Utíká to! Světový den koktejlu se poprvé v historii slavil v BeBop Baru hotelu Radisson SAS Praha (později a dočasně Radisson SAS Alcron Hotel Praha) 13. května 1999. Jak už to tak bývá, všechno se seběhlo náhodou. A je načase odhalit, jak to tenkrát bylo.
Na samém začátku příběhu musím být – prosím o toleranci – osobní. Šestnáctého dubna 1999 jsem se vracel z Radisson SAS Management School Manchester do Prahy. Kvůli spojení jsem musel přespat v Londýně. Nic lepšího na programu nemaje, kolem páté odpoledne jsem vyrazil do Library Baru hotelu Lanesborough podívat se na Salvatora Calabreseho. Nalil mi půl unce koňaku z roku 1796 a daroval k němu svou knížku Classic Cocktails. Věřte mi nebo ne, večer se sama otevřela na straně 11 a první slova, na něž mi padly oči, byla ta, jimiž 13. května 1806 popsal redaktor týdeníku The Balance & Columbian Repository pojem cocktail.
Zatajil se mi dech. Hotel a jeho bar měly za sebou osm a půl měsíce zahřívacího provozu. Měli jsme pocit, že se nám práce docela daří – a já si vzpomněl na moudro, která nám pár dní předtím vtloukali v Manchesteru do hlavy: Co je platné, že jste dobří, když to o vás nikdo neví? Bylo jasné, že dát o baru hodně nahlas vědět, by se náramně hodilo. Jenže do 13. května zbývalo jen sedmadvacet dní…
Poprvé hned napříč světadíly / Zkrátím to. Druhý den cestou na Heathrow, z Heathrow do Ruzyně, z Ruzyně s kufrem domů, do Holešovic, a z Holešovic fofrem do hotelu jsem na nic jiného nemyslel, než na – to už jsem si říkal světový – den koktejlu. Hlavní problém spočíval v obhájení té světovosti. Ale řetězec Radisson SAS tehdy tvořilo 106 hotelů, takže řešení bylo nasnadě. Vyzveme jejich barmany, aby se připojili. Nebýt tehdy internet, byla by to hoňka. Ale nebyla. Ze 106 oslovených se přihlásilo sedmatřicet. Sestavili jsme z jejich receptur a komentářů Cocktail Book. Brožura na obrázku je možná poslední, která se zachovala. Začíná šanghajským hotelem Lansheng a končí Grand Ancira Plaza Hotelem Mexico. Mezi nimi se postavily do fronty Radissony ze všech koutů zeměkoule: z Bolívie, Kuvajtu, Litvy, Malty, Skandinávie, Japonska, Velké Británie… Z Čech v ní máme zastoupení my a jeden jediný další český bar – Bugsy’s.
Zatímco jsme jásali nad odezvou světa, Gábina Dítětová nakreslila logo, někdo se postaral o pozvánky a propagaci, jiný zařídil transparent přes půl hotelu (chtěl jsem ho mít přes ulici, ale na to jsme zbrzděni magistrátem museli zapomenout) a 13. května v 19.00 hod. vyhrával na schodech Ernyieův jazzband. Do půlhodinky BeBop zažil mazec, o němž o pár let později řekla v rozhovoru moje skvělá asistentka Zdenka (tehdy) Trtíková, že to byl mejdan, na který se nezapomíná.
Byl… Tehdejší doyen barmanské komunity Tonda Truhlář čekal trpělivě téměř hodinu na koktejl, bar hučel jak piliňáky, my za barem a zbytek týmu na place neměl čas se zářivě usmívat. Plavali jsme jako čuby, ale ani na jedné, ani na druhé straně barového pultu si nikdo nestěžoval, protože jsme byli nejspíš všichni rádi, že jsme u toho.
Z Prahy do dalších měst / Jak to bylo dál? Pro další ročník jsme připravili výstavu fotografií třinácti významných barmanů historie a premiéru Champagne Ragu Josepha Lamba v provedení láhve Moët & Chandon a jazzového tria v čele s Mr. Gillíkem. Na láhev jsem hrál já. Výstřel zátky a šumění bublinek zaznamenával kameraman. O rok později jsme vystavili několik desítek fotografií z hollywoodských filmů, na nichž herci pijí koktejly. V popiscích pod snímky jsme udělali sedm chyb. Kdo z hostů je odhalil, dostal koktejl na účet domu.
A pak… pak jsem se uchýlil do penze, ale Světový den koktejlu, který posléze v roce 2004 založili v Muzeu amerického koktejlu v New Orleansu netušíce, že jsou druzí, dal přesto o sobě tu a tam vědět. Osmý ročník (2006) se odehrál 200 let od definice koktejlu. Zúčastnil se bar Back Doors (nabídka obsahovala Negroni, Gimlet, Irish Coffee, High Society a Lady Scarlett), Ostravák Martin Eichenbaum zajistil celodenní provoz svých koktejlových barů v obchodních centrech Galerie v Ostravě a Silesia v Opavě a slavilo se i v brněnském hotelu Voroněž.
Moskva přišla na řadu v roce 2008. V baru Českého domu se podávaly G&T, Sidecar a twist receptury Rusty Nail, v níž Drambuie nahradila – díky, Zdeno – Becherovka Original. Večera se zúčastnila česká diplomatické mise v Ruské federaci. O dva roky později (2010) Dan Peterka, barman Hiltonu Old Town Prague, nabídl hostům koktejly zapsané v příručkách několika posledních desetiletí, například Café Royal Appetiser podle W. J. Tarlinga, autora knihy z roku 1936. Součástí oslav byla výstava Tváře mixologie. Snímky formátu A3 připomněly třináct významných osobností koktejlové kultury od Jerryho Thomase po Dicka Bradsella. Unikátním příspěvkem programu bylo odhalení první fotografie koktejlu, která kdy byla pořízena v Českém království v roce 1891. Přidaly se první články řetězce Zapa Bar ukuté v Praze a Českém Krumlově. V obou se mimo jiné podávala Vesper protřepaná podle agenta 007.
Začátek nové tradice? / Následovalo období temna. Až na ojedinělé výjimky se Světový den koktejlu nikdy nestal majetkem české barmanské komunity. Proto bylo pro leckoho překvapením, že se k myšlence letos vrátila skupina nadšenců soustředěných kolem pražského baru AnonymouS, a to rovnou v podobě Prague Cocktail Weeku uspořádaného nápaditě od 6. května, kdy v roce 1806 napsal předplatitel editorovi týdeníku The Balance & Columbian Repository kousavý dopis, zabývající se nevysvětlitelným pojmem cocktail, do 13. května, kdy se mu dostalo definice nápoje, jenž se stal fenoménem světové gastronomie!
