Moe Aljaff našel svůj recept na úspěch

20.04.2021Víťa Cirok

Barman a majitel barcelonského baru Two Schmucks Moe Aljaff je tak trochu světoběžník. Pochází z Blízkého východu, od čtyř let ale vyrůstal ve Švédsku. V osmnácti se vydal do světa a kus ho procestoval. Jeho první zastávkou byl Amsterdam, nějaký čas strávil také v Indii nebo třeba Thajsku. Spolu jsme se poprvé setkali, když působil v osloském baru Himkok. A právě Norsko se svým drinkem Carosel úspěšně reprezentoval na globálním finále Bacardi Legacy, které se pro něj stalo odrazovým můstkem k dalším aktivitám. Dnes je z něj majitel baru, který otevřel za pár tisíc euro, a taky jeden z nejsledovanějších barových influencerů.

Poprvé jsme se setkali, když jsi byl na skok v Praze a pak jsi u nás v baru L’Fleur hostoval s koktejlem Carosel. V té době jsi ještě působil v Oslu v baru Himkok. Jak ses do Norska dostal?

Na to si vzpomínám, to mi bylo nějakých pětadvacet. A jak jsem se do Norska dostal? Mládí jsem trávil cestováním po světě – obrážel jsem bary a kavárny všude tam, kam mě zrovna osud zavál. Když už jsem byl z cestování unavený a hlavně mi začaly docházet peníze, přemýšlel jsem, kde bych se mohl na chvíli usadit. Oslo mi v rámci barové a baristické scény tehdy přišlo jako velmi zajímavá destinace. Zpočátku jsem tam pracoval jako barista v kavárně vlastněné Erkem Poturem a ten se zrovna chystal otevřít nový projekt – Himkok.

S Himkokem jsou spojeny výrazné osobnosti barové scény jako Monica Berg, Antonio Navares nebo třeba Maroš Dzurus. Jaké to bylo pracovat v tak silném týmu a zajímavém konceptu?

Během svého působení v Himkoku jsem měl možnost pracovat pouze s konzultantem projektu, kterým byl Maroš Dzurus, a s Alexem Ruasem. Maroš je pro mě superhrdina. Měli jsme spolu takovou dohodu. Řekl jsem mu, že mu pomůžu zdokonalit angličtinu, pokud mě on naučí všechno o koktejlech. Vděčím mu za hodně – to on mě naučil, jak nad koktejly přemýšlet kreativně a spoustu dalších věcí, které využívám dodnes.

Barovému světu si dal o sobě poprvé výrazněji vědět prostřednictvím soutěže Bacardi Legacy. Byla to tenkrát velká jízda a my jsme ti moc fandili. Pokud si dobře vzpomínám, nakonec jsi skončil druhý. Co ti tato soutěž dala?

A víš, že mám pořad schovaný lístek pro štěstí, který jsem od týmu L’Fleur dostal? Hodně to pro mě tehdy znamenalo a dodnes si toho vážím… Soutěž Bacardi Legacy pro mě byla takovým odrazovým můstkem. Naučila mě, jak pracovat a vytvářet něco svého, jak realizovat nápady. Ale taky jak funguje barový byznys, jak správně uvažovat při otevírání nového konceptu, sestavovat rozpočty a kalkulace. Všechno to jsem pak využil ve vlastním podnikání.

Dá se teda říct, že to byl jeden z faktorů, který tě přiměl změnit působiště a přestěhovat se ze severu na jih? Nebo tě k tomu, že jsi opustil Oslo a odstěhoval se do Barcelony, vedlo něco jiného?

Se vší láskou a respektem ke všem mým norským kamarádům a kolegům musím přiznat, že jsem Norsku nikdy tak docela nepřišel na chuť a nemám ho moc rád. Mám to období spojené s velkou disciplínou a využitím šance, kterou jsem dostal díky Bacardi Legacy, v němž jsem Norsko reprezentoval. Jakmile ale přišel správný čas, tak jsem neváhal a s radostí Norsko opustil.

V Barceloně jsi s minimálními náklady otevřel bar Two Schmucks, o němž se velmi záhy začalo mluvit, a to v globálním měřítku. Jaký je jeho koncept a kde jsi čerpal inspiraci?

Uf… Ve zkratce bych Two Schmucks popsal jako pětihvězdičkový dive bar. Nad žádným speciálním konceptem jsme zpočátku neuvažovali, vyvíjel se spolu s námi a tím, jak jsme získávali zkušenosti a zlepšovali se. Když nad tím tak přemýšlím, tak to byl přirozený samovolný proces a koncept postupně vykreslili naši hosté a okolní prostředí.

Jak na něj reagovala Barcelona? Myslím tím hlavně místní komunitu.

Prvotní reakce byly různé. Nebyl to úplně koncept, který by byl pro Španělsko a Barcelonu typický. Postupně si ale místní získal a oslovil taky turisty, takže se o Two Schmucks začalo mluvit i za hranicemi. Teď už máme status lokálního baru a lidi naši práci milují, za což jsem moc rád. Zároveň mi dělá radost, že se ve Španělsku otevírají nové podobné typy podniků.

Jak obtížné bylo přežít první roky? Vím, že jsi všechny vydělané peníze reinvestoval a postupně dokupoval nové věci, až jsi pak jednoho dne zavřel a bar rekonstruoval. Vznikl tak Two Schmucks 2.0…

Ono je to vlastně pořád stejné. Provozovat bar je každodenní boj, který není vždycky lehký. Troufám si ale říct, že se nám ten boj daří vést vítězně. Všechny peníze, které vyděláme, zase zpátky investujeme do nových věcí, technologií nebo nějakých úprav a oprav. V současné době navíc pracujeme na dvou dalších projektech. Když se ohlídnu zpátky, musím přiznat, že začátky byly velmi těžké a hodně věcí se nám nepovedlo. Z každé chyby jsme se ale poučili a byly to velmi cenné lekce, které nám hodně daly a díky kterým můžeme dál růst.

V čem podle tebe, pokud jde o vybudování baru, spočívá recept na úspěch? Podmínky, za nichž jsi do otevření Two Schmucks šel, přece jen nebyly úplně ideální.

Hmmm, tabulky a grafy? Ne, dělám si legraci. Upřímně řečeno, podle mě je hlavně důležité porozumět tomu, proč to děláš. Když víš, z jakého důvodu chceš jakýkoliv koncept otevřít, a věříš tomu, tak máš zajištěný nekonečný přísun energie a motivace, který je asi nejdůležitější pro to vydržet a přežít. Pak ti ty stovky hodin měsíčně, žádné volno a všechny věci kolem připadají jako úplně skvělá věc.

Několikrát jsem Two Schmucks navštívil a líbilo se mi, jak pracujete s nápojovým a jídelním lístkem. Průběžně se mění, hostům tak neustále nabízíte něco nového. Jak nabídku sestavujete?

Pod tlakem. Prostě jedeme… Snažíme se každý týden přijít s něčím novým a menu se mění každý měsíc. Alespoň se nenudíme.

Jak vnímáš trend moderních technologií? Pracujete s nimi u vás v baru?

Snažíme se pracovat se vším, co nám může přinést nějaké nové nápady, drinky nebo jídlo. Nebráníme se ničemu a rádi experimentujeme. Chceme být co nejvíc efektivní a dobře pracovat se surovinami. Zkoušíme, co funguje a co ne. Je to takový proces ve stylu pokus–omyl. Někdy to zafunguje úplně skvěle a někdy si jen odškrtneme, že jsme další z našich nápadů vyzkoušeli, ale nedopadlo to.

Sleduju tě na sociálních sítích, a tak vím, že i když jsou bary v Barceloně zavřené, bojujete, jak se dá. Jak moc vás rok s pandemií koronaviru zasáhl?

Poslední rok je jeden velký průšvih. Podle mého názoru Španělsko podobně jako většina západních zemí celou situaci zvládalo velmi špatně a chaoticky, což mělo a má dalekosáhlé důsledky nejen pro naše odvětví. Jako majitel podniku to pociťuju velmi intenzivně a jen jsem se utvrdil v tom, že se musíme spoléhat sami na sebe. Každopádně nás nedostanou. Bojujeme a děláme, co umíme, abychom se s touto situací vypořádali co nejlépe a s co nejmenšími důsledky.

Máš nějaké plány do budoucna. Co od tebe můžeme čekat?

Buď pokoříme celý svět, nebo nás alespoň čeká hodně cestování… Teď ale vážně. Pracujeme na našem webu, chystáme další koncepty – v jednom případě už jsme blízko podpisu smlouvy. Takže nezahálíme a uvidíme, co dalšího nám budoucnost přinese. Jen ten virus už by tu s námi dál být nemusel…

Až se zase bude moct normálně cestovat, vyrazíš do Prahy? Na co tady u nás se nejvíc těšíš?

Já Prahu miluju! Těším se na město samotné, na láhev champagne v L’Fleuru, ale taky na úžasné jídlo a pivo v Lokálu. Sakra, už abychom mohli zvednou zadek a někam letět!

A ještě úplně poslední otázka: Negroni, nebo pivo?

Negroni kdykoliv a pivo večer. Anebo klidně obojí kdykoliv. Na zdraví!

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

Vyplněním uvedených polí a kliknutím na „přihlásit“ udělujete AtBars Spirit, s.r.o., souhlas se zpracováním osobních údajů, jež bude provedeno dle platné legislativy.

@mohlo by vás zajímat