Evoluce koktejlové klasiky: Rob Roy

29.09.2019Tomáš Mozr a Bára Urbanová

Málokterý koktejl má tak jasný příběh jako Rob Roy. Ví se, kdy a kde s vysokou pravděpodobností vznikl, podle koho byl pojmenován i jaký drink byl jeho přímým předchůdcem, a známe také důvod, proč jeho originální receptura počítá s blendovanou skotskou. Whisky všeho druhu je v posledních letech v kurzu, a tak se lze v mnoha barech světa setkat se zajímavými twisty na Rob Roye, a to jak s využitím blended whisky, tak single malt. Dá se ale zajít ještě dál. Kam? Jednu z možných odpovědí nabízí futuristický twist, za nímž jsme tentokrát vyrazili do Českého Krumlova.

Koktejlová nabídka před rokem 1880 ve Spojených státech překypovala řadou extrémů. Pokud totiž soudobý Američan odmítl punč jako drink nevýrazný a zároveň se nechtěl hned opít sice lahodnými, avšak někdy až příliš silnými nápoji, jako byl Whiskey Cocktail, představoval pro něj svazek whiskey a vermutu zcela ideální řešení. Klasický Manhattan na žitné se stal během jediné dekády fenoménem východního pobřeží. A od něj  už byl jen pouhý krok k výraznější chuti, kterou konzumentům poskytovala skotská blended whisky. Ovšem zatímco zrození koktejlu Manhattan je opředeno řadou legend, v případě jeho variace známé jako Rob Roy známe jak konkrétní rok, tak místo jeho vzniku. S počátkem divadelní sezony v roce 1894 byla v newyorském divadle na Herald Square uvedena adaptace románu Waltera Scotta o skotském lidovém hrdinovi Robertu McGregorovi (1671–1734), jemuž se říkalo jednoduše Rob Roy. Zdánlivě skromná opereta, jak bývá na Broadwayi zvykem, si okamžitě nalezla nadšené zástupy příznivců. Svůj podíl na tom kromě dvojice autorů, kterými byli Harry B. Smith a Reginald De Koven, měl rovněž barman z nedalekého hotelu Waldorf Astoria, jenž stával na místě dnešní Empire State Building. Právě zde byl podle všeho v den premiéry očekávané divadelní novinky poprvé namíchán koktejl Rob Roy, v němž se snoubí skotská blended whisky se sladkým italským vermutem a střikem Angostura bitters. Důvod, proč se na přípravu Rob Roye podle originální receptury používala blended whisky, je prostý – v té době byla totiž zdaleka nejdostupnějším artiklem. A dnes je to vlastně stejné, protože navzdory zvyšující se oblibě single malt současná produkce skotské whisky z více než 90 % sestává z blendů.

Výrazná klasika s množstvím variací / A jak si Rob Roy vede za barovými pulty dnes? Jak kde… „U nás v baru nepatří zrovna k bestsellerům, párkrát do týdne se ale najdou hosté, kteří si ho objednají. Zároveň je to drink, který personál doporučuje lidem, kteří mají rádi Manhattan nebo Old Fashioned. Všiml jsem si také, že se různé signature twisty na Rob Roye v poslední době stále častěji objevují v různých koktejlových menu,“ podotýká Tomáš Ricciardi, jenž pracuje jako bar manažer v koktejlovém baru Bettola v norském Oslu. Trochu odlišný pohled nabízí šéfbarman pražského baru Tretter’s Václav Hák: „U našich hostů si klasické koktejly vedou velice dobře, Manhattan family nevyjímaje. Důvodem je jistě jejich dlouhá historie a časem prověřené základní kombinace chutí. Konkrétně předností Rob Roye je pro mne jeho síla, možnost podávání před jídlem i po něm a v neposlední řadě variabilita receptury, jež umožňuje použití nepřeberného množství skotských whisky,“ říká a ohledně přípravy téhle klasiky doplňuje: „Jako u většiny základních koktejlů tkví kouzlo Rob Roye v preciznosti a řemeslné přípravě. Z mého pohledu je nejdůležitější dokonale nachlazená míchací sklenice i sklenka, v níž se drink servíruje. To koresponduje s nutností dokonalého promíchaní a prochlazení koktejlu, bez zbytečného rozředění. Kvalitní led je tudíž nezbytnou podmínkou. Třešničkou na dortu, respektive na koktejlu, je pak perfektní, leč jednoduchá ozdoba.“ Tomáš Ricciardi při přípravě Rob Roye spatřuje největší úskalí ve správném balancu a volbě kvalitních ingrediencí. „Jak už tomu u koktejlových klasik bývá, každý bar nebo barman má svůj vlastní styl nebo recepturu, takže Rob Roy může z každých rukou chutnat trochu jinak,“ říká a nádavkem přidává ještě tip na originální twist: „Osobně mám nejraději originální verzi, jednu z nejzajímavějších variací na Rob Roye jsem ale nedávno ochutnal v hotelu Amerikalinjen, kde působí slovenský kolega Adrián Michalčík. Drink se jmenuje Empire State Building a skládá se z whisky Naked Grouse, vermutu infuzovaného opraženou pšenicí, sherry Pedro Ximénez a Angostura aromatic bitters. Jako ozdoba se používá jablko naložené ve slaném karamelu.“ Svůj oblíbený twist má také Václav Hák, jenž v sobě nezapře ambasadora božkovského fernetu: „Mou současnou jedničkou je Stock Rob Roy, tedy kombinace whisky Johnnie Walker Black Label s Fernetem Stock Original a vermutem Carpano Antica Formula. Zakončuje se zástřikem pomerančovou kůrou a zdobí se nezbytnou koktejlovou třešní.“

Rob Roy budoucnosti / Úkol nahlédnout do budoucnosti a pokusit se vymyslet twist na Rob Roye, jak by mohl vypadat za nějakých deset nebo dvacet let, od nás dostal Robert Weis z krumlovského baru Apotheka. „Osobně se domnívám, že barmani i hosté budou v budoucnosti více dbát na nižší procentu alkoholu v drincích a že se bude ještě více než teď pracovat se sezonními a lokálními ingrediencemi. Koneckonců dovoz je drahý a i my tu máme spoustu kvalitních a zajímavých surovin. Navíc když k nám dorazí zahraniční turisté třeba z Asie, což je v Českém Krumlově v sezoně běžné, nebudu jim přece nabízet drink s yuzu, ale raději jim doporučím něco typicky českého,“ prozradil nám směr svých úvah, když jsme se za ním na jih Čech vypravili. Všechno to, co zmínil, tak do svého futuristického twistu promítl. „Při vymýšlení receptury jsem se nechal částečně inspirovat lokální kuchyní, zaujala mě možná kombinace masité chuti s tóny šípků a jablek. Jako bázi jsem proto zvolil whisky infuzovanou slaninou. Původně jsem sáhl pouze po Johnnie Walker Black Label, jíž slanina dodala mírně slanou chuť, která vyzvedla její ovocitost. Nakonec jsem se ale rozhodl přidat ještě Double Black, která infuzi dodala kouřovost a určitou nauzenost, jež skvěle funguje s ovocnými tóny,“ objasňuje složení báze a i o dalších ingrediencích prozrazuje něco víc: „S ohledem na trend snižování obsahu alkoholu, který podle mě bude v budoucnu sílit, jsem záměrně sáhl po červeném nealkoholickém vermutu Versin. Infuzoval jsem ho ale šípky, které jsou jednak lokální a mají zrovna sezonu, hlavně mu ale dodají lehkou natrpklost a mírnou kyselost, která drink zajímavě pozvedne. Třetí ingrediencí jsou domácí bitters, která jsem připravil z ginu, ideální je London Dry s výraznými jalovcovými tóny, v kombinaci se šípky a jablky.“ Koktejl, který s odkazem na své jméno, aktuální sezonu a použité ingredience nazval Rob’s Fall, servíruje ve vychlazené napoleonce a zdobí ho slaninovým chipsem. „Možná to bude znít divně, ale na doporučení jednoho šéfkuchaře slaninové chipsy připravuji v mikrovlnce – je to jednoduché a dosáhne se tak skvělého výsledku,“ uzavírá Robert Weis.

Rob’s Fall

3 cl Johnnie Walker Black Label a 1 cl Johnnie Walker Double Black infuzované slaninou, 2 cl nealkoholického vermutu infuzovaného šípky, 10 střiků jablečno-šípkového bitteru, slaninový chips na ozdobu

Smíchejte obě whisky v předepsaném poměru a 10 minut v nich nechte infuzovat 20 g lehce osmažené slaniny. Čerstvé šípky podrťte a zalijte je zhruba stejným množstvím nealkoholického vermutu. K infuzi použijte šlehačkovou láhev, odležet ji nechte po dobu 20 minut. Na bitters budete potřebovat 10 g sušených šípků a jablek smíchaných v poměru 1 : 1. Zalijte je ginem a nechte 15 minut macerovat. A vlastní příprava drinku? Do míchací sklenice odměřte jednotlivé ingredience, přidejte led a důkladně promíchejte. Rob’s Fall poté slijte do vychlazené napoleonky a ozdobte ho slaninovým chipsem.

foto: Luboš Wišniewski

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on LinkedInPin on Pinterest

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

Vyplněním uvedených polí a kliknutím na „přihlásit“ udělujete AtBars Spirit, s.r.o., souhlas se zpracováním osobních údajů, jež bude provedeno dle platné legislativy.

@mohlo by vás zajímat