I když se v barové branži pohybuje přes dvě dekády, za celou tu dobu pracoval jen v jednom jediném kamenném podniku a i ten před dvanácti lety opustil. V barové komunitě se přesto najde jen málokdo, kdo by o něm aspoň neslyšel. Na cestu zpátky v čase jsme se tentokrát vydali spolu s Martinem Vogeltanzem, který po léta sklízí úspěchy jak ve flairu, tak v klasické mixologii.
Se kterým podnikem jsou spojeny tvoje profesní začátky? Kdy a jak dlouho jsi tam tehdy působil?
Úplně první spojení s barmanstvím v mém případě proběhlo ve škole. Na nástavbě jsem chodil do třídy se spolužáky, kteří už v té době jezdili na freestylové barmanské soutěže. Následovala civilní vojenská služba, potom McDonald’s, práce v hotelu a až pak jsem začal pracovat v plzeňské restauraci s koktejlovým barem. Funguje dodnes a jmenuje se El Cid. Začínal jsem tam v roce 2003 a skončil v roce 2014. Po většinu toho času jsem už hodně dělal barmanské cateringy, soutěžil jsem a trénoval, což vyústilo k založení vlastní barmanské agentury.
Jaké drinky se tam tehdy míchaly a který z nich byl pro tebe ten top?
Měli jsme koktejlový lístek o nějakých osmdesáti koktejlech. Nejpopulárnější bylo obligátní Mojito, stejně jako Piña Colada, Sex on the Beach a vzhledem ke španělskému zaměření restaurace také Sangria.
Co jsi v té době považoval za největší barmanskou metu?
Začátky pro mě byly hodně složité. Neměl jsem žádného konkrétního mentora, a tak jsem všechno dělal, jak jsem uměl nejlépe. Hodně mi pak pomohl příchod kamaráda a kolegy Zdeňka Plášila, který mi pomohl se připravit na první barmanskou soutěž. A právě barmanské soutěže mi následně dodaly víc motivace se zlepšovat a pracovat na sobě.
A jakou nejlepší profesní radu jsi tenkrát dostal?
Abych dělal práci srdcem a že host je vždy na prvním místě.
Který projekt tě nejvíc zaměstnává právě teď?
Mám takových projektů víc – od barmanských kurzů přes cateringové zajištění eventů až po barmanské soutěže.
Jak bys popsal svůj současný styl, co se koktejlů týče?
Osobně rád ochutnávám nové a netradiční chutě, takže v tomto ohledu nejsem nijak vyhraněný, ale nechám se rád překvapit. A to samé si myslím, že by měl dostat host – nejen dobrý koktejl, ale také něco neotřelého, netradičního, co ho překvapí a dodá mu celkový zážitek z koktejlu.
Co je tou vysněnou metou pro tebe dnes?
S přibývajícím věkem si asi po pracovní stránce nejvíc cením toho, že dělám krásnou práci, která mě baví a živí. Ano, gastro je náročné jak po stránce fyzické, tak i psychické, ale já bych ho za nic nevyměnil. Takže moje meta je jasná, vydržet v tomto oboru co nejdéle a pracovat na sobě.
A jakou radu máš pro barmany, kteří ještě stojí na začátku své profesní cesty?
Nikdy nic nevzdávejte. To, co zvládnou ostatní, zvládnete taky. Učte se od zkušenějších kolegů, pracujte na sobě a dělejte práci srdcem. Nespokojte se s dobrým výkonem, buďte skvělí, nezapomenutelní…
