I když v případě některých koktejlových publikací lze váhat nad tím, na koho přesně cílí, pro Cocktails at Dinner ani Cocktails for Drinkers to neplatí. Stačí si přečíst jejich celý název – a máte jasno. Zatímco první z nich se zabývá párováním koktejlů s jídlem, a může tak být inspirací pro nejednoho barového profesionála, druhá svým sarkasmem vyznavače moderní koktejlové kultury možná spíš nadzvedne ze židlí. I tak si ale jejich pozornost zaslouží – nastavuje jim totiž zrcadlo a nabízí pohled obyčejného hosta.
Cocktails at Dinner / Uplynulo už devět let od chvíle, co vyšla kniha Cocktails at Dinner: Daring Pairings of Delicious Dishes and Enticing Mixed Drinks, a je až s podivem, že doposud nespatřila světlo světa žádná další publikace věnovaná párování koktejlů s jídlem. Propojení mezi kuchyní a barem je přitom stále silnější a spolupráce barmanů s šéfkuchaři čím dál přirozenější. A právě tento fakt se kuchařka, zahradnice a lektorka Julia Hastings-Black spolu s restauratérem a autorem celé řady knih Michaelem Turbackem pokusili akcentovat.
Hlavní část Cocktails at Dinner tvoří receptury, které ve výsledku poskytují 44 originálních kombinací. Ještě než se k nim však čtenář dostane, čeká na něj stručný úvod a základní principy párování, které autoři dali dohromady, ovšem s dovětkem, že s úspěšným párováním se to má stejně jako s jazzem – nedá se vysvětlit. Musíte prostě ochutnat, abyste pochopili… Dopomoci vám k tomu mohou i dva hlavní pilíře párování, které autoři v úvodu knihy zmiňují. Zatímco první z nich je postaven na shodě chutí, kterou se vyznačuje třeba kombinace grilovaného masa s kouřovým a lehce dřevitým koktejlem na bázi bourbonu, druhý funguje na vzájemném doplnění chutí, jež reprezentuje například spojení nasládlého ovocného drinku se silně kořeněným jídlem.
Jakmile čtenář překlene deset základních principů párování koktejlů s pokrmy, má před sebou menu rozdělené do tří částí, a to na párování malých a hlavních chodů, které dohromady zahrnují 39 kombinací, a na párování dezertů, které autoři dokumentují na pouhých pěti příkladech. Cílem autorů bylo vytvořit zcela inovativní knihu na pomezí kuchyně a baru, a tak nešli cestou tradičních jídel a nutně se nedrželi ani koktejlových klasik. Každé spojení je tak něčím zajímavé, ať už vyzkoušíte Pisco Sour s mořským vlkem na peruánský způsob tiradito, variaci na New York Sour s názvem Rouge s lanýžovým popcornem sypaným sýrem pecorino romano nebo třeba New Cuban s hřebenatkami a omáčkou chimichurri z pečených červených paprik.
Kniha Cocktails at Dinner je přehledná a srozumitelná. Kromě seznamu restaurací a barů, které do ní přispěly svou recepturou, obsahuje ještě poděkování, medailonky autorů i několik volných stránek pro vlastní nápady čtenářů. Chybějící rejstřík jí lze díky jasnému řazení obsahu ještě odpustit, nekvalitní fotografie, které spíš chuť berou, než dodávají, už ale ne. Nemluvě o tom, že autoři sice dali dohromady kompendium zajímavých nápadů, pominuli ale jeden důležitý fakt. Každý pokrm i koktejl by měl být schopen obstát také sám o sobě, nikoliv jen jako součást párování, a to se bohužel o některých z publikovaných jídel a nápojů říct nedá.
Michael Turback, Julia Hastings-Black – Cocktails at Dinner: Daring Pairings of Delicious Dishes and Enticing Mixed Drinks, Skyhorse Publishing, New York 2014
Cocktails for Drinkers / Koktejlová renesance není pro každého. Alespoň tak současnou koktejlovou kulturu ve své knize Cocktails for Drinkers: Not-Even-Remotely-Artisanal, Three-Ingredient-or-Less Cocktails That Get to the Point glosuje Jennifer McCartney. Redaktorka, jež se pravidelně objevuje na radiové stanici BBC a zároveň přispívá do řady periodik, se rozhodla jít proti proudu a ze své zdánlivě laické pozice zhodnotit moderní koktejlovou scénu. Tím hlavním, co jí vyčítá, jsou až přehnané koktejlové variace, které barmani hostům předkládají, zatímco ti si chtěli dát pouze drink…
Už samotný úvod předcházející deseti kapitolám plným koktejlových receptur říká, že není potřeba žádných řemeslných nesmyslů. Autorka se totiž soustředí výhradně na velmi jednoduché koktejly, které lze připravit v pohodlí domova, a to bez nutnosti nakupovat dlouhý seznam ingrediencí nebo ozdob. Do kapitol je řadí podle bází, od vodky až po méně známé destiláty nebo různé likéry. Zároveň se drží pravidla maximálně tří ingrediencí, což sice limituje výběr receptur, přesto však dala dohromady stovku předpisů, které stojí za pozornost. Sarkasmus, kterým rozhodně nešetří, jasně potvrzuje, že nejde o knihu určenou barmanům, ale naopak o titul, který cílí na obyčejné pijáky. Nutno dodat, že vybraným recepturám předchází krátké představení vybavení, surovin a ozdob, vše se ale nese v natolik sarkastickém duchu, že skutečný koktejlový nadšenec tomu snad ani nechce věnovat pozornost. Naopak zaujmout či pobavit ho mohou citáty spojené s alkoholem a pijáctvím vůbec, které kniha rovněž obsahuje.
U podobných publikací se někdy stává, že jsou ve výsledku pro čtenáře zklamáním. V případě Cocktails for Drinkers to ale neplatí. Tento titul je přesně tím, čím slibuje být – milým odlehčením v přehnaně upjatém světě, základním průvodcem pro duše ztracené v barmanských kreacích a zároveň základní knihou, která barmanům ukazuje realitu z pozice obyčejného hosta. Ne každý se totiž zajímá o příběh drinku, myšlenkové pochody spojené s jeho vznikem nebo úžasné lokální ingredience, které je v něm možné najít.
Jennifer McCartney – Cocktails for Drinkers: Not-Even-Remotely-Artisanal, Three-Ingredient-or-Less Cocktails That Get to the Point, Countryman Press Inc., New York 2016
úvodní foto: iStock
