Opravujeme whisky klasiku: The Scofflaw

22.08.2020Tomáš Mozr a Bára Urbanová

Spojíte-li slova scoff, tedy výsměch či vysmívat se, a law neboli právo, dostanete označení pro někoho, kdo příliš neuznává zákony. Výraz, jenž vzešel ze soutěže vypsané v prohibiční Americe, našel na opačné straně Atlantiku svou odezvu v podobě stejnojmenného koktejlu. Ten už zná dnes ale jen málokdo, a tak jsme recepturu na The Scofflaw poslali do ostravské Modré myši a poprosili tamní barmany, aby se pokusili přijít na to, proč se na něj v běhu desetiletí tak trochu zapomnělo. V kombinaci ingrediencí to podle všeho nebude.

Prohibice celkem zajímavým způsobem rozšířila slovní zásobu zejména mladší generace, jež cítila potřebu se vymezit vůči starším a autoritám obecně. Některá slova byla úplně nová, jiná oprášená a s přiřazeným trochu jiným významem. Chodilo se do speakeasies, kde okouzlující flappers kouřily svou pochodeň svobody v podobě cigarety. A přesně to popuzovalo strážce morálky, k nimž patřil i velký podporovatel prohibice bankéř Delcevare King, který se o obohacení slovníku rovněž svým dílem přičinil. V roce 1923 totiž vyhlásil soutěž s odměnou dvě stě dolarů, jejímž cílem bylo nalézt nový výraz pro pijáka, který nedbá na zákon, a představuje tak veřejnou hrozbu i špatný příklad pro ostatní občany. Obdržel více než 25 000 návrhů, z nichž vybral ten, který nezávisle na sobě navrhli Henry Irving Dale a Kate L. Butlerová – scofflaw. Netrvalo dlouho a tenhle nový výraz našel tekutou odezvu, a to dokonce až na druhé straně oceánu.

Originální předpis na The Scofflaw sestává ze 3 cl žitné whiskey, 3 cl francouzského vermutu, 1,5 cl citronové šťávy, 1,5 cl grenadiny a střiku pomerančových bitters. Drink se připravuje v šejkru a servíruje v koktejlové sklence zastříknutý citronovou kůrou. Ačkoliv Ted Haigh ve své knize Vintage Spirits and Forgotten Cocktails tvrdí, že Scofflaw se poprvé objevil v manuálu od Patricka Gavina Duffyho z roku 1934, ve skutečnosti se do literatury dostal už o sedm let dříve – do své knihy Barflies and Cocktails ho zařadil Harry MacElhone, v jehož baru vznikl. Připojil k němu i zmínku z Chicago Tribune z 27. ledna 1924, v níže se píše: „Sotva byl hanlivý termín scoff-law přidán do Websterova slovníku, přišla Paříž se svou vlastní tekutou odpovědí, když Jock, geniální to barman z Harry’s New York Baru, vymyslel včera Scoff-law Cocktail, který se skoro okamžitě stal mimořádně oblíbeným mezi americkými uprchlíky před prohibicí.“ Nemluvě o obyčejných turistech přijíždějících přes Atlantik užít si výhodný kurz dolaru vůči franku…

Twist s tóny kouře a pomeranče / V ostravské Modré myši se úkolu přijít na to, proč The Scofflaw zrovna nepatří ke stálicím soudobých koktejlových lístků, a podle svého ho „opravit“ ujali Ondra Horsák a Bára Falhauerová. Ani jeden z nich tuto whisky klasiku do té doby neznal a oba se shodují na tom, že v receptuře nejspíš její problém nebude. „Osobně si nemyslím, že by důvod, proč se už The Scofflaw nemíchá, byl v něm samotném. Podle mě se neuchytil hlavně kvůli konci prohibice – Američané přestali do Francie za alkoholem jezdit a na koktejl vytvořený právě tam a právě pro ně se tak prostě zapomnělo,“ domnívá se Ondra. On sám svůj twist odvodil od místa vzniku původního drinku a zároveň se tak trochu přidržel i vzdorování zákazům a oddávání se neřestem. „Jedna z prvních věcí, které se mi v souvislosti s Francií vybaví, jsou kromě vína a krásných žen také skvělé a silné cigarety,“ objasňuje důvod, proč se nad jeho twistem vznášejí oblaka kouře. „Jelikož je původní receptura postavené na žitné, použil jsem jako základ whisky Johnnie Walker Red Rye Finish. Doplnil jsem ji ale o silně rašelinový Laphroaig, abych do drinku vnesl kouřové tóny,“ říká a pokračuje: „Zároveň mi vadila přílišná sladkost originálu, tak jsem grenadinu nahradil kombinací pomerančového freshe a cukrového sirupu. Vermut jsem vynechal, naopak citronovou šťávu a pomerančová bitters jsem zachoval, i když v jiném poměru. Jako ozdobu jsem zvolil zástřik zapálenou pomerančovou kůrou, abych vyzdvihl tóny kouře a pomeranče.“ Jméno koktejlu Ondra odvodil od značky svých oblíbených francouzských cigaret. Jen místo výrazu pro galské ženy (Gauloises) zvolil pojmenování celého kmene, jenž svého času obýval území Galie – Gaulois.

Gaulois

4 cl whisky Johnnie Walker Red Rye Finish, 1 cl whisky Laphroaig, 3 cl čerstvě vymačkané pomerančové šťávy, 1 cl čerstvě vymačkané citronové šťávy, 1 cl cukrového sirupu, 2 střiky pomerančových bitters, pomerančová kůra na zástřik a ozdobu

Obě whisky, citrusové šťávy, cukrový sirup a bitters odměřte do šejkru. Přidejte led a důkladně promíchejte. Poté drink sceďte do vychlazeného čajového šálku na ledovou kouli. Na závěr koktejl zastříkněte zapálenou pomerančovou kůrou, potřete jí okraj šálku a do drinku ji vhoďte.

Inspirace prohibicí a zjizvenou tváří / I pro barmanku Báru Falhauerovou je důvod, proč The Scofflaw téměř upadl v zapomnění, záhadou. „Hodně jsem nad tím uvažovala, protože drink připravený podle originální receptury mi chutná. Možná to bude tím, že v době prohibice byla nabídka omezená, a podniky musely fungovat s tím, co měly k dispozici. Jakmile začalo být všeho dostatek, vznikaly nové drinky a na ty do té doby oblíbené se prostě zapomnělo,“ přichází se svým vysvětlením. Odrazový můstek pro tvorbu twistu našla v jedné z výrazných tváří prohibice a uzpůsobila tomu i volbu ingrediencí. „Můj drink je inspirovaný Al Caponem, který v době prohibice řídil nelegální obchod s alkoholem a provozoval celou řadu dalších protizákonných aktivit,“ prozrazuje na úvod a pokračuje: „Jako bázi jsem s odkazem na původní recepturu použila whisky Johnnie Walker Red Rye Finish, která dozrává v sudech po žitné. Doplnila jsem ji o italský bergamotový likér, protože Al Capone měl kořeny v Itálii. Ten v mé receptuře nahrazuje grenadinu. Citronovou šťávu jsem ponechala, bitters jsem ale nahradila domácím nakouřeným pomerančovým likérem, který jsem vyrobila z pomerančové šťávy i kůr a pomocí nakuřovací pistole s javorovými hoblinami doplnila o kouřové aroma. Sladkou složkou je javorový sirup, který je současně odkazem na skutečnost, že Al Capone alkohol pašoval hlavně z Kanady, jejímž symbolem je javorový list.“ Bára svůj koktejl pojmenovala ScarFace. „Jde o přezdívku Al Caponeho, kterou dostal kvůli jizvám na levé tváři. Pořezal ho jistý Frank Gallucio, protože měl nevhodné poznámky na jeho sestru,“ dodává na vysvětlenou.

ScarFace

5 cl whisky Johnnie Walker Red Rye Finish, 1,5 cl likéru Italicus, 2 cl nakouřeného pomerančového likéru, 1 cl citronové šťávy, 1 cl javorového sirupu, kouřová bublina místo ozdoby

Whisky, oba likéry, citronovou šťávu a sirup odměřte do šejkru. Přidejte led a důkladně vyšejkrujte. Drink pak metodou double strain sceďte do vychlazené sklenky – ideální bude třeba coupette glass. Na závěr na hladinu opatrně „posaďte“ bublinu s kouřovým aroma vytvořenou s pomocí Flavour Blasteru.

foto: Luboš Wišniewski a Kristýna Sasínová

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on LinkedInPin on Pinterest

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

Vyplněním uvedených polí a kliknutím na „přihlásit“ udělujete AtBars Spirit, s.r.o., souhlas se zpracováním osobních údajů, jež bude provedeno dle platné legislativy.

@mohlo by vás zajímat