V první polovině června se po několika zkušebních týdnech přehoupl do ostrého provozu brněnský Whiskey Bar, který neexistuje s pořadovým číslem dvě. Se svým předchůdcem má kromě jména společné i koktejlové menu. Má to ale háček – každý z celkem dvanácti drinků se v nich liší přinejmenším v jedné ingredienci nebo ozdobou, servisem či postupem přípravy. Hosté tak mají o důvod víc pendlovat mezi oběma podniky, ochutnávat a porovnávat.
Podobný s Whiskey Barem, který neexistuje v Gorkého ulici, tedy v místech, kde Brno-střed přechází do rezidenční Masarykovy čtvrti, je i příběh vzniku nového baru stejného jména. Prostory si v obou případech Lidi z Baru našly „samy“ – po ukončení provozu předchozích podniků je jejich majitelé oslovili s tím, zda se jich nechtějí ujmout. V případě nového Whiskáče, jenž se nachází v centru města v Běhounské 22, ve sklepení domu situovaného jen pár kroků od Jakubského náměstí, byla předtím studentská hospoda Veselá vačice, jíž se stalo osudným covidové období.
K dohodě došlo před rokem v červnu, první zmínku, že se něco chystá, tým Whiskey Baru, který neexistuje vyslal prostřednictvím sociálních sítí do světa v srpnu. K otevření ale vedle ještě dlouhá cesta, která zahrnovala také rekonstrukci a úpravu prostor. „Začali jsme v září a detaily se ladily ještě v den dubnové neoficiální otevíračky. Dělali jsme novou podlahu, strop, zdi, celý bar, sezení i záchody, takže vlastně téměř vše,“ prozrazuje Lukáš Holoubek, jenž se v novém Whiskáči ujal role šéfbarmana a provozního, a pokračuje: „Hodně složité bylo napasovat na sebe jednotlivá řemesla, což nám rekonstrukci o něco protáhlo. Původně jsme chtěli otevřít v lednu, už jsme měli i nabrané nové lidi, a tak jsme je místo za barem museli zaměstnat jinak. Všichni společně jsme škrábali a obouchávali zdi, pokládali podlahu, natírali nebo montovali nábytek a vybavení, věšeli obrazy, uklízeli…“
U baru nebo při svitu měsíce / Výsledek, na němž se kromě barového týmu a řemeslníků podíleli také architekti, s nimiž Lidi z Baru dlouhodobě spolupracují, stojí rozhodně za to. Jakmile hosté sestoupí ze schodů a otevřou barové dveře, ocitnou se v horní části interiéru, kde je umístěno sezení, oddělené napravo třemi schůdky od spodní části s barem a nalevo měděnou zástěnou od vstupu na toalety. Jejich pozornost určitě na zdi proti vchodu přitáhne zářící měsíc, jenž je v čase otevření v úplňku a v průběhu večera postupně ubývá. Příznivcům whisky asi netřeba objasňovat pojem moonshine, na nějž je tento originální interiérový prvek odkazem. Pozornost si ale zaslouží i ostatní stěny, na nichž jsou rozmístěny fotografie a koláže, jejichž protagonisty jsou často kromě barmanů a dalších Lidí z Baru také štamgasti starého Whiskáče.
Dominantou spodní části je zhruba sedm metrů dlouhý bar, u nějž se na vysokých barových židlích může usadit dvanáct hostů. Další dvě místa jsou po jeho kratší straně na pódiu, kde stojí dvě pohodlná kožená křesla. Hosté v nich usazení mají skvělý výhled jak na barmany, tak na celý podnik, jehož součástí je ještě třeba koutek s vysokým sezením pro šestnáct osob. Vyplatí se ale i zvednout oči ke stropu, který sestává z dřevěných hranolů upevněných v kovové konstrukci. „Nacházíme se pod zemí, tak jsme se k tomu rozhodli přihlásit. Těch špalků je kolem šestnácti set a mají symbolizovat prorůstající kořeny,“ objasňuje Lukáš Holoubek. „I díky tomu, že je tady přítmí, má nový Whiskey Bar, který neexistuje trochu jinou, o něco intimnější atmosféru než jeho předchůdce,“ dodává.
Stejné, ale přece trochu jiné / Celková kapacita podniku činí bezmála sto míst, což je v porovnání s prvním Whiskáčem víc než dvojnásobek. Disponuje rovněž o poznání větším zázemím a kuchyní, ve hře je tak možnost, že se v ní budou připravovat koktejlové ingredience pro oba podniky. Kuchyni velí Martin Miška, jenž spolu s Lukášem Holoubkem a Vojtou Slámou patří ke známým tvářím původního podniku a do čela toho nového. Velkou část týmu, jenž má zhruba dvacet členů, tvoří nováčci. „Všichni jsou fakt strašně zapálení a mega se snaží. Je na nich znát chuť se neustále posouvat,“ hodnotí své kolegy Lukáš.
Na koktejlovém menu, s nímž nový Whiskáč otevíral, ovšem zatím ještě pracoval sám spolu s barmany z původního baru. Oba podniky ho mají podobně jako účty na sociálních sítích společné. „Koncept obou barů je stejný, a tak mají i společné menu. Kdyby se v nich ale míchaly úplně stejné drinky, mohla by to být nuda. Rozhodli jsme se je proto nějak odlišit, ať už jednou z použitých ingrediencí, ozdobou, servisem nebo třeba postupem přípravy, a vzbudit tak v hostech zvědavost i potřebu ochutnat obě verze a porovnat je,“ objasňuje Lukáš.
V menu, jež má podobu sponkami secvaknutého sešitu formátu A5, tak hosté po nabídce nápojů a jídla a před rozsáhlou nabídkou whisky a dalších destilátů na třech dvoustranách najdou vždy po čtyřech koktejlech. U každého je kromě názvu, výčtu ingrediencí, chuťové charakteristiky a ceny ještě krátce popsáno, čím se drink ve starém a nové Whiskáči liší. Kresbami, které korespondují s jejich názvem a obsahem, všechny drinky doprovodil grafik Jan Křemének a několik dalších jich přidal na další stránky menu.
Rozdíly vnímané všemi smysly / Ke koktejlům, u nichž lze na první pohled rozdíl zaznamenat jen stěží, patří drink Pichlavě hladký, který se v obou barech míchá z bourbonu, zázvorové šťávy a opunciového pyré. Zatímco ve starém Whiskáči se ale na závěr ovoní esencí z badyánu a hřebíčků, na Běhounské voní po bazalce a novém koření. Nenápadný detail odlišuje verze koktejlu Temná strana dobra, který obsahuje domácí jogurtový likér, limetovou šťávu a cukr a nádavkem buď díky cole do černa zbarvený led, nebo klasický čirý kvádr.
Naopak nejvýraznější rozdíl vykazuje Matrixem inspirovaný koktejl Virtuální realita, který je jednoduchou kombinací ginu s brusinkovým tonikem a estragonovým sirupem. Gin použitý ve starém baru je ovšem infuzovaný motýlím čajem a v tom novém se v něm maceruje šalvěj spolu s ibiškem. V prvním případě je tak výsledný koktejl modrý a v tom druhém červený.
Jako příklad drinku, jenž se liší ozdobou, lze uvést koktejl Ohnivá voda, jehož receptura sestává z pisca, Suze, verjusu a domácího falerna ze sečuánského pepře. Ve starém Whiskáči barmani sklenku opatří prachem z ostružin a soli a v novém z řepy a chilli. Obdobně se to má s koktejlem Černý sníh, jenž se připravuje z rumu, estragonového sirupu a sherry fino. Zdobí se pěnou z ananasu, grepu, kokosu a cukru, která ve starém Whiskáči zůstává bílá a v novém je karamelem obarvená na černo. „Trochu to mate smysly – člověk čeká, že bude hořká po kávě nebo stoutu a ona je zatím sladkokyselá,“ podotýká Lukáš.
Naopak přehlédnout nelze rozdíl v koktejlech skrývajících se pod názvem Budoucí minulost. „Je to jako by vedle sebe stál drink z roku 2020 a 1950. Zatímco v jednom podniku ho dostanete do namražené sklenky na nožce ozdobený lístkem máty, v tom druhém se podává v highball sklence s trsem máty, která je ještě navíc pocukrovaná a doplněná o třešinku a další věci kolem,“ popisuje jejich servis Lukáš a pokračuje: „Rozdíl je i ve způsobu přípravy. Oba se sice míchají z našeho stařeného blendu, který obsahuje gin, borovičku, Campari a Cointreau, limetové šťávy a určitého množství domácího tepache, ve starém Whiskáči se ale ingredience promíchají v šejkru a u nás ho rolujeme, takže se v něm více otevřou bylinné a kořeněné tóny.“
Jeden z tuctu koktejlů je nealkoholický. Skrývá se pod názvem Opilý abstinent a k jeho ingrediencím patří sušený jalovec, shrub z grepové šťávy a pěna z ananasu, kokosu a citrusů. Rozdíl je stejně jako v případě Černého sněhu v barvě pěny, která je v novém Whiskáči opět zbarvená do černa.
Vlastní pivo, whisky, hot dogy i tatarák / Čas koktejly ochutnávat a porovnávat budou mít hosté až do zimy, kdy by mělo být představeno nové menu. V obou barech si průběžně budou moci dopřávat i drinky ze sezonních ingrediencí, v novém Whiskáči jejich nabídku najdou na neonové tabuli umístěné na stěně vedle baru. Kdo přijde na pivo, bude moci volit mezi Jarošovským ležákem, stoutem z pivovaru Kosmix, jenž je jedním z dalších projektů Lidí z Baru, a jeho dalším pivem, které se bude průběžně obměňovat.
Pokud jde o whisky, její záběr je v obou barech prakticky stejný, liší se maximálně pár láhvemi – například jiným stářím konkrétní značky. „Portfolio láhví pravidelně obměňujeme, nových teď máme asi třicet položek. Patří k nim Loch Lomond Open Golf 2022 22 y.o., Longrow 18 y.o., pár nových Macallanů, Talisker Special Release 2021 8 y.o., Kavalan Solist Vinho Barrique a různá speciální plnění od Gold Cocku,“ uvádí alespoň pár příkladů Lukáš s tím, že brzy Whiskáč představí také svou vlastní whisky.
Koho dožene hlad, může si v obou barech vybírat ze stejné nabídky jídel. „Stále si zakládáme na našem tataráku s whisky i bez, žebrech a samozřejmě také ústřicích, protože ústřice a whisky jsou jedna z nejlepších kombinací, které jsem kdy ochutnal,“ říká Lukáš a pokračuje: „Nabídku jsme ale rozšířili třeba o skotské vejce nebo nové varianty hot dogů, jako je vegetariánský baba ghanoush dog z lilku a cukety nebo English breakfast dog, do kterého patří debrecínka z farmy Škoda, fazole, vejce a domácí houbový kečup.“
Aby byl výčet shod a rozdílů mezi oběma Whiskáči úplný, je potřeba zmínit ještě hudbu. „Žánrově se bude i mladší z podniků pohybovat na škále rock – punk – celtic – country – folk, možná ale občas zapluje i víc do blues. Jeho výhodou je navíc podium vedle baru, na němž se hlavně o víkendech budou střídat různé kapely,“ uzavírá Lukáš Holoubek.
