianu pracovala a stala se součástí tak úžasného týmu lidí, pro mě je a vždycky bude nezapomenutelný zážitek. Považuju za velké štěstí, že jsem se mohla učit od tak talentovaných a pro obor zapálených lidí, kteří mě nejen hodně naučili, ale zároveň patří k nejvíc inspirativním mentorům, které jsem kdy potkala. Období to bylo velmi intenzivní, užili jsme si spoustu zábavy a vždycky jsme se vzájemně podporovali, což je podle mě v každém týmu velmi důležité.
Aktuálně vedeš londýnský Oblix, kde jsme spolu před nějakými osmi lety pracovali. V čem je to teď jiné?
Londýn jsem nejdřív na šest let opustila, pracovala jsem převážně v USA a Spojených arabských emirátech. Vrátila jsem se v roce 2022, tedy po Brexitu a pandemii. Obor pohostinství za tu dobu rozhodně zaznamenal určitý vývoj. V začátcích mé kariéry to hodně bylo o dlouhých hodinách strávených v práci a o naprosté oddanosti řemeslu, často s malým důrazem na rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Dnešní mladší generace do toho vnáší jiný pohled – víc si cení rovnováhy a pohody, což považuji za důležitý a pozitivní posun. Podstata pohostinství – vášeň, odhodlání a hrdost na profesi – ale zůstává stejná. Pevně věřím, že se správným mentorstvím, vedením a podporou můžeme tuhle vášeň v příští generaci rozvíjet a pomoci mladým barmanům a barmankám v budování smysluplné a úspěšné kariéry.
Se společností Zuma jsi procestovala svět. Jaké místo nebo kultura se tě zaujaly nejvíc a kam bys ses chtěla vrátit, ať už za prací, odpočinkem nebo zábavou?
Možnost žít a pracovat ve městech jako Las Vegas, Miami, Boston a Abú Zabí pro mě byla neuvěřitelně formující. Každé z těch měst má svou vlastní energii, kulturu a přístup k pohostinství, což mě nutilo se v mnoha ohledech přizpůsobovat, a tím pádem i růst. Tyto zkušenosti mě hodně naučily, nejen profesionálně, ale i osobně. Opravdu jsem si užila každou kapitolu této cesty a jsem velmi vděčná, že jsem měl možnost tohle všechno zažít. A na jaké místo bych se chtěla vrátit? Rozhodně na všechna, protože jsem v každém z těchto měst potkala tolik neuvěřitelných lidí. Své zvláštní místo má v mém srdci ale Boston, takže by to byl s největší pravděpodobností ten.
Vím o tobě, že se ve volném čase věnuješ hudbě. Přemýšlela jsi někdy o tom, že bys ji dělala na plný úvazek?
Hudba je něco, co si ve svém volném čase opravdu užívám. Přináší mi spoustu radosti, pomáhá mi vypnout a vyjádřit se jiným způsobem. Momentálně ji vnímám spíš jako osobní vášeň než jako něco, čemu bych se chtěla věnovat profesionálně. A když to takhle zůstane, budu si ji moct dál užívat svobodně, bez tlaku – je to prostě něco, co mě dělá šťastnou.
Jaký vnímáš současnou českou a slovenskou barovou scénu?
V posledních letech došlo na české a slovenské barové scéně k výraznému posunu. Úroveň kreativity i ambicí oproti minulosti enormně vzrostla. Když jsem začínala, vypadalo barové odvětví jinak. Teď tu máme novou generaci barmanů, kteří jsou pro své řemeslo nadšení a touží po tom posouvat standardy výš. Je velmi inspirativní vidět tolik talentů, které se z tohoto regionu vynořují, a já s potěšením sleduju, jak se naše barová scéna posouvá dál.
A budoucnost? Jaké další plány máš a co bude tvůj další milník?
Mým cílem je dál profesně růst a zároveň zůstat věrná své vášni pro barmanství. Krása tohoto odvětví spočívá v tom, že mi otevírá dveře do světa, a doufám, že budu moct i nadále cestovat, učit se a sdílet své zážitky a zkušenosti.
