Do barového světa poprvé vstoupil bezmála před třemi dekádami v prváku na střední. Ve stejné době zároveň poznal kluka, z nějž je dnes jeho společník v úspěšné distribuční společnosti Fenix Drinks. Na cestu zpátky časem až do konce 90. let nás vzal Samer Selbak.
Se kterým barem jsou spojeny tvoje profesní začátky? Kdy a jak dlouho jsi tam tehdy působil?
Úplně první kontakt s barmanstvím jsem měl už v prváku na střední škole. Psal se rok 1998 a paní profesorka Dana Johnová mě tehdy přijala do barmanského kroužku. Tam jsem se seznámil s fantastickými lidmi, se kterými jsem později jezdil i na soutěže – například s Janem Branišem nebo Tomášem Zlámaným. Někteří z nás pak opravdu skončili za barem, takže to nebyl jen kroužek, ale vlastně začátek profesní cesty. Prvním velkým pracovním krokem pro mě byl Bugsy’s Bar. Měl jsem tu čest tam pracovat od roku 2002 do roku 2007.
Jaké drinky se tam tehdy míchaly a který z nich byl pro tebe ten top?
Ha, to byla trochu jiná doba. Hodně letěly větší a ovocnější drinky – Piña Colada, High Society, Swimming Pool, Mojito… opravdu hodně Mojita. K tomu různé ovocné Daiquiri a občas si pamatuju i Cosmopolitan nebo Gimlet. Mě osobně nejvíc bavilo připravovat High Society – gin, peach liqueur, Campari a grapefruit. Všechno jsem měl perfektně po ruce: suroviny před sebou, skleničku hned za mnou, led a šejkry vedle sebe. Byl to drink, u kterého jsem se skoro nemusel ani otočit nebo pro něco natahovat. Takový malý barmanský ideál.
Co jsi v té době považoval za největší barmanskou metu?
Pracovat v Bugsy’s a zároveň se zdokonalovat ve flair bartendingu. To pro mě tehdy byla obrovská meta – být v silném baru, učit se od skvělých lidí a posouvat se každý den o kus dál
A jakou nejlepší profesní radu jsi tenkrát dostal?
Už si nepamatuju, kdo přesně mi to řekl, ale znělo to nějak takhle: Když s někým jedeš výtahem nahoru, nezapomeň ten výtah občas poslat zase dolů, aby ses mohl vrátit pro někoho dalšího a vyvézt ho nahoru taky. Ta myšlenka se mnou zůstala dodnes. Když má člověk štěstí, zkušenosti nebo příležitost, neměl by si je nechávat jen pro sebe.
Který projekt tě nejvíc zaměstnává právě teď?
Jednoznačně Fenix Drinks. To je můj hlavní pracovní focus od rána do večera. Ale musím dodat, že rodina je projekt, který mě zaměstnává už posledních třináct let – a pořád mě hodně baví.
Jak bys popsal svůj současný styl, co se koktejlů týče?
Asi jsem v tomhle pořád hodně oldschool barman. Mám rád jednoduché, poctivé drinky, které nepotřebují zbytečně moc vysvětlování. Cuba Libre, Gin & Tonic, dobré Martini, Daiquiri… prostě klasika, která funguje, když je dobře udělaná. A musím říct, že mě stejně tak baví i dobré pivo nebo šampaňské.
Co je tou vysněnou metou pro tebe dnes?
Nevím, jestli se tomu dá říkat meta, ale dnes je velkou částí mého života rodina. Takže pokud bych měl říct svou vysněnou metu, bylo by to mít na rodinu aktivně čas – nejen „někdy potom“, ale opravdu tady a teď. Práce je pro mě důležitá, Fenix Drinks mě baví a naplňuje, ale čím dál víc si uvědomuju, že skutečný úspěch není jen v tom, co člověk vybuduje profesně. Je i v tom, že má energii a prostor být přítomný tam, kde na tom záleží nejvíc.
A jakou radu máš pro barmany, kteří ještě stojí na začátku své profesní cesty?
Trpělivost. Všechno má svůj čas a místo. Dnes máme tendenci chtít všechno hned – úspěch, pozornost, vlastní styl, uznání. Ale v barmanství, stejně jako v životě, se dobré věci staví postupně. Učte se základy, poslouchejte zkušenější, buďte poctiví v malých věcech a nespěchejte na zkratky. Když člověk vydrží, maká na sobě a zůstane pokorný, ono se to časem poskládá.
