Robin Kolek vyměnil Termini za Atelier PIP

26.07.2019Bára Urbanová

Když začal Robina Kolka komfortní život v Praze nudit, sbalil se a vyrazil do Londýna. Ze svých představ o pobytu tam vystřízlivěl poměrně rychle, rozhodl se ale nevzdat a dnes toho rozhodně nelituje. Bezmála pět let pracuje v Termini, které považuje za svoji barovou univerzitu. Vedení baru se ale nedávno vzdal a úvazek si zkrátil na třicet hodin týdně. Čelí totiž nové výzvě jménem Atelier PIP.

Proč ses vlastně rozhodl stát barmanem?

Můj taťka měl hospodu ve vedlejší vesnici a pak ještě bar v Ostravě na Stodolní. Už od mala jsem se tak učil, jak načepovat pivo, nalít panáka, ugrilovat kus masa a naložit utopence. Postupně jsem si tím začal přivydělávat, a protože jsem od patnácti nebydlel doma, byla pro mě každá koruna navíc super. Moc jsem toho ale nevěděl, a tak jsem se přihlásil na barmanský kurz Miloše Trettera a ten mi změnil život. Nutno ale dodat, že začátky jsou těžké v jakémkoliv oboru, ten náš není výjimkou. Zároveň ale barmanství považuju za tu nejlepší práci na světě!

A proč jsi před lety sbalil kufr a odjel za prací do zahraničí?

Vedl jsem v Praze velmi komfortní a nadstandartní život. Bydlel jsem v Karlíně, měl jsem našetřené peníze, uběhl jsem maraton… a začal jsem se nudit! Bylo mi jasné, že mi Londýn změní život, a už po dvou týdnech jsem pochopil, jaká je realita – nikdo v Londýně Robina Kolka nepotřebuje. Byl to tvrdý pád na zadek, naštěstí jsem měl finanční polštář, a tak to tolik nebolelo. Finančně jsem na to připravený byl, psychicky ale ne.

První měsíce musely být hodně náročné. Kde a jak jsi žil?

Každá mince má dvě strany. Nové město, nové lidi, nové budovy, bary, restaurace i nový jazyk jsem si užíval, zároveň jsem se ale musel hodně uskromnit. První měsíc jsem s kamarádem z Česka sdílel pokoj. Pak jsem si našel jiný na okraji třetí zóny, odkud jsem to měl ovšem do práce hodinu na kole. Kuchyně v tom bytě byla bez oken a obývák předělaný na další ložnici a já za to platil 800 liber. Byla to zlodějina, naštěstí jsem smlouvu podepsal jen na tři měsíce. Pak jsem bydlel v severním Londýně s barmanskými legendami Mimi Scofiedl a Joem Schofieldem, další dům jsem sdílel s Maxem Venningem a jeho kamarády z Austrálie a Skotska. Teď bydlím na jihu Londýna a smlouvu mám na tři roky. Je to moje sedmá adresa za posledních pět let. Prostě dobrodružství!

A tvá první londýnská pracovní zkušenost?

První měsíc jsem pracoval v hotelu Ace. Doporučuji všem ho navštívit, schází se tam totiž začínající umělci, je to takový creative hub. Vzpomínám na to celkem rád – každá zkušenost se počítá!

Jak ses dostal do party kolem legendárního 69 Colebrooke Row?

Šel jsem na pivo s Martinem Hudákem, který tehdy pracoval v hotelu Savoy. Zastavili jsme se na espresso v nově otevřeném baru Termini, ještě to tam bylo cítit čerstvou malbou a na stěnách chyběly obrazy. Savoy boy mě přemluvil, abych jim poslal životopis. Místo pro mě ale neměli, a tak jsem navštívil 69 Colebrooke Row a svůj životopis nechal taky tam. Pak jsem absolvoval zkušební směnu a čekal, jestli to klapne. A ono to dopadlo! Uvolnilo se místo v Termini a já začal servírovat espresso a grappu. V lednu to bude už pět let.

Co pro tebe Termini znamená?

Termini je pro mě synonymem barové univerzity. Je to místo, které se neustále vyvíjí, a i když hosté tento vývoj nijak zvlášť nepociťují, já ho vnímám velmi intenzivně. Hodně jsem se tu posunul. Začínal jsem na myčce a přípravě jídla, neuměl jsem anglicky ani italsky. Po pár měsících mě pustili k přípravě drinků a sem tam jsem se dostal na plac. Pracoval jsem spoustu hodin, které mi připadaly skoro jako dny. Zpočátku moc hostů nechodilo, podnik byl plný pouze o víkendech. Platil jsem tehdy 800 liber za pronájem pokoje a vydělával čtrnáct set… Několikrát jsem chtěl odejít. Naštěstí jsem vytrval, věřil a makal. První větší zodpovědný úkol mi byl svěřen po roce. Dostal jsem na starost sedmidenní akci ve východním Londýně a hned poté přišla nabídka vést spolu s mým kamarádem Lucou bar. Teď se o Termini stará můj řecký kolega Nick a dvojku mu dělá Maroš ze Slovenska. Luca si v Itálii otevřel zmrzlinárnu a změna nastala i u mě. Zůstávám věrný značce, ale pracuji na novém projektu a míra mé zodpovědnosti podstatně narostla.

Tím novým projektem je Atelier PIP. Co se pod tímto názvem skrývá?

Atelier je hi-tech místo, kde vznikají zajímavé nápady a produkty ho opouštějí ve své finální podobě. PIP je semínko, které se promění v něco unikátního. Chceme bourat a narušovat zažité představy. Přirovnal bych to třeba ke kuřeti, které se klube ze skořápky. Rozbíjí ji a roste! A přesně to je pro nás Atelier PIP.

Váš slogan zní We create. We concept. We train. Můžeš každé z těchto tvrzení nějak rozvést?

We Create – experimentujeme s chutěmi. Jsme zvědaví a neustále se snažíme vymýšlet něco nového a neobjeveného, ale s kouskem nostalgie, s připomínkou něčeho, co už jsme někdy někde ochutnali. Můžeme ti pomoci s tvým chuťovým nápadem a jeho realizací. We Concept – spolupracujeme s klienty od semínka až po první sklizeň. Vytváříme nové koncepty a koktejlová menu, které perfektně padnou konkrétnímu projektu. Je jedno, jestli máš finediningovou restauraci na Starém Městě, nebo dive bar na Žižkově, dokážeme se tomu přizpůsobit. Atelier PIP trendy nenásleduje, ale vytváří. We Train – to, co dělá člověka člověkem, je vědění. Neustálá motivace se učit něco nového. My tě naučíme, jak poskytovat ten nejlepší servis a prohloubíme tvoje znalosti o barovém oboru. Představíme ti svět chutí a ingrediencí. Naučíme tě, jak si zorganizovat pracovní místo a jak pracovat efektivně. Staneme se tvým mentorem.

Kdo kromě tebe se na novém projektu podílí?

Atelier PIP je týmový projekt. Chceme do něj zapojovat všechny kolegy, kteří mají znalosti a chtějí se o ně s ostatními podělit. Jeho hlavní tváří je kromě mě ještě Zoe Burgess, která v oboru pracuje přes deset let a já ji velmi respektuju pro všechno, co dokázala. K velkým projektům, na nichž se podílela, patří třeba Dinner by Heston Blumenthal v Austrálii. Dohromady jsme skvělý tým. Výborně se doplňujeme a oba máme stejný cíl – chceme vytvořit inspirativní, kreativní a edukativní prostor, který má co nabídnout všem, kdo se chtějí učit něčemu novému.

Co bude v rámci Atelieru PIP tvým hlavním posláním?

Mým úkolem je být dobrým lídrem a dohlídnout na to, abychom každý projekt doladili do posledního detailu. Největší pozornost budu věnovat sekci We Train. První intenzivní tréninkový program spustíme na konci září. Nejvíc se těším na studenty v kterémkoliv věku, kteří se opravdu chtějí něco nového naučit a sdílet informace. Baví mě sledovat kolegy, kteří profesně rostou. Mnozí z nich toho už vědí mnohem více než já – a přesně to mě naplňuje ze všeho nejvíc!

Máte teď právě před sebou nějaké konkrétní úkoly?

Úkolů a projektů před sebou máme hodně, a několik jich už dokonce máme i za sebou. K těm nejnovějším patří koktejlový program pro hotel Standard, který otevřel své dveře veřejnosti minulý týden. Na Atelieru PIP pracujeme nonstop už skoro půl roku. Je to pro mě projekt, který začal prázdným papírem a dnes už máme konečně něco ve svých rukou. Za velký úspěch ostatně pouvažuji už jen to, že se mě na něj ptáš.

Baví tě práce s lidmi? Je koučování něco, v čem vidíš svoji budoucnost?

Koučování mě baví a naplňuje, mým cílem ale zůstává otevřít si vlastní podnik. Obrovskou inspirací je pro mě Alex Kratěna. Denně projíždím kolem Tayer & Elementary a jeho kolo tam každý den vidím zaparkované. Má za to můj velký respekt! Svoji blízkou budoucnost vidím v mentoringu, ale taky zůstávám třicet hodin týdně za barem. Chci lidi kolem sebe motivovat a vytáhnout z nich to nejlepší. Většinou to zahrnuje spoustu času v práci, několik výměn názoru a někdy i pár slz.

Jaké dovednosti by podle tebe měl každý barman mít?

Ze své zkušenosti vím, že mnohem důležitější než barmanské dovednosti jsou charakterové vlastnosti. Doporučuji všem říkat stoprocentní pravdu! Pohádky si nechte pro děti. Jsem si jistý, že lidé kolem vás to určitě ocení. Dovednosti jsou převážně o tréninku, můžeš na nich pracovat každý den. Já například některé večery schválně nalévám vodu a víno jen levou rukou. Za důležité považuji i to podržet si v týmu soutěživost. Jeden náš kolega je třeba schopný unést v jedné ruce deset lahví s pivem, což je nastavená laťka, kterou zatím nikdo nepřekonal. Každý den si můžeš najít nějakou novou výzvu a to je jeden z důvodů, proč tuhle práci prostě miluju…

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on LinkedInPin on Pinterest

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

Vyplněním uvedených polí a kliknutím na „přihlásit“ udělujete AtBars Spirit, s.r.o., souhlas se zpracováním osobních údajů, jež bude provedeno dle platné legislativy.

@mohlo by vás zajímat