V Burundi je nejvýznamnější plodinou káva

31.01.2021Ondřej Hurtík, SCA ČR

Když se řekne Burundi, troufám si říct, že jen málokdo bude hned vědět, kde tuto zemi na mapě hledat. Určitě pomůže, pokud doplním, že jde o sousední stát Rwandy, se kterou sdílí nejen severní hranici, ale také nešťastnou německou a později belgickou koloniální historii, jež v devadesátých letech minulého století vyústila v občanskou válku a neblaze známou genocidu. Jednu věc lze ale Belgičanům připsat k dobru – zasadili se o rozvoj pěstování kávovníků. I díky nim je tak dnes Burundi hodně kávová a trochu čajová země. Tyto dvě plodiny tvoří zhruba 90 % jejího veškerého exportu. Je proto až s podivem, jak složité je kávu ze srdce Afriky dostat. 

Burundi je vnitrozemský středoafrický stát, jenž patří do Východoafrického společenství. V této krásné kopcovité zemi, jež je zbarvena do zeleno-červena, žije jedenáct milionů obyvatel. Území má ale oproti České republice zhruba třetinové, což Burundi řadí do dvacítky nejlidnatějších zemí světa. Navíc v tomto žebříčku bude pravděpodobně šplhat ještě výše, protože jen za poslední dekádu počet obyvatel vzrostl o tři miliony. Když cestujete skrz Burundi, najde se jen málo míst, kde byste každých pět minut nepotkali alespoň jednoho člověka. Nikdy tak nejste sami. Za sebe mohu říct, že ač Burundi patří mezi nejchudší země světa, měl jsem tam vždy dobrý pocit z lidí, kteří byli obvykle velmi srdeční. Důvodem mé návštěvy byla káva. O výsadbu kávovníků se tu zasadili belgičtí kolonizátoři. Ve dvacátých letech minulého století musel každý farmář pěstovat minimálně padesát kávovníků, káva je tak rozšířena v podstatě po celé zemi. V šedesátých letech Burundi získalo nezávislost a celý kávový sektor se postupně privatizoval. To ale trvalo jen deset let, protože v roce 1972 došlo k vyhrocení politické situace, která vedla až k tzv. první burundské genocidě. Následovalo zestátnění kávového sektoru, přičemž stát kontroloval veškerou produkci a trh s kávou až do roku 1991.

Bourbon v mnoha chuťových variacích / A jak to s kávou v Burundi vypadá dnes? Na úrodných půdách bohatých na dusík se pěstuje převážně odrůda bourbon a několik jejích mutací. Na jiné odrůdy zde takřka nenarazíte, a to především proto, že se bourbonu v Burundi náramně daří a nebylo by dobré sem zavléct jinou odrůdu, která by tu nemusela tak dobře prosperovat. To je celkem logické, když uvážíme, jak velký objem exportu káva tvoří. Zároveň ale platí, že zemědělství včetně pěstování kávovníků v Burundi nedosahuje úplně nejlepší úrovně. Většina „farem“ jsou spíše kávové zahrady do sta kávovníků, které často rostou víceméně samovolně bez jakékoliv péče. Jde tak spíš o vysoké a slabé stromky, které plodí v průměru kilogram třešní na keř, tedy několikanásobně méně, než je běžné v jiných zemích. Chuťově jsou to kávy s výraznou hutnou sladkostí, jiskrnou mnohovrstevnatou aciditou zralého ovoce a lehce kořenitou dochutí.

Sklizeň trvá od dubna do června. Zpracování neprobíhá na farmách, ale na zpracovatelských stanicích, které kávu od okolních farmářů vykupují. Zpracovávají ji většinou promytou metodou, v několika posledních letech se ale v sektoru výběrové kávy častěji volí i naturální a honey zpracování. Většina závodů v tomto sektoru kávu dělí do tzv. denních lotů. V praxi to znamená, že kávu vykoupenou v jeden den z jedné oblasti drží po celou dobu odděleně. Krajina Burundi je velmi kopcovitá a každý kopec představuje vlastní geopolitickou jednotku, která čítá od 60 do 140 rodin. Na konci sklizně tak můžete ochutnat například tři desítky vzorků promyté kávy z kopce Mikuba, každý z jiného dne, a k tomu ještě několik dalších vzorků z naturálního a honey zpracování. To je také důvod, proč i když mají pražírny po celém světě stejnou kávu, může chutnat jinak.

Potenciál podmíněný velkými výzvami / V obrovský potenciál burundské kávy věří americká rodina Carlsonových, která přišla s iniciativou nazvanou Long Miles Coffee Project: Coffee. People. Potential. Skrze výběrovou kávu se snaží zlepšovat podmínky stovek rodin, se kterými spolupracuje, a vše, co dělá, má obrovský sociální přesah do komunity. A proč se zatím nedaří dostat výběrovou kávu z Burundi na výsluní a do širšího povědomí? Vypěstovat a zpracovat špičkovou výběrovou kávu je totiž jedna věc, připravit ji na export a co nejrychleji ji dostat ze země v ideální kondici je ovšem věc druhá. Situaci navíc vůbec nepomáhá nestabilní politické prostředí. Během našich návštěv jsme mohli pozorovat, jak se tým lidí okolo rodiny Carlsonových potýká se všudypřítomnými problémy. Nemusím asi ani zmiňovat úplatky, které chce každý druhý, a obrovskou byrokracii – na export kontejneru kávy potřebujete kolem sedmadvaceti razítek. Navíc transport kávy z vnitrozemského státu je vždy komplikovaný a zdlouhavý. Loni se například jeden kontejner neočekávaně dostal do Mombasy místo Dar es Salaamu, což způsobilo skoro dvouměsíční zpoždění. Elektřina v Bujumbuře jde někdy celý den, jindy jen pár hodin. Pohonné hmoty se v posledních letech vydávaly oproti jednorázovým povolením, což představuje zásadní problém pro zpracovatelské závody situované na venkově, kde je vše závislé na dieselových generátorech. Zatímco jeden rok je extrémní sucho a nedostatek vody, ten další je jí zase až moc. A to nezmiňuji problém bramborového defektu, který se díky precizní selekci a zpracování daří výrazně eliminovat. Toto vše je jen krátký výčet každodenních challenges, jak tomu v Long Miles říkají. Mnozí by to velmi rychle vzdali, oni ale ne. Nepotkal jsem snad optimističtější lidi, kteří všude vidí nějaká pozitiva a příležitosti. Svůj americký naturel přenesli na celý tým lidí, který je obklopuje. Já jejich nadšení pro burundskou kávu sdílím a doufám, že se mi i ve vás podařilo vzbudit o ni zájem a že při příštím nákupu zrnek budete hledat ta, která pocházejí z této zajímavé destinace.

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

Vyplněním uvedených polí a kliknutím na „přihlásit“ udělujete AtBars Spirit, s.r.o., souhlas se zpracováním osobních údajů, jež bude provedeno dle platné legislativy.

@mohlo by vás zajímat