Chcete-li se dozvědět něco víc o koňaku a nemáte zrovna cestu do města, jehož jméno nese, mohla by vám přijít vhod Encyclopedia of Cognac z pera pěti desítek autorů, která je mu celá zasvěcená a nabízí mnohem víc než jen abecedně řazený výčet pojmů. Podobně zajímavá je i relativně útlá publikace L’Aventure du Sucre, jež vcelku detailně popisuje dobrodružný příběh sladkého bohatství ostrova Mauricius.
Encyclopedia of Cognac / Kniha Encyclopedia of Cognac: Vineyards, Stills and Wine Cellars, jež vyšla už před šesti lety, je přínosná z celé řady důvodů. Chcete-li se totiž o koňaku co nejvíc dozvědět a nemáte možnost se do malebné krajiny kolem malého, avšak světoznámého města vypravit osobně, jste odkázáni na vědění ukryté v přednáškách odborníků, článcích a knihách. Naprostá většina materiálů je však zpravidla dostupná pouze ve francouzštině, a tak je jen dobře, že v tomto ohledu v angličtině publikovaná koňaková encyklopedie sjednala nápravu.
Encyclopedia of Cognac, jež je dílem pěti desítek autorů, encyklopedickou formou zpracovává pojmy spjaté s kategorií koňaku. Čtenáři v ní však zdaleka nemusejí hledat jen vybrané termíny. Abecední řazení se totiž týká pouze první části knihy, od níž se ty následující liší zpracováním i druhem papíru. Druhá část je zasvěcena rozhovorům s různými řemeslníky, palírníky či umělci. Ve třetí části, označené jako Chronicles, se před zvídavými čtenáři otevírá celá plejáda historických informací ze světa koňaku, a ve čtvrté, poslední části autoři pro milovníky literatury přichystali výběr slavných citátů, z nichž se lze dozvědět nejen to, že Victor Hugo považoval koňak za nápoj bohů, ale třeba i to, že tento destilát opěvovali takoví velikáni, jako Gustave Flaubert, George Bernard Shaw, Rudyard Kipling, Marcel Proust, Winston Churchill či slavný diplomat Charles Maurice de Talleyrand-Périgord.
V závěru knihy si lze kromě rejstříku a dlouhého seznamu autorů povšimnout doporučení na dvě koňaková místa. Vskutku pestrý výběr nejslavnějšího francouzského destilátu nabízí vyhlášená michelinská restaurace La Maison Coutanceau v La Rochelle. Pozornosti milovníků koňaku by ale neměla uniknout ani Cognathèque, obchod v srdci Cognacu, jenž funguje od roku 1980 a disponuje kolekcí více než sta značek. Jeho renomé potvrzuje i popisek autorů, který odkazuje na stejnojmenné stránky, na nichž lze vybírat z více než tisícovky různých koňaků. Ačkoliv může znít název Encyclopedia of Cognac až příliš ambiciózně, kniha mu v konečném součtu dostává a do jisté míry ho i přesahuje. Poskytuje totiž nejen vysvětlení elementárních koňakových pojmů, ale doslova čtenáře vtáhne do podmanivého světa unikátní francouzské brandy.
Nicholas Faith, Michel Guillard – Encyclopedia of Cognac: Vineyards, Stills and Wine Cellars, Yvelinédition – François Baudez, Mercurol 2017
L’Aventure du Sucre / Relativně útlá kniha s názvem L’Aventure du Sucre: A Story from Mauritius vyšla sice už v roce 2002, její obsah je ale nadčasový. Claude Fauque v ní poskytuje velmi ucelený pohled na historii cukru na ostrově Mauricius a zároveň představuje i jednotlivé části jeho výrobního procesu.
Kniha L’Aventure du Sucre se skládá ze tří částí. První z nich shrnuje historii ostrova Mauricius, jehož příběh vypráví od roku 1598, kdy na původně neobydlené území dorazili Holanďané. Ti jej ale nedlouho po vysazení cukrové třtiny v roce 1710 opustili a nahradili je Francouzi. Nepříznivé místní podmínky nicméně způsobily, že ještě v roce 1735 čítala ostrovní populace pouhých 838 osob. O tři dekády později už ale počet obyvatel dosáhl více než dvacetinásobku a zvolna se začal rozvíjet také cukrovarnický průmysl. K prudkému nárůstu produkce ovšem došlo až pod britskou nadvládou. Veškeré aktivity na ostrově se začaly soustředit na produkci cukru, což vedlo i ke změnám ve společnosti. Výrobci cukru vytvořili novou sociální vrstvu, která nahradila dříve významné obchodníky s plody moře. Vrcholného období produkce cukru dosáhla mezi lety 1840 a 1860, kdy na ostrově fungovalo téměř 260 cukrovarů.
Autor nezapomíná ani na kulturní význam cukru, neméně zajímavý je však popis jeho produkce, a to od pěstování a sklizně cukrové třtiny přes drcení a klarifikaci až po zahřívání a krystalizaci, na jejímž konci vzniká jako sekundární produkt melasa. Význam mauricijského cukrovarnického průmyslu navíc zdůrazňuje prostřednictvím citace uznávaného odborníka Francise Maxwella, který vše komentuje slovy: „Jeden by neřekl, že tento malý ostrov, ztracený uprostřed Indického oceánu, je jedním z hlavních průkopníků světové produkce cukru, a to jak v otázce výroby, tak z hlediska kultivace cukrové třtiny.“ V závěrečné části knihy se Fauque zabývá pěstováním třtiny i její cestou napříč světem – z Papui Nové Guineje se rozšířila přes Indii a Čínu dále do Evropy a odtud do Nového světa.
Přestože L’Aventure du Sucre není nijak obsáhlé či technicky detailní dílo, lze konstatovat, že úspěšně mapuje výrobu cukru na ostrově Mauricius. Součástí knihy je rovněž nespočet obrazových příloh, které pro případného zájemce skvěle dokreslují onu „sladkou“ a často dost komplikovanou historii ostrova.
Claude Fauque – L’Aventure du Sucre: A Story from Mauritius, IPC, Beau Plan 2002
úvodní foto: iStock
