Zdravý strach lze proměnit v zábavu a radost

04.09.2019Bára Urbanová

Ve Skotsku a v Londýně se od 26. do 29. srpna ze čtrnácti národních finalistů vybíral nový globální Chivas Master. Co den, to jedna soutěžní disciplína, ale také notná dávka zajímavých informací a inspirativních zážitků. Alespoň tak vnímá světové finále soutěže česká reprezentantka Bára Švihlová, jejímž domovským barem je pražský L’Fleur. Na titul nakonec sice nedosáhla, přesto se domů nevrátila s prázdnou. Kromě nových přátel a zkušeností se jako členka týmu vítěze, jímž se stal Sebastian Cichowlas z Nizozemska, v prosinci vypraví na cestu do Šanghaje.

Chivas Masters byly tvou první soutěží. Co tě přimělo se přihlásit?

L’Fleur je hodně soutěžně zaměřený bar, v podstatě už tam nezbývá skoro nikdo, kdo by nesoutěžil, a tak jsem se to rozhodla taky zkusit. Ne snad, že bych to vnímala jako povinnost, spíš jsem měla pocit, že mi něco utíká. Soutěž je o něčem úplně jiném než práce za barem. Ustát náročný páteční večer v baru je jedna věc, já chtěla okusit i ten stres, napětí a očekávání, které s sebou soutěžení nese. Je to dril, ale zároveň taky zábava.

Co z českého finále se ti do paměti zapsalo nejvíc?

Asi způsob, jakým nás globální ambasador Chivas Regal Rhys Wilson dokázal do soutěže vtáhnout. On je velmi vřelý a příjemný člověk a ví, co říká. Energie, která z něj vychází, se na tebe přenáší a ty chceš být o to víc součástí Chivas komunity.

Jak sis užívala své vítězství?

Vůbec jsem to nechápala. Neměla jsem ani tušení, jak budu svoji první soutěž prožívat – jestli budu koktat nebo jestli třeba rovnou omdlím. Přece jen jsme každý jiný a každý zvládáme stresové situace po svém. Nakonec to dopadlo skvěle. Všude kolem byly známé tváře a dobře jsem znala i bar, kde finále probíhalo, a tak když jsem vyšla na stage, cítila jsem se naprosto přirozeně. Přiznám se, že pak na globálním finále ve Skotsku na mě ta nervozita dopadla o něco víc. V Praze jsem měla pocit, že jsem mezi přáteli a říkám jim něco, co chci, aby se mnou sdíleli. Když pak při vyhlašování vítěze zaznělo moje jméno, brečela jsem. Byla jsem šťastná, plná nadšení a taky jsem se trochu bála. Byl to ale takový ten zdravý strach, možná spíš zvědavost, co přijde potom.

Jak ses na globální finále připravovala?

Zaměřila jsem se hlavně na zbožíznalství. Snažila jsem se podchytit tři dějové linky – v první řadě historii a výrobu Chivas a pak taky whisky jako takové, a to s důrazem na tu blendovanou. Třetím velkým tématem pro mě byla novodobá historie Chivas Regal a to, jak s touto značkou Pernod Ricard pracuje. Nastudovala jsem si taky porotce, jejichž jména jsme se dozvěděli na začátku srpna. Letos globální finále hodnotili Monica Berg, Marcis Dzelzainis a Alistair Burgess. Chtěla jsem vědět, kdo jsou a jak vypadají, abych se nedostala do situace, kdy přede mnou bude někdo stát a já nebudu vědět, kdo to je. Obecně si myslím, že je důležité znát dobře soutěž, její pravidla i porotce. Do Skotska jsem si s sebou vezla taky ingredience potřebné na disciplínu Your Blend, která byla už součástí národního finále. Pro svůj drink Cooley jsem si musela předem připravit jednak bitters, která jsem nazvala Orange & Ruby Red Grapefruit Solution, jednak premix, který sestával z růžového vermutu infuzovaného v sous-vide tonkou v kombinaci se sherry moscatel.

Kolik disciplín jsi ve Skotsku absolvovala? A která pro tebe byla nejtěžší?

Čtyři. Tři z nich rozhodovaly o postupu do top 3 a v té čtvrté už jsem nesoutěžila za sebe, ale za tým nizozemského reprezentanta Sebastiana Cichowlase. Docela hustá byla hned první challenge, v rámci níž jsme míchali Highball s ochucenou sodou, kterou jsme si sami připravili, a to včetně karbonace.

To nezní až tak složitě…

Nezní, ale když máš jen třicet minut na to, abys ovládla novou techniku a výsledek musí být takový, aby ses za něj dokázala postavit, není to zas až tak snadné. Odrazilo se to i na mém výkonu. Výsledný drink byl dobrý, ale s ohledem na časový tlak, pod který jsem se dostala, moje prezentace vyzněla možná trochu křečovitě, můj projev prostě nebyl takový, jako běžně bývá.

A jak to tedy celé probíhalo?

Nejdřív jsme se vypravili na usedlost poblíž Chapeltownu, kde nás syn majitelky seznámil s rostlinami, které tam rostou. Pak nás ještě kromě oběda čekal seminář, během nějž nám Marcis Dzelzainis představil metodu karbonace. Následoval přejezd to palírny Strathisla, kde jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ta, v níž jsem byla já, šla na prohlídku palírny, v jejímž závěru nás čekal nebodovaný senzorický test. Dostali jsme vždy jeden referenční vzorek whisky a k němu šest dalších, z nichž jsme měli podle zadání a jen na základě vůně vybrat ten správný, například identickou whisky nebo třeba whisky s nějakou vadou. Podobně začala i první challenge. Koncept na Highball už jsme museli mít v hlavě, ještě bylo ale potřeba si na základě degustace a bez znalosti konkrétní značky vybrat ze šesti vzorků vhodnou whisky. Věděla jsem, že chci namíchat svěží a lehce pitelný drink, a tak jsem zvolila příjemně ovocnou. Až zpětně jsem se dozvěděla, že to byla Chivas Mizunara. Na přípravu ochucené sody jsme měli k dispozici plně vybavenou kuchyni a všechny rostliny, které jsme viděli dopoledne na louce, plus další ingredience, které jsou na sirupy, cordialy nebo tinktury potřeba. Bylo na nás, jakou chuťovou stopu drinku vtiskneme, cílem ale bylo whisky v drinku pozvednou a dát jí vyniknout. Já jsem se rozhodla využít k ochucení sody cordial kombinující jehličí z borovice s kyselinou citronovou a cukrovým rozvarem a přidala jsem ještě esenciální olej s tóny citronové trávy a jasmínu. Obtížnější než zvolit správný poměr kyseliny a cukru se ukázala být karbonace. Základem pro sodu jsme naplnili PET láhev a pak ji nasytili CO2 z velké bomby. Celý ten postup byl poměrně složitý a navíc se musel minimálně třikrát opakovat. Z pěti minut, které jsem měla mít na prezentaci drinku porotcům, jsem nakonec ještě trochu využila na přípravu v zázemí a drink jsem pak v rychlosti namíchala přímo před nimi.

Která z disciplín pro tebe byla naopak nejsnazší?

Ta druhá – Your Blend. Byla totiž už součástí národního finále, a tak jsem věděla, do čeho jdu, znala jsem perfektně postup i svoje suroviny. Na přípravu bylo zase 30 minut, já měla ale premix a bitters v lahvičkách, a tak mi stačilo připravit si servis. Jako ozdobu pro svůj koktejl Cooley jsem použila krustu z malinového prachu, který jsem ke sklence přichytila pomocí tonka sirupu. Pak jsem dala sklenku namrazit, protože následné chlazení pomocí ledu by krustu poškodilo. Ve zbylém čase jsme si s whisky ambasadorem Zdeňkem Kortišem, který mi byl na soutěži oporou, dali panáčka na kuráž, udělali jsme si společnou fotku a já vyrazila na stage. Porota po celou dobu soutěže držela kamennou tvář, drinky vždy ale měli možnost ochutnat i ostatní soutěžící a po téhle disciplíně jsem cítila, že ve mě věří.

V čem spočívala třetí challenge?

Na tu už jsme se přesunuli do Londýna. Naším úkolem bylo namíchat novodobou klasiku neboli snadno replikovatelný drink, který bude možné připravit v různých typech podniků prakticky kdekoliv na světě. Určitý návod nám k tomu poskytl seminář vedený Alistairem Burgessem. Rozhodla jsem se pro twist na Gimlet, který jsem postavila na Chivas Extra, jež dozrává v sudech po sherry. Z medu, vody a kyseliny citronové jsem si připravila cordial a pro balanc jsem přidala ještě kapičku sherry, které v chuti pěkně rozjelo oříškové tóny. Jako metodu přípravy jsem zvolila rolling, protože jsem nechtěla drink šejkrováním naředit. Nechala jsem ho bez ozdoby, jen jsem ho zastříkla pomerančovou kůrou. Tahle challenge byla náročná na promýšlení receptury a přípravu, na druhou stranu jsme ale nepracovala s ničím, co bych neznala, takže to nebylo tak těžké. Prezentace se mi povedla, jen jsem do ní byla tak zabraná, že jsem zapomněla, že mám připravovat dvě porce. Došlo mi to ve chvíli, kdy jsem drink postavila před porotu. Ostatní soutěžící všechno sledovali přes video ve druhé místnosti a hodně mě povzbuzovali, a tak jsem toho využila a řekla porotcům, že dávám drink nejdřív jim, aby neměli žízeň, a že si tak užívám podporu publika, že si to teď ještě jednou celé zopakuju. Časově jsem to zvládla úplně v pohodě, ještě mi dvacet vteřin zbylo. Při druhém rolování mi všichni tleskali a pak mě ještě pasovali na roll mastera.

Jaký byl pro vás ve Skotsku a Londýně připravený doprovodný program?

Kromě prohlídky palírny, návštěvy usedlosti a seminářů, které už jsem zmínila, to byla třeba hned první večer návštěva bývalého holubníku, kde jsme si po malých skupinkách užívali ochutnávku Chivas 25 y. o. Druhý den byla na programu večeře v Linn House, po níž jsme mohli volit ze tří možností: zůstat a dál popíjet, jít do baru, kde míchal drinky jeden z předchozích Chivas Masterů, nebo se vypravit do Library Baru, který má úžasnou nabídku whisky a můžeš tam ochutnat všechno, na co dosáhneš. Zvolila jsem poslední variantu a ještě jsem se spolu se Zdeňkem Kortišem stihla zapojit do soutěže, která byla pro tento večer vyhlášena. Naším úkolem bylo hledat v okolí Linn Housu ukryté miniatury Chivas. Zdeněk našel jednu na zemi ve křoví, já druhou v koruně stromu. Dostali jsme za ně každý po láhvi Linn House Reserve Cask Strenght Edition. V Londýně pro nás byly nachystané ještě tři semináře. První, který byl zaměřený na koncept baru a vše, co jeho uvedení do provozu obnáší, vedla Monica Berg, druhý v podání Cocktail Lovers byl o tom, jak sebe a svoji práci prezentovat na sociálních sítích i mimo ně. Třetí a poslední jsme s Monicou a Alexem Kratěnou absolvovali v den finále v jejich barech Tayer + Elementary. Věnovali ho tomu, jak mít propracovaný a kompletní koncept i drinky a zároveň být rychlý a efektivní. Večer předtím jsme ještě povečeřeli v Happiness Forgets a dostali vouchery na drinky, které jsme mohli uplatnit v různých londýnských barech. Se Zdeňkem jsme ale nakonec zašli jen do Tayeru a pak jsme to zabalili. Chtěla jsem být fresh na soutěž, a tak jsem si poprvé za celou dobu užila sedmihodinový spánek.

Měla jsi možnost sledovat ostatní soutěžící? Proč podle tebe postoupili do finále Guilherme Martins Ferrari z Brazílie, Sebastian Cichowlas z Nizozemska a Jiyoon Baek ze Singapuru?

Abych pravdu řekla, tak neměla. Vytáhla jsem si totiž pokaždé vysoké číslo, konkrétně devítku, třináctku a dvanáctku, takže jsme šla vždycky na řadu mezi posledními. Všechen čas jsem věnovala přípravě, nechtěla jsem se nechat ničím rozptylovat a ani ovlivňovat výkony ostatních. Že postoupil Sebastian, který je původem Polák, pracuje ale v amsterdamském podniku The Jitterbug Saloon, mě ale ani trochu nepřekvapilo. Byl velmi otevřený a přátelský a věděl, co dělá a o čem mluví.

Třetí den proběhlo vyhlášení top trojky a rozdělení do týmů. Tebe si vybral Sebastian Cichowlas. Koho ještě a v čem spočívala závěrečná disciplína?

V týmu jsme měli ještě Brita Williama Smarta, kterému se říká Vince, Paola Silvestriho z Dubaje a Lisandera Laru z Dominikánské republiky. Dostali jsme 24 hodin na to vymyslet a zrealizovat pop-up bar. Měli jsme na to 4000 liber, k ruce nám byl tým designérů a grafik a v roli mentora loňský Chivas Master Arron Grendon. Základní koncept jsme museli mít odevzdaný už večer, hned ráno jsme vyrazili do Tayeru na seminář a hlavně pro jejich home made ingredienci, s níž jsme museli pracovat v jednom ze dvou zadaných drinků. Každý tým měl jinou, tou naší bylo víno odrůdy Fragola, které chutnalo po jahodách. Vzorek na ochutnání jsme dostali už večer, teprve v Tayeru jsme se ale dozvěděli víc. Další naše kroky mířily do Oval Space, kde se finále konalo. Do pěti večer jsme museli dát celý pop-up dohromady, a tak jsme se rozdělili. Já vyrazila po sekáčích shánět retro oblečení, inspirovali jsme se totiž 80. léty. Vzali jsme si z nich ale jen něco, hlavně zábavu a tanec. Chtěli jsme totiž ukázat, že whisky nemusí být určena jen k sofistikovanému popíjení s knihou v ruce, ale že to může být i radost a zábava. Inspirovali jsme se minulostí, ale přetvořili ji ve svěží současnost. Design baru pracoval se zrcadly a tapetou, vybavili jsme ho kulatými skleněnými stolky. Židle jsme vynechali, šlo o to, aby byli hosté v pohybu, aby mohli tančit. Pojmenovali jsme ho Pirouettes, což byl zároveň odkaz na Sebastianův soutěžní drink Pirouette, jehož téma jsme chtěli rozvést. Porotě a hostům, kterých přišlo kolem 350, jsme nabídli dva koktejly. Oba v duchu zero waste bez ozdob. Electro Light byl kratší a intenzivnější, postavili jsme ho na Chivas Mizunara v kombinaci s kokosovou vodou, medem, absintem a ananasovými bitters. Do Footloose, což byl Highball na Chivas 12 y. o., jsme zakomponovali zadanou ingredienci a přidali ještě sherry fino a sodu. Když kolem desáté zaznělo jméno vítěze, ještě jsme pořád míchali…

Jaké byly tvé bezprostřední pocity po vyhlášení vítěze a co tě čeká teď?

Zaplavila mě naprostá radost a nadšení. Sebastian si vítězství zaslouží a každý z členů našeho týmu byl hrdý, že jsme k tomu mohli alespoň trochu přispět. Těším se, až se všichni znovu potkáme. V prosinci nás čeká společná cesta do Šanghaje na Drink Magazine Bar Awards, kde znovu oživíme náš pop-up bar.

Který zážitek z globálního finále vnímáš jako nejintenzivnější?

Na to vybrat jen jeden je brzy, mám všechno pořád čerstvě v paměti. Převládajícím pocitem je ale radost. Jsem šťastná a vděčná, že jsem toho všeho mohla být součástí a že patřím do Chivas komunity.

V čem je podle tebe účast v soutěžích tohoto typu největším přínosem?

Soutěže jsou o poznávání nových lidí i kultur a o získávání nového pohledu na věc. Pro mě osobně byly Chivas Masters totálním highlightem mojí dosavadní barmanské kariéry a zopakovala bych si to klidně ještě tisíckrát. Z radosti, kterou to ve mně vyvolalo, pořád ještě žiju. Jsem živým důkazem toho, že není, čeho se bát, že nemusíš stát deset let za barem, abys v soutěži uspěla. Naopak, čím dřív se soutěžením začneš, tím líp.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on LinkedInPin on Pinterest

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

Vyplněním uvedených polí a kliknutím na „přihlásit“ udělujete AtBars Spirit, s.r.o., souhlas se zpracováním osobních údajů, jež bude provedeno dle platné legislativy.

@mohlo by vás zajímat