Dva pohledy na fenomén jménem Martini

05.12.2019Tomáš Mozr

Svátky už se blíží, a tak spousta z nás hledá a vybírá, čím by potěšila své blízké nebo naopak čím by oni mohli udělat radost nám, když jim to přiměřeně nápadně naznačíme. Na pořad dne se tak v hojné míře dostávají i knihy, jež dokážou zaujmout už samotným tématem, o němž pojednávají. Náležitou pozornost jistě dokáže přitáhnout nekorunovaný král všech koktejlů. Řeč je samozřejmě o Martini. A právě jemu se věnují Anistatia Miller a Jared Brown v knize Shaken Not Stirred a Robert Simonson v publikaci, kterou nazval jednoduše – The Martini Cocktail.

Shaken Not Stirred / V roce 2013 vyšlo po více než patnácti letech revidované vydání knihy Shaken Not Stirred: A Celebration of Martini, za níž stojí slavná autorská dvojice nápojových historiků Anistatia Miller a Jared Brown. V jejich rozmanitém knižním repertoáru tato publikace představuje skutečnou poctu největší ikoně koktejlové kultury. Rozdělena je do pěti kapitol, v nichž se ukrývá téměř vyčerpávající souhrn více než 110 receptur, což čtenář ostatně zjistí hned na počátku z Martini Menu, ve kterém jsou receptury uspořádány podle názvu a charakteru drinku. První kapitola se věnuje klasickému Martini, jeho historickým variacím i koktejlům myšlenkově spřízněným, neboť v případě Corpse Reviver #2 se dá asi sotva hovořit o twistu na Martini. Druhá kapitola se zaměřuje na moderní formu Martini, k níž bývá často přistupováno s jistým despektem. Zmíněna jsou v ní různá ovocná, čokoládová, kořeněná či velkokapacitní Martini, doporučovaná pro dvě osoby. Další tři kapitoly jsou již o poznání kratší. Zatímco v té třetí autoři vstupují do kuchyně a soustředí se na možnosti novodobých mixologů měnících se v „tekuté“ šéfkuchaře, ve čtvrté kapitole poskytují návod na uspořádání koktejlového večírku, na němž samozřejmě nesmí chybět Martini. Poslední kapitola s prostým názvem Happy Hour je v podstatě přehledem doporučených světových barů, v nichž si lze perfektní Martini dopřát. Vyrazit tak můžete například do Kanady, Řecka, Velké Británie či Ruska, ale i na Slovensko, mezi doporučenými podniky totiž figuruje i bratislavský Lemontree & Sky Bar. Cela publikace je protkána řadou citátů, glos a ilustrací, které v člověku vyvolávají pocit, jako kdyby promlouval o Martini s extravagantním přítelem, jemuž co chvíli myšlenky odbíhají k něčemu jinému, třebaže se to stále týká onoho proslulého koktejlu. V závěru knihy najdete seznam vybrané literatury a rejstřík, který je vzhledem k méně přehlednému členění knihy bezpochyby potřebný, chcete-li se v ní rychle zorientovat.

Anistatia R. Miller, Jared M. Brown – Shaken Not Stirred: A Celebration of Martini, HarperCollins Publishers, New York 2013

The Martini Cocktail / Letošní novinka The Martini Cocktail: A Meditation on the World’s Greatest Drink, with Recipes je čtvrtým knižním počinem Roberta Simonsona. Novinář píšící pro New York Times a nespočet časopisů jako Punch, Saveur, Bon Appétit či Food & Wine, se při její tvorbě nechal inspirovat formátem své knihy Old-Fashioned, tentokrát se však zaměřil na oblíbený drink svého otce. Publikaci o Martini rozdělil na dvě části. Tou první je příběh, jenž Simonson s pečlivostí sobě vlastní vypráví na šedesáti stranách. Vydává se po stopách koktejlového krále, přičemž postupně kráčí časem od konce 19. století až do současnosti, a to po boku nejrůznějších velikánů z oblasti literatury a filmu i barmanů, kteří je obsluhovali. Na téma Martini totiž mají co říct jak Mark Twain, Ogden Nash či Lucius Beebe, tak třeba Franklin D. Roosevelt nebo Miguel Boadas. Druhá část prezentuje sbírku receptur, které předchází stručný popis nezbytného náčiní a elementárních ingrediencí důležitých pro rozmanitost Martini. Zajímavá je poznámka k technice přípravy. Podle Simonsona by totiž měl být koktejl promíchán během cca 30 vteřin, v případě energického šejkrování prý ale stačí doba poloviční. Samotné receptury jsou rozděleny na původní Martini, kam spadá kupříkladu Martinez nebo Early Dry Martini z knihy American-Bar, Recettes des Boissons Anglaises et Américaines od Franka Newmana, na klasické variace a opěvované příbuzné, mezi nimiž vyčnívají Gibson, Vesper či Dirty Martini, na zvláštní zapomenuté variace nebo osobní Martini, která jsou vlastní interpretací koktejlové klasiky. Za zmínku stojí třeba Bernard DeVoto’s Martini s přesně daným poměrem 3,7 uncí ginu na 1 unci vermutu, tedy přibližně 110 ml ginu na 30 ml vermutu. Publikace sice postrádá odkaz na prameny, ze kterých autor čerpal, ty jsou však evidentní již při jejím pročítání. Kromě rejstříku se lze na konci pozastavit nad dvěma přílohami, které tvoří více či méně známé citáty o Martini a recepty, třeba na domácí olivový nálev nebo na tinkturu s příchutí bergamotu a pomela. Tato kniha sice není obdobně inovativní výpovědí o koktejlové renesanci jako Simonsonova publikace A Proper Drink, zcela jistě je ale důstojným svědectvím o velikosti fenoménu jménem Martini.

Robert Simonson – The Martini Cocktail: A Meditation on the World’s Greatest Drink, with Recipes, Ten Speed Press, New York 2019

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on LinkedInPin on Pinterest

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

Vyplněním uvedených polí a kliknutím na „přihlásit“ udělujete AtBars Spirit, s.r.o., souhlas se zpracováním osobních údajů, jež bude provedeno dle platné legislativy.

@mohlo by vás zajímat