Bohatý přístav se změnil v ostrov rumu

13.01.2019Václav Větvička

Nejmenší ostrov v karibském souostroví Velkých Antil se původně jmenoval Borikem a žili na něm Taínové. Pak přišli španělští kolonisté, kteří obsazené území přejmenovali na San Juan Bautista, což později Juan Ponce de Léon změnil na Puerto Rico, tedy Bohatý přístav. Důvodem byly patrně zlaté doly. Zásoby cenného kovu se však záhy vyčerpaly, a tak kolonisté hledali možnosti, jak z ostrova těžit dál. Jako alternativa se nabízely plantáže tabáku, kávy a cukrové třtiny, s jejichž zakládáním se začalo v polovině 18. století. Z Portorika se tak postupem času stal ostrov cukru a samozřejmě také rumu.

Zhruba ve stejné době jako první plantáže s cukrovou třtinou se na Portoriku začaly projevovat snahy o nezávislost na Španělsku, které postupně sílily. Vyvolaná povstání však byla potlačena, zlomovým se tak stal až rok 1898, kdy došlo ke španělsko-americké válce, na jejímž konci byl ostrov postoupen Američanům – a patří jim dodnes. Portoriko je totiž volně přidruženým zámořským státem USA. Téměř čtyři miliony jeho obyvatel jsou americkými občany s většinou práv, nemohou ale například volit prezidenta, ovšem on je navzdory tomu může třeba povolat do války. I když zastánců samostatnosti není málo, status quo se po desetiletí nemění. Díky minimálním daním pro velké firmy se z Portorika na delší dobu stala jedna velká továrna. Velké zisky se však do životní úrovně obyvatel nijak zvlášť nepromítly, a když byla daňová úleva zrušena a odstěhovala se i americká armáda, přišly krušné časy. Situaci následně dorazily hurikány Irma a Maria, které se přes ostrov přehnaly v roce 2017 a zničily, co mohly. Obnova ostrova se vlekla velmi dlouho, v dnešní době je těžko uvěřitelné, že jen úplné obnovení elektřiny trvalo bezmála rok. První měsíce měli místní samozřejmě jiné starosti než rum, nicméně na ostrově, odkud pochází více než 70 % rumu, jenž se ve Spojených státech vypije, musela rozjetá show prostě pokračovat.

Ve stínu rumové katedrály / A právě za rumem jsem se, patřičně posilněn pořádnou porcí vepřového (ostatně, co si dát na Portoriku jiného?), vydal i já. Přestože nejmenší ostrov Velkých Antil patří mezi největší producenty rumu, není cesta za jeho poznáváním zrovna snadná. V obchodech je nabídka mizerná a místní pijí ty nejlevnější značky, které jsou k mání v každém kiosku. Těžko lze ale samozřejmě navštívit Portoriko a nepodívat se k jednomu z největších rumových hráčů – Bacardi. Původně kubánská firma ještě před příchodem Castra expandovala a v roce 1936 využila americké daňové úlevy k založení velké pobočky právě na Portoriku. Když potom Castro začal prosazovat ostře protiamerickou politiku, rodina Bacardi z Kuby odešla a výrobu sem převedla kompletně. Dnes do její palírny cestovní kanceláře turisty vozí po autobusech, otázkou však zůstává, co si odtud odnesou – a přesně to jsem se rozhodl zjistit. Parkoviště se nachází uvnitř komplexu, odkud nás vláček odvezl do muzea Bacardi, v němž je k dispozici informací víc než dost. Mají v něm dokonce i repliku kanceláře, z níž dlouhé roky rodina Bacardi celou firmu řídila. Shromážděny jsou zde stovky originálních dokumentů a dopisů, kterými se můžete volně prohrabávat, bez znalosti španělštiny se toho ale moc nedozvíte. Jinde už je to s informacemi horší, třeba v baru nám sice barman ochotně vysvětlil rozdíl mezi rumem s colou a Cuba Libre, ale to bylo asi tak všechno. Zbytek jsme si mohli prohlédnout jen z dálky – budovu nazývanou Katedrála rumu, v níž se destiluje téměř půl milionu litrů denně, a další objekty, kde se to ohromné množství dostává do láhví. Dovnitř nás bohužel nepustili, což je škoda, protože vidět na vlastní oči velkovýrobu rumu musí být zajímavé. Zbyl nám tak už jen klasický obchod s rumem a suvenýry a taky možnost propít u baru umístěného pod stanem dva kupony, které jsme dostali ke vstupence. S nákupem na doma to ale bylo lepší nepřehánět, jelikož Bacardi stojí na Portoriku víc než jinde.

Don Q, Barrilito a ti ostatní / Kromě Bacardi pochází z Portorika ještě třeba značky Don Q a Ron del Barrilito. Za první z nich stojí palírna Serrallés, která turisty nepřijímá a zájemcům nabízí jako alternativu firemní muzeum v přístavu starého San Juanu. V praxi jde o jedinou místnost, v níž jsme se toho o rumu moc nedozvěděli, zato jsme však získali přístup k baru, kde jsme mohli popíjet dle libosti. Ve chvíli, kdy nám to začalo být trapné, jsme se přesunuli o dva vchody dál, kde má portorická informační kancelář další, ještě lépe vybavený bar. A také zdarma… Ron del Barrilito podle všeho pochází z nejstarší palírny na ostrově – její zakladatel Pedro Fernández totiž začal s destilací už v roce 1880. A jelikož měl pocit, že rumu bude nejlépe v malých soudcích, nadšení zákazníci mu značku přejmenovali na Barrilito. Čtvrtá generace rodiny Fernándezových deklaruje, že rum vyrábí stále stejně a pouze v malých várkách. Po ostrově se vypráví, že ve firemních sklepích je od roku 1942 uložen sud s rumem, který má být ve chvíli, kdy Portoriko získá samostatnost, vyvalen na hlavní náměstí v Bayamónu a jeho obsah nabídnut každému, kdo bude mít chuť. Necháme-li stranou skutečnost, že samostatnost Portorika je velmi nereálná, měl by být obsah tohoto sudu pravděpodobně nejstarším rumem na světě, při běžných ztrátách v podobě andělské daně, jež činí kolem 5–10 % ročně, by ho ale zákonitě bylo nutné průběžně doplňovat. Rumů lze na ostrově nalézt samozřejmě víc. Obecně platí, že menší firmy se zabývají pouze stařením a mícháním a základní destilát povětšinou kupují od Bacardi. Příkladem budiž třeba společnost Trigo, jejíž rum Trigo Reserva Añeja je z těch pocházejících z mnoha místních „butikových“ palíren asi nejlepší.

úvodní foto: iStock

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on LinkedInPin on Pinterest

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

Vyplněním uvedených polí a kliknutím na „přihlásit“ udělujete AtBars Spirit, s.r.o., souhlas se zpracováním osobních údajů, jež bude provedeno dle platné legislativy.

@mohlo by vás zajímat