Poslední roky bývají s ohledem na zvyšující se zájem o destiláty z agáve označovány za zlaté časy těchto pálenek, což ve své knize Mezcal + Tequila Cocktails reflektuje oceňovaný autor Robert Simonson. Termínem jazz age pak bývá označováno období 20. let minulého století a právě na něj a na koktejly s ním spojené se ve své knize Jazz Age Cocktails zaměřila neméně zkušená autorka Cecelia Tichi. Obě publikace si pozornost čtenáře se zájmem o barový svět určitě zaslouží.
Mezcal + Tequila Cocktails / Roberta Simonsona není nutné dlouze představovat. Tento oceňovaný americký novinář a publicista už má na několik úspěšných titulů, třeba monotematické knihy The Old-Fashioned a The Martini Cocktail, ale také pozoruhodnou publikaci A Proper Drink pojednávající o koktejlové renesanci. Nový Simonsonův počin se věnuje současnému trendu obliby destilátů z agáve, které očividně Spojené státy nepřestávají fascinovat.
Kniha Mezcal + Tequila Cocktails: Mixed Drinks for the Golden Age of Agave sestává z úvodu a sedmi kapitol, přičemž její největší část tvoří receptury. Zatímco na začátku Simonson velmi stručně zmiňuje roli tequily v dobách prohibice, záhy skočí až do 80. let minulého století a popisuje, jak Julio Bermejo pozvedl Margaritu na novou úroveň, když vytvořil její Tommy’s variantu, nebo jak Tomas Estes změnil pohled obyvatel Londýna na tequilu, když v roce 1982 otevřel Café Pacifico. Poté se v čase opět přesune o kus dál, a to až do roku 2007, kdy Phil Ward z tequily, mezcalu, agáve sirupu a bitters namíchal Oaxaca Old-Fashioned. Připomíná rovněž úspěch Mezcal Mule Jima Meehana, k němuž přidává příběh Rona Coopera a počátků značky Del Maguey. Ve své podstatě uvádí, že mezcal je nyní tím, čím byla vodka před dvaceti lety – bází pro každého. A spolu s ním se na výsluní vrátila i tequila. Pro méně obeznámené čtenáře v krátkosti shrnuje, co přesně tequila a mezcal jsou, aby jim o pár stránek dál předložil seznam barového náčiní a krátký výčet základních ingrediencí, za nimiž pokračuje s hlavní náplní knihy, jíž jsou koktejlové receptury. V knize jich čtenář najde přes šedesát, a to rozdělených do tří částí – první tvoří koktejly na bázi mezcalu, druhou drinky na bázi tequily a ve třetí dostaly prostor receptury kombinující oba destiláty. Nádavkem k nim Simonson přidal ještě recepty na tvorbu různých sirupů, ale také průvodce, jenž čtenáři usnadní výběr zajímavých receptur na základě jeho oblíbené koktejlové klasiky. Má-li rád kupříkladu Mai Tai, mělo by pro něj být správnou volbou Caminante nebo Tía Mia.
Závěrečný seznam literatury, v němž figurují pouze čtyři knihy, tak trochu naznačuje, že zatím mnoho relevantních knih o tequile nebo mezcalu neexistuje, zároveň ale taky bohužel dokládá, že si Simonson s přípravou věnovanou studiu obecnějším poznatků o destilátech z agáve příliš hlavu nelámal a spíš se zaměřil na shromáždění různých receptur. Naopak k světlým stránkám Mezcal + Tequila Cocktails patří rejstřík, jenž čtenáři umožňuje rychlejší orientaci v knize, potřebuje-li něco neprodleně vyhledat.
Robert Simonson – Mezcal + Tequila Cocktails: Mixed Drinks for the Golden Age of Agave, Ten Speed Press, Kalifornie/New York 2021
Jazz Age Cocktails / Rychlost, s jakou Cecelia Tichi vydává knihy, doslova bere dech. Zatímco v roce 2020 tato autorka detektivních románů a zároveň profesorka americké literatury na Vanderbiltově univerzitě představila publikaci Gilded Age Cocktails: History, Lore, and Recipes from America’s Golden, o rok později vyšla Jazz Age Cocktails: History, Lore and Recipes from America’s Roaring Twenties. A ani tentokrát nejde o pouhý výčet receptur, ale o strhující smršť sedmnácti kapitol, v nichž se sem tam mihne nějaká ta receptura, a to třeba na Martini, Manhattan, Capone Cocktail, Tommy Gun nebo St. Valentine’s Day Massacre, v němž se pojí skotská whisky, bílý rum, kdoulová marmeláda a šampaňské.
Při bližším ohledání ovšem čtenář zjistí, a do značné míry mu s tím pomůže v závěru uvedený seznam, že drinky netvoří až tak minoritní část obsahu. Kniha Jazz Age Cocktails obsahuje víc než sedm desítek receptur, a to na koktejly známé, neznámé i takřka zapomenuté. Jednotlivé kapitoly pak popisují období označované jako jazz age z mnoha úhlů pohledu. Autorka si elegantně vybrala zajímavé dobové fenomény, k nimž patří automobilový průmysl, pašování alkoholu v době prohibice, emancipace žen, osudy ztracené generace, nové slangové výrazy, dobývání nebes, krach na burze či příběhy proudící k davům skrze film. To vše a mnohem víc čeká na každého, kdo má chuť vrátit se v čase o sto let a prozkoumávat rozmanitost dané dekády.
Velkým přínosem publikace je rovněž svižný styl, kterým zkušená autorka Cecelia Tichi píše. Délka kapitol se zdá být tak akorát, aby čtenář pronikl do tématu a zároveň neztratil pozornost. V závěru je vedle již zmiňovaného seznamu receptur možné najít také rozsáhlý seznam literatury. Absenci rejstříku, který je zpravidla velmi žádoucí součástí každé publikace s odbornější tematikou, lze však omluvit, neboť tuto knihy není možné pouze prolistovat, tu musíte celou přečíst a nechat se jí pohltit.
Cecelia Tichi – Jazz Age Cocktails: History, Lore and Recipes from America’s Roaring Twenties, New York University Press, New York 2021
úvodní foto: iStock
