I když je Martin Vogeltanz součástí barové scény sedmnáct let, na seznamu kamenných podniků, v nichž za tu dobu působil, figuruje jediné jméno. Jeho doménou je totiž barový catering, který mu dává prostor snoubit flair s klasikou. Obojí má rád, a tak během jeho 60 vteřin před naší kamerou logicky musela zaznít otázka, co z toho víc…
Martin Vogeltanz pochází ze západočeských Rokycan a profesně je spjatý zejména s Plzní. V gastronomii jako takové se pohybuje přes dvě dekády, barmanství se ale věnuje „jen“ sedmnáct let. Původně se vyučil v oboru číšník–kuchař a následně si ještě na hotelovce formou nástavby dodělal maturitu. Jeho prvním a zároveň i posledním působištěm byla plzeňská restaurace El Cid, kam nastoupil jako číšník. A právě tam se zhlédl v barmanském řemesle a rozhodl se, že by se mu chtěl věnovat. „Absolvoval jsem kurz u Miloše Trettera a kromě práce v restauraci jsem několikrát do měsíce dělal barmana pro jednu místní cateringovou společnost. Byla to pro mě zábava a taky únik z restauračního stereotypu,“ ohlíží se zpátky.
Ve svých začátcích se Martin věnoval koktejlové klasice, pak ho ale v roce 2008 uhranul flair, a tak začal trénovat a taky soutěžit. První úspěchy se dostavily velmi brzy a pak následovaly další a další, takže na dotaz, kolik trofejí za svou soutěžní kariéru zdvihl nad hlavu, nezná přesnou odpověď. Dá se to chápat, už jen proto, že obdobně úspěšný je i v klasických koktejlových soutěžích. Své největší úspěchy v obou kategoriích má každopádně spojené s estonským Tallinem, kde v roce 2018 na mistrovství světa organizovaném IBA obsadil 3. místo ve flairu a 2. místo v klasice. Na otázku, jak dlouho bude ještě soutěžit, teď, ve svých dvaačtyřiceti, odpovídá: „To nevím, ale konec zatím v plánu nemám.“ Zatímco na klasice Martina nejvíc láká nepřeberná rozmanitost chutí, vůní a textur, flair stále považuje za relaxaci a zároveň koníčka. „Nejhezčí je, když ti vyjde trik, který dlouho trénuješ,“ usmívá se a pokračuje: „Obecně pro mě ale není důležitější flair ani klasika, podstatný je cíl, a tím jsou pro mě spokojení hosté.“
V restauraci El Cid Martin strávil dohromady jedenáct let, pak se začal věnovat výhradně barovému cateringu. Necelou poslední dekádu tak činí prostřednictvím vlastní firmy. Potřebuje-li zázemí kamenného podniku, najde ho v plzeňském Zapa Baru. Jeho další profesní náplní jsou školení a konzultace. Volný čas tráví především doma s rodinou, se svou ženou je už šestnáct let a společně vychovávají dvě dcery – desetiletou Sáru a sedmiletou Laru. Nejlíp si prý odpočine u televize, skvěle zrelaxovat ale dokáže i na druhé straně baru v roli hosta. A kde se vidí za deset let? „Já příliš neplánuji. Ale vím, že bych chtěl zůstat v gastronomii. Nějaké profesní plány a sny ještě mám, tak uvidíme, jestli mi bude přát štěstí a taky jestli ještě bude síla je realizovat,“ uzavírá.
video: Ondra Číhal
