Pulteney přežila i pětadvacet let prohibice

01.12.2020AtBars

Příběh whisky Old Pulteney je potřeba začít vyprávět víc zeširoka, od moře, sleďů a Williama Johnstona, jenž sňatkem získal příjmení Pulteney a taky šlechtický titul. Na jeho popud bylo na severu Skotska vybudováno město, které díky rybolovu utěšeně vzkvétalo. V době jeho největší slávy byla postavena jedna z nejsevernějších skotských palíren. Na její provoz následně dopadla lokální prohibice, jež se táhla dvakrát tak dlouho, co v USA. Od roku 1952 se v ní ale znovu destiluje oblíbená Highland whisky s převažující citrusovou sladkostí a lehkou vůní po mořském vzduchu.

William Johnstone vystudoval práva a svou advokátní praxi vykonával v Edinburghu. Stýkal se zde s výraznými osobnostmi té doby, mezi nimiž byli kromě filozofů a spisovatelů například také architekt Robert Adam a ekonom Adam Smith, zakladatel teorie ekonomie volného trhu. Za ženu si zvolil dceru vládního úředníka Francis Pulteney, která podědila významné jmění, díky němuž mohl investovat do pozemků v Indii a ve Spojených státech. Sňatkem se zařadil mezi nejbohatší muže Británie a získal rovněž šlechtický titul – stal se prvním hrabětem z Bathu. Otevřela se mu rovněž cesta do parlamentu a do historie se zapsal jako sir William Johnstone Pulteney. V roce 1783 se ujal vedení britské rybářské společnosti a stavebního inženýra Thomase Telforda pověřil výstavbou přístavního města na severu Skotska v hrabství Caithness. Pulteney Town se na mapy dostalo jako Wick – jde o název odvozený z vikingského výrazu vik, který lze přeložit jako záliv či zátoka. Součástí stavebních prací byl i vodovod, který položil důležitý základ pro vznik budoucí palírny. Wick byl ale v první řadě rybářským městem – na konci 19. století v přístavu běžně kotvilo kolem tisícovky rybářských lodí a zhruba čtrnáct tisíc lidí bylo do rybolovu a návazných činností zapojeno. Městu to přineslo poměrně velké bohatství, za zdejší stříbro byli považováni sledi a místním zlatem se stala whisky. Palírnu ve Wicku v roce 1826, tedy v době jeho největší slávy, nechal zbudovat právník James Henderson a jméno jí dal po zakladateli města – Pulteney.

Od prohibice po velký návrat / Rodina Jamese Hendersona palírnu vedla bezmála sto let. Majitele změnila až v roce 1920 a James Watson si pro její koupi nemohl vybrat méně příhodnější čas. Jen o dva roky později totiž na Wick místní samospráva kvůli rostoucímu alkoholismu a zvyšující se nezaměstnanosti uvalila absolutní prohibici. Vyhlášena byla 28. května 1922 a v platnosti zůstala na den přesně pětadvacet let. Trvala tedy bezmála jednou tak dlouho, co ta americká. Do města kromě zákazu alkoholu přinesla i ekonomickou krizi, která zasáhla také palírnu – výroba byla zastavena v roce 1930 a nerozběhla se déle než dvě dekády. Ke zrušení prohibice došlo 28. května 1947. Místní obyvatelé si tuto událost dodnes každý rok připomínají jedním či dvěma dramy. Připíjejí tím zároveň na počest Roberta Cumminga, řečeného Bertie, který se o obnovení provozu palírny ve Wicku zasloužil. Koupil ji už v roce 1951, tři roky poté, co se stal majitelem palírny Balblair, a to v reakci na rostoucí poptávku po whisky v poválečné Evropě. V roce 1952 se výroba v Pulteney znovu rozběhla a od té doby se už nezastavila. Cumming si ale palírnu nenechal dlouho, už o tři roky později ji získala James & George Stodart Ltd, dceřiná společnost Hiram Walker & Sons. Pod jejím vedením byla v roce 1958 zahájena rozsáhlá rekonstrukce palírny a modernizace výroby. Za oběť jí padla například tradiční humnová sladovna, která dnes slouží jako návštěvnické centrum. Majitel palírny se změnil ještě několikrát, zejména vlivem různých akvizic a změn ve struktuře společností. Právě tak se dostala pod křídla nadnárodní skupiny Allied Domecq, která navýšila výrobu a začala dodávat whisky pro Ballantines. V roce 1995 získala Pulteney společnost Inver House Distillers, v jejímž majetku je spolu s palírnami Balblair, Knockdhu a Speyburn dodnes. Do té doby končila většina produkce z palírny ve Wicku v míchaných whisky, noví majitelé ale už v roce 1997 představili světu také dvanáctiletou single malt Old Pulteney. O sedm let později přidali ještě sedmnáctiletou a rok nato jednadvacetiletou variantu.

Voda z jezera a seříznutý kotel / I když do chodu palírny v běhu staletí zasáhly inovace a modernizace, co se nikdy nezměnilo, je původ surovin. Zdrojem vody je stále jezero Hempriggs, slad se nadále používá výhradně skotský, sušený pouze na horkém vzduchu, tudíž bez jakékoliv míry nakouření. Z odrůd ječmene padla volba například na Optic, Cocktail či Decanter. K šrotování sladu slouží čtyřválcový mlýn Porteus, jenž v jedné várce zvládne zpracovat až 25 kg. Záparové kádě mají v Pulteney litinové s měděnými kopulemi. Co dávka, to pět tun sladu. Týdně se jich obvykle nachystá devatenáct. Fermentace, kterou spouštějí suché kvasnice, probíhá v sedmi nerezových kádích o celkové kapacitě 23 500 l. Kvašení trvá pětašedesát hodin, výsledný produkt má 7,5 % obj. alkoholu. Pulteney disponuje jedním párem destilačních kotlů, jež pocházejí z Campbeltownu. Ten surovinový byl pro palírnu příliš vysoký, a tak mu zkrátili krk. Jeho netradičním tvarem je inspirován design láhve whisky Old Pulteney. Pro zrání destilátu je vyhrazeno pět skladů – tři tradiční a dva policové. Dohromady pojmou 25 000 sudů. Převážnou část tvoří ty z amerického dubu poděděné po bourbonu, respektive sudy z amerického či evropského dubu, ve kterých dříve zrálo sherry. Roční produkce palírny Pulteney se pohybuje kolem 1,2 milionu litrů whisky, z toho však pouze nějakých 300 000 láhví připadá na sladovou whisky, většina je určena do blendů Inver House Distillers, jako je třeba Hankey Bannister.

Čtyři v základu a jedna česká specialita / Základní řada skotské single malt Old Pulteney zahrnuje dvanácti-, patnácti- a osmnáctiletou variantu plus ještě lehce kouřovou whisky Huddart, jejíž vyznění však není ovlivněno nakouřeným sladem. Old Pulteney 12 y. o. je vlajkovou lodí palírny už od roku 1997. Má 40 % alkoholu, což je v rámci core range nejméně. Ve vůni kombinuje tóny ovoce (meruněk, hrušek a zeleného banánu) s náznakem mořského vzduchu, ale také třtinového cukru, karamelu a medu. V chuti je suchá, středně tělnatá a hladká, nabízí náznak medu a smetany spolu s mírnou slaností a pikantními tóny. Závěr ovládají karamel, sůl a citron. Old Pulteney 15 y. o. má 46 % alkoholu. Voní po sušeném ovoci, zralých jablkách a citrusech, ale i po medu a vanilce, v pozadí s tóny čokolády a květin. Chuť evokuje směs vonného koření a vánoční sladkosti, nezapře v sobě čokoládu a nádavkem přidává ještě karamel. Ani v případě této whisky v závěru nechybí náznak slaného mořského vzduchu. Podobné závěrečné vyznění a stejný obsah alkoholu má Old Pulteney 18 y. o. Ve vůni snoubí čokoládu, vanilku a med s nádechem divokého koření. Ovocná chuť, v níž dominují citrusy a jablka, se prolíná s tóny čokolády, vanilky a žitného chleba. V závěru vystupuje do popředí náznak citrusů, mořské soli a mokré trávy. Relativní novinkou v základní řadě je 46% Old Pulteney Huddart, whisky pojmenovaná po ulici, v níž se nachází palírna. Od ostatních ji odlišuje lehká kouřovost, jež je dána osmnáctiměsíčním dozráváním v sudech po whisky AnCnoc. Kouř spolu s medem a kůží se prosazuje už při prvním přivonění, pak ale přechází ve svěží aroma zelených jablek, k němuž se přidává ještě náznak vanilky a karamelu. V chuti tóny kouře a rašeliny vyvažuje náznak koření a vanilky. Plná sladká chuť se na pozadí snoubí s výraznou slaností a ve výsledku připomíná slaný karamel. Specialitou určenou výhradně pro český trh je Old Pulteney 2006 Single Cask s 50,2% obsahem alkoholu. Třináct let odpočívala v sudu po bourbonu označeném číslem 1450 a vloni byla stočena přímo pro distribuční společnost Fous Spirits. Naplněno jí bylo pouhých 282 láhví.

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

Vyplněním uvedených polí a kliknutím na „přihlásit“ udělujete AtBars Spirit, s.r.o., souhlas se zpracováním osobních údajů, jež bude provedeno dle platné legislativy.

@mohlo by vás zajímat