Za bezmála dvacet let, po něž se v barové branži pohybuje, prošel několika podniky, než zakotvil v pražské baru L’Fleur. Koktejly z velké části vyměnil za champagne a změnily se také jeho priority. Přinejmenším trochu jiný je ostatně i on sám… Na cestu zpátky v čase až do svých vrchlabských začátků nás vzal Miloš Danihelka.
Se kterým barem jsou spojeny tvoje profesní začátky? Kdy a jak dlouho jsi tam tehdy působil?
Jako rodilý Vrchlabák jsem začínal ve vrchlabském baru Zakopanej pes. Nastoupil jsem tam krátce po skončení školy ve svých dvaceti letech. Po roce a půl jsem se stěhoval do Prahy, do music baru Phenomen, na necelý rok jsem se pak ale ještě do Psa vrátil.
Jaké drinky se tam tehdy míchaly a který z nich byl pro tebe ten top?
Nabídka byla obsáhlá, určitě přes dvě stě koktejlů, povětšinou klasiky… Tehdy mě bavil rum, takže top pro mě bylo Mai Tai nebo Václavův Almond Cigar.
Co jsi v té době považoval za největší barmanskou metu?
Asi jako každý začínající barman jsem chtěl mít jednou svůj bar…
A jakou nejlepší profesní radu jsi tenkrát dostal?
Už v Psovi jsem měl skvělýho mentora a učitele – Honzu Johna. Uměl to neskutečně s lidmi coby hostitel, byl zábavnej, bystrej, všímavej… do toho měl vyladěnej working flair a zároveň ohromné vědomosti. Mě to pochopitelně od začátku táhlo k tomu working flairu. Pamatuju si, jak přede mě stavěl láhve single maltek nebo starých francouzských a italských likérů, amár a vermutů vždy s otázkou: Co mi řekneš o téhle láhvi? Ze začátku toho z mé strany samozřejmě nebylo moc, tak mi vzal šejkry a zahlásil: Nejdřív musíš vědět a až potom umět. Super kontrast je, jak mě tím tehdy štval a jak jsem mu za to byl už za pár let ohromně vděčnej…
Který projekt tě nejvíc zaměstnává právě teď?
L’Fleur Bar, Terroir-Champagne a „táta domácí“! Tyhle tři… Každý fakt hodně.
Jak bys popsal svůj současný styl, co se koktejlů týče?
Mám rád jednoduché, vyladěné a vybalancované věci. Historicky byl můj vzor Tony C. Vyladit si ingredience a pak z nich udělat vybalancovanej drink, který má smysl po všech stránkách… U nás v podobném duchu pracuje třeba Tomík Melzer v Taigenu.
Co je tou vysněnou metou pro tebe dnes?
Přežít to všechno ve zdraví! Ne, teď trochu vážněji… Vysněnou metu z mládí jsem si vlastně splnil a plním už jedenáct let. Ono se to ale mění – sny i priority… Dneska je pro mě priorita jednoznačně rodina. Děti jsou ve věku, kdy je táta ještě stále zajímavej, v kurzu a „potřeba“. To nebude bohužel napořád, tak se toho snažím teď opravdu maximálně využívat. Není jednoduché to všechno skloubit a ano, bar to trochu odnáší. Přesto je s tím ale náš investor a můj parťák v pohodě a umožňuje mi takto fungovat, za což jsem mu opravdu moc vděčnej. Samozřejmě je mi jasné, že to takhle není a nemůže být napořád a že brzy přijde doba, kdy budu v baru trávit opět naprostou většinu svého času…
A jakou radu máš pro barmany, kteří ještě stojí na začátku své profesní cesty?
Asi jich bude muset být víc… Ať jsou trpěliví a ať investují do svého sebevzdělávání! Ne nutně peníze, ale rozhodně čas a nějaké to úsilí. Zároveň ať svá často nemalá ega nechají nejpozději těsně před otvíračkou svých barů v šatnách. I barmanství je na konci všeho stále „jen“ součást pohostinství a každý z nás je v práci pro blaho svých hostů. I Erik Lörincz, Alex Kratěna, Rémy Savage nebo Víťa Cirok.
