Svou etiketu mají i kuřáci doutníků

12.02.2019Honza Braun

„Etiketa je souhrn společenských zvyklostí, které nás chrání před společenským úrazem,“ píše výstižně Dobromil Ječný v Brevíři moderního člověka, který vyšel už před jednapadesáti lety. Potíž je v tom, že každá kultura, společnost, skupina a někdy i jednotlivci mají své pojetí toho, co považují za slušné. Nepsaná pravidla platí také pro kuřáky doutníků. Je několik věcí, které by si měl každý začátečník uvědomit a podle toho se s doutníkem a k doutníku chovat. Hovořit tudíž můžeme o etiketě chování s doutníkem, ale také o etiketě chování k doutníku.

V první řadě je dobré si připomenout, že doutník je čistě přírodní produkt, který vyrobit stálo spoustu práce i času. Výraz přírodní je v poslední době skloňován ve všech pádech, ale v případě doutníku platí bezezbytku. Ten tvoří jen a pouze tabák, respektive tabákové listy, které se nijak uměle neošetřují. Jejich chuť a barva jsou dány výhradně rostlinou samotnou a prostředním, v němž roste, a následně přirozeným procesem zpracování, od sušení přes fermentaci až po zrání. Různých odstínů hnědé barvy je tedy dosaženo čistě organickým procesem a chuťové nuance, které tabák nabízí, ať už sladkost, kořenitost nebo třeba zemitost, jsou přirozené chutě daného tabákového listu. Do výroby doutníku nezasahují žádná barviva nebo látky urychlující sušení, nepoužívají se ani žádné konzervační látky, které by prodloužily skladovatelnost, nebo umělá či přírodní sladidla k doladění chuti. Podobné přísady a chemické látky jsou doménou cigaret a strojovně vyráběných levnějších doutníků, které se produkují po miliardách kusů, nikdy ne však prémiových ručně balených doutníků. Těch se během výrobního procesu, který zahrnuje zhruba tři tisíce kroků, dotknou až dvě stovky párů rukou a od semínka po hotový doutník připravený k odeslání do prodeje uplyne několik let. Pokaždé, když si připalujete doutník, byste si tohle všechno měli uvědomit a s úctou k práci těch, kteří se o něj přičinili, s ním také nakládat.

Nikdy nesuďte podle ceny Při výběru doutníku zapomeňte na značku nebo cenu, řiďte se primárně tím, jaké chuťové spektrum a jaká intenzita chuti vám vyhovují, popřípadě také tím, při jaké příležitosti budete doutník kouřit a kolik času mu budete moci věnovat. Cena doutníku totiž zdaleka není ukazatelem kvality, na rozdíl od jeho stavby, hoření, vůně a chuti. Na jedné straně platí, že nejlepší suroviny, optimální konstrukce, pečlivá fermentace, zrání a skladování plus několikerá kontrola kvality nejsou zadarmo a v ceně doutníku se musejí projevit, a že vysoce aromatický tabák plný chuti, který je na dotek jemný a elastický, bude vždy dražší než hrubý list s nedostatkem chuti a vůně. Na druhou stranu je ale i pravda, že doutník, který stojí pět stovek, pro vás nemusí být nutně chutnější a zábavnější než ten za dvě stě. Jinými slovy: neváhejte do dobrého doutníku investovat, buďte si ale současně vědomi, že vyšší cena doutníku zdaleka není zárukou, že vám bude vyhovovat. Jeho chuťový profil a intenzita se totiž nutně nemusejí protnout s vašimi potřebami. Nejlepší a vlastně i jediný způsob, jak zjistit, zda je daný doutník pro vás ten pravý, je vyzkoušet ho. Třeba právě v drahém doutníku naleznete to, co hledáte, možná se však uchýlíte do jiné cenové sféry a svého favorita naleznete tam.

Nechlubte se ani nekritizujte / Volba doutníku je velmi individuální záležitostí, protože každý jsme jiný a něco jiného nám chutná, máme odlišné preference a zvyklosti. Tato skutečnost často stojí na počátku nekonečných debat, které doutníky jsou vlastně ty nejlepší. Dříve či později pak přijde na přetřes spor kubánské vs. nekubánské. Celoživotní habanofilové pokaždé trvají na tom, že není lepší doutník než ten pravý kubánský, druhá strana zase obvykle argumentuje, že kubánské doutníky jsou předražené a jejich kvalita už dávno není, co bývala. Z celé řady tzv. slepých testů provedených odbornými doutníkovými magazíny vyplývá, že kubánské doutníky jsou skvělé, ale nikoliv nedostižné a ničím jiným nepřekonatelné. Směle jim mohou konkurovat ty nejlepší nikaragujské, dominikánské nebo třeba honduraské doutníky a nesčetněkrát nad nimi už dokázaly v hodnocení zvítězit. Platí zkrátka, že každá z producentských zemí má co nabídnout, záleží jen na osobních preferencích každého doutníkaře. Nikdy proto ve společnosti kuřáků doutníků nekritizujte volbu toho druhého a také nikdy neříkejte, že váš doutník je lepší.

Správně zastřihnout a zapálit / Chcete-li si doutník skutečně vychutnat, musíte ho správně oříznout a zapálit. Volba řezače a zapalovače je sice odvislá od osobní preference, některá pravidla ovšem platí pro všechny. První z nich zní, že se odřezává jen vrchní čepička doutníku, a to ve správné vzdálenosti. Pokud říznete moc hluboko, doutník se vám může začít rozbalovat. Naopak příliš malý řez způsobí špatný tah a hromadění dehtu v hlavě doutníku během kouření, který se později projeví nepříjemnou hořkostí. Vždy je však lepší říznout méně a poté přidávat, než říznout příliš a doutník zničit. Kromě běžného ořezávače k tomu můžete použít také vykrajovač, s jehož pomocí do hlavy doutníku vykroužíte pouze dírku (tzv. punch), nebo V-cut pro klínový řez. Správně se doutník zapaluje nikoliv přímo ohněm zapalovače, ale pár centimetrů nad ním, kde je nejvyšší teplota. Přílišný kontakt s plamenem může způsobit ožehnutí a spálení výplně doutníku a vznik nepříjemných chutí. Dbejte také na to, abyste doutník zapálili rovnoměrně a po celé ploše jeho paty – jen tak vám bude hořet rovnoměrně. Doporučuje se k tomu plynový zapalovač, jelikož plamen z benzinového může zanechat v chuti doutníku pachutě. Zbývá ještě otázka, co s prstýnkem. Většina doutníkářů ho sundává, nesmí se to ale uspěchat. Prstýnky se totiž lepí pektinem a může se stát, že jeho kapička ulpí i na krycím listu. Pokud byste prstýnek z doutníku sundali hned, když je ještě studený, mohli byste krycí list poškodit. Když si ho však zapálíte a budete v klidu kouřit třeba až do vzdálenosti jednoho centimetru od prstýnku, doutník bude krásně teplý, pektin změkne a prstýnek snadno a bez případných škod sundáte.

Kuřte pomalu a lehce / Někteří kuřáci doutníků kouří příliš rychle, což je špatně, a to hned z několika důvodů. Kouření doutníku je totiž primárně o vychutnávání, klidu a užívání si každého momentu. Navíc rychlé kouření způsobuje nahromadění vlhkosti v hlavě doutníku a jeho nepříjemné zhořknutí, které je již nevratné. Perfektně konstruovaný doutník byl vyroben tak, aby hořel pomalu a klidně, a kuřákům tak zprostředkoval všechny zamýšlené chuti a vjemy. Není sice přesně stanoveno, jak dlouho by měl doutník hořet, orientačně však platí, že pětipalcový (tj. zhruba 12,5cm) doutník byste měli kouřit zhruba čtyřicet pět minut. Pokud doutník této velikosti vykouříte za patnáct minut, je něco špatně. Správný interval potáhnutí z doutníku se pohybuje mezi třiceti a čtyřicet vteřinami. Popel na doutníku nechte co nejdéle. Slouží totiž mimo jiné jako regulátor teploty a minimalizuje kontakt vzduchu a hořícího tabáku, díky čemuž je hoření chladnější a příjemnější. Že se kouř doutníku správně nikdy neinhaluje, snad ani netřeba připomínat.

Nechte doutník uhasnout / Neexistuje žádné striktní pravidlo, kam až se doutník kouří. Někdo tvrdí, že do dvou třetin, jiný si ho užívá až do samotného konce, div si nespálí prsty. Zařiďte se podle sebe a doutník kuřte tak dlouho, dokud z něj máte požitek. Jakmile budete mít dost, doutník odložte na popelník a nechte ho samovolně uhasnout. Doutník se nikdy netípe! Jelikož sestává z celých tabákových listů a neobsahuje žádná aditiva, která by podporovala hoření, uhasne poměrně brzy sám. Tím, že doutník necháte takto „umřít“, svým způsobem vzdáváte tomuto krásnému ručně vyrobenému produktu úctu.

foto: archiv Ultra Premium Brands a iStock

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on LinkedInShare on Google+Pin on Pinterest
Borrago

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

Vyplněním uvedených polí a kliknutím na „přihlásit“ udělujete AtBars Spirit, s.r.o., souhlas se zpracováním osobních údajů, jež bude provedeno dle platné legislativy.

@mohlo by vás zajímat