První zkušenosti sbíral v rodinném výčepu s pár základními láhvemi, už tehdy ho to ale táhlo k whisky. Dnes je z něj jeden z největších odborníků na tenhle destilát u nás, ambasador, lektor a od loňského roku také člen prestižního společenství Keepers of the Quaich. Na cestu zpátky časem, až do konce devadesátek, kdy za barem začínal, nás vzal majitel olomouckého Black Stuffu Zdeněk Kortiš.
Se kterým barem jsou spojeny tvoje profesní začátky? Kdy a jak dlouho jsi tam tehdy působil?
Moje profesní začátky jsou spojené s naším rodinným podnikem, kde jsem na konci devadesátých let, když mi bylo šestnáct, začínal. Během studií jsem prošel prakticky všemi pozicemi, a získal tak základní přehled o fungování baru. Tehdy šlo o klasický výčep s velmi omezeným výběrem alkoholu, měli jsme jen pár základních láhví. Postupně jsme ale začali sortiment rozšiřovat a objevovat nové značky. Dodnes si pamatuji, že 5 cl Seagram’s whisky stálo 25 Kč.
Jaké drinky se tam tehdy míchaly a který z nich byl pro tebe ten top?
V té době frčely především barevné drinky – hodně se pracovalo s likéry Bols ve všech možných odstínech. Velkým impulzem pro nás byla Velká kniha koktejlové magie od Romana Uhlíře, podle které jsme začali experimentovat a zkoušet nové kombinace. Naším party drinkem v mládí se stal Colorado Bulldog právě z této knihy. Byla to neuvěřitelná kombinace, kterou bych dnes raději ani nepopisoval.
Co jsi v té době považoval za největší barmanskou metu?
Už tehdy mě to táhlo k whisky, atmosféra ostrovů pro mě byla něco, co přesahovalo běžné pití. Měl jsem v hlavě jasný cíl: po studiích se tam podívat a poznat tu kulturu na vlastní kůži. Zároveň jsem jako kluk z regionu vzhlížel k barmanským legendám u nás, hlavně v Praze. Každý výlet za barem pro mě byl malý svátek. Sledoval jsem, jak pracují a co míchají, a nasával atmosféru. Byla to pro mě obrovská motivace posouvat se dál a hledat si vlastní cestu.
A jakou nejlepší profesní radu jsi tenkrát dostal?
Je to už tak dávno, že si na konkrétní radu asi nevzpomenu. Ale mým největším vzorem byla moje maminka, která mi od začátku vštěpovala, že nic není zadarmo a že člověk může něčeho dosáhnout jen díky tvrdé práci. Je to vlastně jednoduché pravidlo, ale dodnes se jím řídím a vnímám ho jako jednu z nejdůležitějších věcí, které mě profesně formovaly.
Který projekt tě nejvíc zaměstnává právě teď?
U mě je to dnes rozdělené do několika rovin. The Black Stuff je poměrně náročný provoz, kombinujeme drinky, whisky i beer special a v rámci jednoho podniku fungují v podstatě dva bary. O to víc si vážím týmu, který jsme vybudovali. Jsou to stoprocentní profesionálové, na které se můžu spolehnout, což mi dává prostor soustředit se na směřování baru, novinky a jeho další rozvoj. Další velkou částí je moje práce pro Pernod Ricard jako whisky ambasadora pro Českou republiku a Slovensko. Dělám ji už deset let, ale pořád se učím nové věci a tahle role mě neuvěřitelně naplňuje, ať už jde o projekty jako The Blend nebo Bar Academy. Vedle toho se věnuji také investičnímu segmentu ve spolupráci s Wine Management a společně s agenturou Whisky Bar školíme bary a pořádáme degustace pro klienty.
Jak bys popsal svůj současný styl, co se drinků a koktejlů týče?
Můj svět se přirozeně točí kolem whisky, je to báze, od které se odvíjí vše ostatní. Ať už jde o to, co piju ve skleničce nebo v koktejlu, vždy hledám balanc a respekt k surovině. Jsem v tomhle spíš konzervativní. Mám rád klasiku, která funguje, třeba Old Fashioned nebo Rob Roy, jednoduché a čisté kombinace, kde vynikne samotná whisky. U whisky pak sahám po stylech, které mám dlouhodobě rád, Speyside a Islay single malty nebo starší blendy.
Co je tou vysněnou metou pro tebe dnes?
Mou vysněnou metou je dnes životní balanc. Můžeš vyhrát spoustu cen, mít skvělé podniky, ale stejně nemusíš být skutečně spokojený. Pro mě je dnes na prvním místě rodina, i když práce je samozřejmě důležitou součástí mého života. Vnímám to tak, že se tyhle dvě roviny přirozeně prolínají a pokud to funguje jak v osobním, tak profesním životě, je to na člověku vidět.
A jakou radu máš pro barmany, kteří ještě stojí na začátku své profesní cesty?
Asi to samé, co mi od začátku vštěpovala moje maminka: zkratky neexistují. Úspěch nepřijde hned, ale pokud tomu dáš čas, píli a poctivou práci, dřív nebo později se dostaví.
