S Johnniem Walkerem jsme navštívili místo plné potu a dřiny! Boxernu Lucie a Josefa Mudrochových na pražských Vinohradech. Lucka a Pepa jsou manželé už dvě dekády a stejně dlouho Pepa Lucku trénuje. O jejich velkolepých úspěších se dozvíte v rozhovoru níže a atmosféru lépe přiblíží fotky. Jdeme na to!
Jdu za vámi do vaší boxerny. Kde konkrétně se nacházíme, na kolika metrech čtverečních a co všechno tu klientům nabízíte?
Nacházíme se přímo v centru pražských Vinohrad, hned u náměstí Míru. Máme pravou boxernu s ringem a boxerskými pytli. Její hlavní část se nachází ve vnitrobloku. máme ale i „zahrádku“, tedy prostor na trénování venku, a tělocvičnu na soukromé lekce hned vedle. Celkově to je kolem 270 m2. Žádné obrovské anonymní fitko. Můžete u nás trénovat thajský box a kickbox. Prostě to nejlepší z bojových sportů!
Rukavice v ringu! A že jich je… Kolik k vám v současné době chodí pravidelných klientů a mají vůbec nováčci šanci se k vám dostat?
Jsme sportovní oddíl, v současnosti máme okolo stovky členů. Každopádně všichni nechodí pravidelně. Proto přibíráme nováčky. Hledáme však jen ty disciplinované, kteří se opravdu chtějí něco naučit. A to nejde při docházce párkrát do měsíce.
Tak, a to jsou Lucka a Pepa uprostřed boxerny! Mohli byste se oba trochu víc představit? Minimálně to, jak dlouho se věnujete bojovým sportům a umění?
Už je to pěkně dlouho! Před více než třiceti lety jsem začal v Mladé Boleslavi trénovat taekwondo a později, okolo roku 2000, jsme v oddíle přešli ke kickboxu. Tehdy se k nám přidala i Lucie. Já už jsem v té době byl mistr Evropy a začal ji vést jako trenér. Společně tudíž trénujeme třiadvacet let. Bojové sporty jsou cestou na celý život. Stále je co se učit a možnost se zlepšovat. Máme toho proto pořád hodně před sebou.
Hromada švihadel! Kolikrát do týdne se věnujete vašemu aktivitnímu tréninku? A děláte k tomu ještě nějaké cardio, jako třeba běh, nebo používáte právě tahle švihadla pro zahřátí?
Ta švihadla určitě využíváme každý den, ale není to jediné cardio. Trénink thajského boxu je cardio sám o sobě. Běh přidáváme k tréninkům také. Pokud jde o nás osobně, trénujeme zhruba šestkrát do týdne. Lze ale i víc, samozřejmě. Pokud ovšem nejsme v zápasové přípravě, má pro nás větší význam trénovat jednou denně, ale o to intenzivněji.
Velmi důležitou součástí výbavy jsou chrániče zubů! Tak zase otázka na oba: Stalo se vám během zápasu nebo tréninku, že vám soupeř nebo sparingpartner vyrazil zub?
Nestalo a tak to i zůstane.
Lucko, já o tvých úspěších vím, ale podělila by ses o ně s našimi čtenáři? Čemu se konkrétně věnuješ a jakých největších úspěchů už jsi dosáhla? A prosím skromnost stranou!
Bez skromnosti musím říct, že jsem profesionální mistryně světa v thajském boxu. To je hezké, že? Mám ale i světové amatérské tituly v thajském boxu a kickboxu. A zápasila jsem profesionálně i v MMA. Ty sporty se prolínají. Duší jsem však thajský boxer, nebo teda boxerka… Je to ten nejtvrdší ringový sport, což mě baví. Můžete používat lokty, kolena i klinče.
No a tady můžeme vidět jeden z tvých mistrovských pásů! Tenhle je přesně za co? A vypíchla bys i nějaké další úspěchy mimo ring?
To je právě ten pás pro profesionálního mistra světa v thajském boxu z roku 2015. Je cenný. Mimo ring bych za náš největší úspěch označila dosavadní dvacetileté manželství, které je určitě nejvíc adrenalinovou věcí – nejsme totiž úplně kliďasové. A naše dvě děti. Pak bych zdůraznila hlavně Pepovo kaskadérství pro hollywoodské filmy. I já jsem měla tu možnost být chvíli kaskadérkou. Ale to už je přes deset let. V té době jsem natočila i autorské tréninkové DVD, tehdy ještě frčela, pro Elle. To bylo super.
Nejdřív je trénink a potom show! Co všechno najdeme ve vaší posilovně, která je součástí boxerny?
My máme takovou miniposilovnu. Ale máme tu airbike, běžkařský trenažer, hrazdy, konstrukci na dřepy, bench, hodně jednoruček atd. To, co plně využijeme pro trénink našich bojových sportů.
Johnnie Walker Black Label mezi poháry! Co vy a alkohol? Jaký si dopřáváte a při jakých příležitostech? Po vyhraném zápase?
Sluší mu to tady, Johnniemu. Ale myslím, že už tu dlouho nepobude. Teď jsme v klubu vyhráli několik titulů na mistrovství světa, tak to musíme symbolicky oslavit. Nepředstavujte si ale žádnou pijatiku. Na takovou příležitost se 12letá whisky hodí, dá-li si však každý ze zápasníků sklenku, bude to hodně. Lucie zase preferuje suché šampaňské, tedy skleničku, dvě. Nemáme totiž rádi opilecké motání hlavy. Druhý den se musí zase trénovat.
Tady jste oba při tréninku. Pepa je Lucie manžel, ale zároveň trenér. Jaké to je vidět se doma i v práci? Máme to se ženou stejně a často se nás lidé ptají, jestli si nelezeme na nervy…
Je to fajn, nám to vyhovuje. Jsme tak spolu odjakživa. Samozřejmě třecí plochy tam jsou. Oba máme velmi často svou pravdu a navíc jsme horkokrevní. I když se ale pohádáme, za pět minut jsme zase v pohodě. A když spolu nejsme, voláme si a píšeme.
Zeď slávy! K jakým současným nebo minulým hvězdám bojových sportů vzhlížíte? A chodí si k vám zamlátit i nějaké známé a významné osobnosti?
Neslavnější u nás v klubu je bezesporu Tomáš Ujfaluši – někdejší kapitán fotbalové reprezentace, hráč klubů jako Galatasaray Istanbul, Atlético Madrid, ACF Fiorentina… Už sedm let tu s námi trénuje box. Má po velkolepé kariéře, ale pořád sportuje. A ke komu z bojových sportů vzhlížíme? Velmi výraznou a inspirativní osobností je nejen pro Čechy Jiří „Denisa“ Procházka, šampion UFC (MMA). Ze starších dob máme rádi bývalé hvězdy japonské K-1 a boxerské legendy, jako jsou Ali nebo třeba Fury… Z thajských boxerů to jsou Haggerty, Saenchai, Tawanchai, Rodtang a další.
Pepa při tréninku! Máš Pepo v týmu kromě své skvělé ženy nějaké další hvězdy thai boxu či kickboxu?
Zatím ještě takové vycházející. Petr Novotný se nedávno stal amatérským mistrem světa v kickboxu K-1. Tak se to nabízí… Ale jestli bude on nebo někdo jiný hvězdou, to si řekneme, až „pověsí rukavice na hřebík“. Zatím si to netroufám hodnotit.
Tohle je skvělý portrét Lucky. Kdo ho dělal? Zajímavá je i ta pletená čelenka… K čemu slouží?
Portrét malovala Lucky svěřenkyně, Američanka Corey McElhinney, a byl to dárek na rozloučenou, než odjela zpátky do USA. Trénovala s Luckou zhruba rok, po dobu svého pobytu v Praze.
Zakončíme to částí sbírky vašich pohárů! Já vám moc děkuji za skvěle strávený čas a pokud chcete někoho pozdravit nebo někomu poděkovat, tak s chutí do toho!
Poděkovat chceme všem, kdo s námi déle než čtrnáct let tady v Praze trénují. Za to, že máme čest být součástí vašich životů, a za ty hodiny, po něž jste neváhali být „v tom“ s námi. Přece jen jste mohli svůj čas věnovat jiným věcem. Ale ta bojová cesta je jedna z nejtěžších… a nejlepších!
foto: Matěj Dereck Hard
