Destilace za měsíčního svitu a koktejlový deník

07.05.2021Tomáš Mozr

Ačkoliv co chvíli vycházejí zajímavé knižní novinky se vztahem k barovému světu, občas se vyplatí sáhnout i po publikacích staršího data. Platí to třeba pro knihu o nelegální destilaci nazvanou Kentucky Moonshine, jež byla sepsána před bezmála padesáti lety a na počátku nového století se dočkala dalšího vydání, ale také pro první edici sborníku Mixologist: The Journal of American Cocktail, který Jared Brown, Anistatia Miller a Robert Hess sestavili a vydali už v roce 2005.

Kentucky Moonshine / Kniha Kentucky Moonshine, jejímž autorem je dnes již zesnulý někdejší profesor angličtiny na University of Louisville David W. Maurer, poprvé vyšla v roce 1974. Dalšího vydání se dočkala před osmnácti lety a pozornost si rozhodně zaslouží i dnes – přináší totiž nesmírně zajímavý pohled na svět amerického domácího pálení. Maurer v ní na nelegální výrobce (tzv. moonshiners) nahlíží jako na subkulturu, která mimo jiné disponuje i vlastním slangem a je vzhledem ke své činnosti uzavřená komukoliv, kdo není její součástí.

Relativně tenkou publikaci autor rozdělil do osmi kapitol. Nejprve představuje zdánlivou jednoduchost výroby destilačního zařízení, jako by sám byl nadšeným domácím paličem. Následně se zabývá historickým vývojem fenoménu moonshine. Vysvětluje pochopitelně i samotný termín, který se zrodil ve Skotsku. Používal se tam jako označení pro pašovaný alkohol, jenž byl pokoutně destilován za svitu měsíce, aby jeho výrobce zbytečně nepřitahoval nežádoucí pozornost. Hlavní důraz však Maurer přirozeně klade na historii moonshinu ve Spojených státech, kam se dostal po vzpouře proti daním uvaleným na destilované nápoje známé jako Whiskey Rebellion. Nepokoje, které vypukly v roce 1791 v Pensylvánii, byly o tři roky později tvrdě potlačeny, což vedlo k migraci stovek rodin směrem na jih po řece Ohio až do Kentucky.

Po kapitole věnované výrobě moonshine whiskey autor čtenářům předkládá geografický rámec. Vyplývá z něj, že největší počet výrobců se sice koncentroval v oblasti Kentucky, nicméně historicky fenomén moonshine zasáhl všechny jihovýchodní státy, od Západní Virginie až po Georgii či Mississippi, a narazit na něj bylo možné dokonce i v Texasu. V následujících kapitolách Maurer na moonshine nahlíží spíše technicky a zmiňuje třeba i finanční náročnost kvalitního destilačního zařízení. V tomto ohledu mnoha výrobcům v začátku pomohl nástup prohibice, díky níž mohli převzít vybavení z některých náhle uzavřených či přímo zrušených palíren. S prohibičními léty tak dostala nelegální výroba domácí pálenky nový impulz a svého vrcholu údajně dosáhla v 50. letech minulého století. Poslední část knihy je věnována oborovému argotu a asi nejlépe reflektuje autorovo ambivalentní zachycení tzv. moonshiners jako unikátní subkultury.

V závěru je čtenářům k dispozici slovníček pojmů, poznámkový aparát i seznam literatury. Pokud jde o grafickou stránku, kromě zařazení hrstky autentických obrázků a schematických nákresů si kniha žádné větší ambice neklade. Její síla tak spočívá hlavně v informacích a ve výjimečném pohledu na umění pokoutné domácí destilace.

David W. Maurer – Kentucky Moonshine, The University Press of Kentucky, Lexington 2003

Mixologist / Krátce před dvoustým výročím publikování první doposud známé definice koktejlu vyšel sborník s názvem Mixologist: The Journal of American Cocktail. Za myšlenkou vydat soubor ve své podstatě akademických příspěvků stála v barmanské komunitě dobře známá dvojice Jared Brown a Anistatia Miller spolu s Robertem Hessem. Potenciálním spoluautorům stanovili pouhých šedesát dnů jako lhůtu pro zaslání příspěvků vztahujících se tematicky k vývoji amerického koktejlu. Počtem zaslaných esejů, jež se věnovaly rozličným tématům od analýzy cordialu použitého ve vybraném koktejlu až po historický původ šejkru, byli doslova zaskočeni.

Po pečlivém zvážení z nich vybrali jedenáct a následně je rozdělili do dvou částí. První nazvaná Classic Cocktails se skládá nejprve z Wondrichova stručného popisu historie punče či Hessova vyprávění o vzestupu a pádu Martini, a poté čtenáře seznamuje s tím, jak vidí Gimlet publicista Paul Clarke, jaký vývoj stojí podle koktejlového badatele Teda Haigha za drinkem Singapore Sling, nebo s tím, co píše Jared Brown o Piña Coladě. Ve druhé části, jež bere v potaz převážně lidskou touhu objevovat, se například Phil Greene zabývá příběhem výrobce Peychaud’s bitters, a Darcy O’Neill, chemik proměněný v barmana, ukazuje, že dokonce i taková triviální věc jako smíchání cukru s vodou na cukrový sirup je ve svém důsledku docela věda.

Navzdory nepochybnému editorskému úsilí, které vynaložila především Anistatia Miller, lze výslednému sborníku vytknout určitou nejednotnost. Zatímco někteří autoři používají poznámkový aparát a na konci jejich příspěvku lze nalézt i další doporučenou literaturu, jiní se drží spíše popularizačního stylu, což muže být pro čtenáře trochu matoucí. Přesto si tato publikace pozornost určitě zaslouží, a to nejen díky tomu, že část zisku z prodeje je odváděna na podporu neworleanského Muzea amerického koktejlu, které legendární Dale DeGroff založil spolu s řadou talentovaných barmanů, sběratelů, historiků a publicistů věnujících se nápojové gastronomii. Čtenáře zajisté nadchne i skutečnost, že sborník Mixologist obsahuje spoustu detailů a myšlenek, a to v příjemném sledu. Vždyť řekněte, kdo by si nechtěl přečíst třeba čtyři stránky o osvěžující klasice, jakou je italské Bellini?

Jared Brown, Anistatia Miller, Robert Hess a kol. – Mixologist: The Journal of the American Cocktail, Mixellany, New York 2005

úvodní foto: iStock

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

Vyplněním uvedených polí a kliknutím na „přihlásit“ udělujete AtBars Spirit, s.r.o., souhlas se zpracováním osobních údajů, jež bude provedeno dle platné legislativy.

@mohlo by vás zajímat