Kvíz: Jak velkou neznámou je pro vás tonik?

24.06.2022AtBars

Máme tu zase období, kdy se v barech vyprazdňuje jedna láhev ginu za druhou a utěšeně stoupají objednávky toniku. Zatímco o jalovcovém destilátu toho vědí barmani celkem dost, se znalostmi o chininovém nealko nápoji už to tak slavné většinou není. Jak jste na tom vy?

Na vlně popularity ginu, která stále ne a ne opadnout, se svezla i kategorie toniků. Odrazilo se to nejen na vzniku nových prémiových značek či oživení těch zavedených, ale také na stále se rozšiřujícím počtu chuťových variací či chininových nápojů s nižším obsahem cukru. Zatímco ale o ginech toho mají barmani nastudováno dost, a mohou tak hosty omračovat svým rozhledem a znalostmi, své vědomosti o druhé ingredienci oblíbeného dvousložkového longu známého pod zkratkou G&T mají tendenci zanedbávat. A právě proto jsme dali dohromady kvíz, který se celý točí kolem toniku a chininu, jenž je jeho základní přísadou. Možná se vám v něm nepodaří získat plný počet bodů, určitě se ale něco nového a zajímavého dozvíte a naučíte…

Kvíz: Jak velkou neznámou je pro vás tonik?

1 / 15

Těžko bychom si dnes užívali příjemně nahořklé chuti toniku, nebýt objevení chinovníku a léčebných účinků jeho kůry. Tento strom střední velikosti patří do čeledi mořenovitých a přirozeně roste v nadmořské výšce 1000–2500 m

2 / 15

První záznam o léčebných účincích chinovníku pochází z pera kronikáře a kněze Antonia de la Calanchy, jenž působil v Peru. Popisuje strom fever tree, jehož kůra rozemletá na prášek a smíchaná s vodou léčí horečku a terciánu. Tato zmínka pochází z roku

3 / 15

Chinovník a jeho kůra byly známy pod jmény jako fever tree, quina, calisaya, peruánská kůra či jezuitský prášek. A právě jezuitští misionáři od původních obyvatel And získali náležité vědomosti a kolem roku 1640 vypravil první zásilky kůry do Evropy, konkrétně do

4 / 15

V roce 1820 se dvěma francouzským chemikům podařilo izolovat dva ze čtyř hlavních alkaloidů obsažených v kůře chinovníku – cinchonin a chinin. Ze zhruba čtyřiadvaceti druhů chinovníku je pro vysoký obsah chininu kromě chinovníku lékařského pěstován zejména

5 / 15

Zejména Britové a Nizozemci učinili řadu pokusů o vysazení chinovníku ve svých nových asijských koloniích. Největšího úspěchu bylo dosaženo na Jávě, která kolem roku 1883 zajišťovala převážnou část všech světových dodávek chininu, a to

6 / 15

Podrcená nebo namletá kůra chinovníku se nejprve míchala s dalšími ingrediencemi a alkoholem, nejčastěji se silnější vinnou bází nebo s brandy a rumem. Než tonikum nahradil tonik, musela být vynalezena sodovka. Za jejího vynálezce je všeobecně považován

7 / 15

O rozvoj a oblíbenost sodové vody se do značné míry zasloužil i jistý lékárník z Manchesteru, který mimo jiné jako jeden z prvních v 70. letech 18. století do svých vod začal přidávat bikarbonát sodný. Jeho jméno dnes nese oblíbená značka toniků. Byl to

8 / 15

Sodovky se následně začaly míchat se sirupy z ovoce či bylin, a to včetně chininové kůry. Nejstarší objevený záznam o této kombinaci byl nalezen v novinách Bristol Mercury z června 1835 a vztahuje se k firmě Hughes & Co. Jde o

9 / 15

Do dějin toniku se zapsal rovněž Erasmus Bond, jenž si svůj nápoj nechal 28. března 1858 patentovat. Na trh byl uveden jako léčivý prostředek pro oslabený žaludek, na zažívací potíže, ale také pro jedince s depresemi či vyšším mentálním vypětím, a to pod názvem

10 / 15

V širší míře se tonik začal prodávat v 60. letech 19. století. Dostal se i mimo Evropu, zejména do Indie, Číny a na Nový Zéland. O jeho popularitě v Indii svědčí dodnes používané slovní spojení Indian Tonic Water. Pod tímto názvem představila svůj tonik firma Schweppes, a to

11 / 15

Tonik už dávno není vnímán jako lék, ale jako osvěžující nápoj, který si nenárokuje žádné pozitivní zdravotní účinky. Své limity mají i hodnoty chininu v něm obsaženého. Zatímco v USA maximální povolené množství chininu činí 83 mg na litr nápoje, v Evropě je to

12 / 15

Pro výrobu toniku obecně vzato neplatí téměř žádná pravidla. Dokonce ani chinin v něm být nemusí, což je často případ levných produktů, v nichž je nahrazen umělými hořkými aromaty. Pokud je však v toniku pravý chinin obsažen, nese to s sebou jeden zajímavý efekt:

13 / 15

Současní výrobci toniku získávají chinin od dodavatelů či přímo od plantážníků, kteří jej extrahují převážně z kůry chinovníku, popřípadě z jeho větví a kořenů. Největším pěstitelem chinovníku je stále indonéský ostrov Jáva, následován

14 / 15

Ginový boom, který odstartoval na počátku třetího tisíciletí a postupně zasáhl prakticky celý svět, bezpochyby ovlivnil také kategorii toniků a její expanzi. Jedním z pionýrů v prémiovém segmentu se stala značka, jež svou Indian Tonic Water uvedla na trh už v roce 2005. Šlo o

15 / 15

V roce 2012 rozvířila tonikové vody novozélandská značka East Imperial. Kromě toho, že její toniky obsahují vysoké množství chininu, rozhodla se rovněž přivést zpět k životu toniky s nízkým obsahem cukru a vydala se i cestou příchutí, k nimž patří

foto: iStock

Nikka

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

Vyplněním uvedených polí a kliknutím na „přihlásit“ udělujete AtBars Spirit, s.r.o., souhlas se zpracováním osobních údajů, jež bude provedeno dle platné legislativy.

@mohlo by vás zajímat