Bez respektu a trpělivosti to v cizí zemi nejde

19.01.2021Víťa Cirok

Jako každý z nás, kteří barový svět milujeme, má i MiMi Lorandová Schofield svůj zajímavý příběh, který se začal psát na Slovensku, pokračoval ve Velké Británii a Singapuru a před časem ji znovu přivedl zpět do Evropy. Žije sice v Anglii, profesní aktivity ale rozvíjí i na Slovensku, mimo jiné v roli spoluorganizátorky a kreativní ředitelky Slovak Bar Show. Pro někoho je velmi známou osobností, někteří ale možná její jméno slyší poprvé. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl tuto skvělou dámu vyzpovídat a dozvědět se o ní něco víc.

Začnu osobní otázkou: Proč MiMi? Jak to vzniklo a jaké je tvé skutečné jméno?

Přezdívku MiMi mi dala sestřenice, když jsem byla ještě dítě, a už mi tak nějak zůstala. Spousta lidí si dokonce myslela nebo možná i pořád myslí, že je to mé jméno, a jsou dost překvapení, když jim řeknu, že se ve skutečnosti jmenuju Miriam.

A jak ses dostala do světa F&B? Kudy vedla tvoje cesta ze Slovenska, během níž jsi dobyla Londýn a Asii?

Po střední škole, mám vystudovanou obchodní akademii, jsem si podala jen jednu přihlášku, a to na Solent University v britském Southamptonu a oni mě přijali. Bylo mi jasné, že život v Británii je výrazně dražší než na Slovensku, takže jsem potřebovala nějaké peníze navíc. A kde přijít snáz k penězům než v gastru, že? Byla jsem tehdy štamgastem v People’s Lounge na bratislavském Hviezdoslavově náměstí, takže jsem se znala i s tamním manažerem. Jednoho dne jsem se ho zeptala, jestli by mi na tři měsíce nedal práci s tím, že pak odlétám do Anglie studovat. Slitoval se nade mnou a práci mi dal. A mě svět gastronomie okamžitě uchvátil, což je ostatně očividné, když se v něm i po čtrnácti letech stále pohybuju. A jak to bylo dál? Jakmile jsem dokončila studia na univerzitě, přestěhovala jsem se do Londýna, kde jsem pěkně lhala u pracovního pohovoru na pozici barmanky. Líčila jsem jim, co všechno jsem předtím dělala, přitom jsem měla jen ty tři měsíce zkušeností, zato mi ale nechybělo nadšení za sto lidí. Slitoval se nade mnou tehdy další manažer, což byl – jak se ukázalo až po pohovoru – taky Slovák. A zbytek už je historie…

Jaké byly v Londýně tvoje začátky?

Nebudu lhát, začátky byly těžké. Přišly i chvíle, kdy jsem to chtěla vzdát, zároveň jsem ale věděla, že bych si to později neodpustila. Bylo mi jasné, že se to z dlouhodobého hlediska vyplatí – a opravdu vyplatilo.

Hodně ses pohybovala mezi česko-slovenskou barovou komunitou, která v té době byla velmi silná a její jméno rezonovalo ve světě. To musel být skvělý pocit a asi obrovská inspirace.

Přiznám se, že jsem to tehdy asi ani nevnímala tak jako lidi „ve světě“, abych použila tvá slova. Byla jsem v první řadě vděčná, že jsem součástí úžasné komunity. A ano, přátelskost a kreativita těch skvělých lidí byly ohromně inspirující.

Londýnem to ale neskončilo. Přes Dálný východ ses přemístila do Asie. Co tě k tomu přimělo a jak náročné bylo zvyknout si na novou barovou scénu, jinou kulturu a odlišnou mentalitu hostů?

Nijak zvlášť náročné to nebylo. Londýn je hodně multikulturní místo a Singapur zrovna tak. Z mého pohledu je to taková Asie pro začátečníky. Kdybych se přestěhovala například do Číny, dala bych ti určitě jinou odpověď. V Singapuru je navíc hlavním jazykem angličtina, což mi všechno usnadnilo. Kromě toho jsem v Proof & Company, ale i mino ni, znala hodně lidí, kteří mi pomohli, aby ten přechod z Londýna do nového prostředí byl co nejjednodušší.

Jak ses poprala s tamní kulturou a mentalitou? A jak na tebe zapůsobila singapurská barová scéna?

Když se přestěhuješ do jiné části světa, ať už je to Asie, Amerika nebo Evropa, musíš vzít na vědomí, že jsi tam host, a to i navzdory tomu, že tu zemi nebo kontinent budeš na několik následujících let nazývat svým domovem. Mít respekt k místním lidem a snažit se porozumět nové kultuře je prioritou číslo jedna. Projevovat zájem o danou kulturu i lidi a nesnažit se všechno změnit je číslo dvě. Do třetice ti nesmí chybět trpělivost a lidskost. To jsou takové moje tři základní body, kterými se snažím řídit, když někam cestuju a poznávám nové kultury, stejně jako když někde nastupuju do nové práce. Rozdíl mezi Východem a Západem je v pohostinství velký, liší se i standardy servisu, což ovšem zdaleka neznamená, že jsou špatné – jen jiné. Musíš se proto nejdřív snažit pochopit místní kulturu a lidi a být trpělivý. Tak jako se nám mohou zdát některé věci zvláštní, naše postupy mohou zase připadat nezvyklé té druhé straně. Co se singapurské barové scény týče, považuji ji za velmi inspirující. Moc mi chybí ta její sepjatost a soudržnost.

Jaká byla vlastně tvoje role u Proof & Company? Můžeš nám tuto firmu trochu přiblížit? Čeští barmani ji asi mají nejvíc spojenou se Zdeňkem Kaštánkem a barem 28HKS.

Stručně řečeno, Proof & Co. je distribuční a konzultační firma a 28 HongKong Street je bar, který jí patří. Zdeněk Kaštánek, s nímž jsem pracovala už v londýnském Quo Vadis, v té době působil jako její general manager. Moje pozice se oficiálně jmenovala senior spirits evangelist, tedy jinými slovy konzultant zodpovědný za klienty především po té kreativní stránce. Podíleli jsme se na tvorbě konceptů a s klienty jsme řešili vše od ekonomické stránky přes hudbu, osvětlení, uniformy, sklo, design interiéru a barových stanic až po koktejly či jídlo a spoustu dalších věcí. Každý detail musel k danému konceptu pasovat. Současně jsme se snažili vzdělávat a rozvíjet barovou komunitu v Singapuru, ale i v dalších zemích světa.

Jaké to je pracovat jako konzultant a pomáhat rozjíždět nové projekty?

Svoji práci jsem zbožňovala, protože každý den byl jiný a člověk se nikdy nenudil. Nejdůležitější na téhle práci ale je mít dobré vztahy s lidmi. Není jen o jednom člověku, ale o týmech lidí, které převedou nápad do konceptu a ten následně k životu.

Pojďme se z minulosti přesunout do současnosti. Po návratu zpět do Londýna jsi své jméno spojila také s jedním slovenským projektem. S Róbertem Šajtlavou jste si vzali pod křídla Slovak Bar Show. Co letos plánujete?

Plány máme s Róbertem velké a nemůžeme se dočkat, až je budeme moci zveřejnit. Už teď ale můžu prozradit, že Slovak Bar Show je jen jednou z aktivit naší společnosti R&M Hospitality.

I na vás určitě dopadla stávající omezení. Jaký jsi ty měla loňský covidový rok? Jak celou situaci vnímáš a jak je to teď v Londýně?

Vnímám to tak, že jsme dostali „the gift of time“. S Róbertem jsme zažili velmi kreativní období, jelikož jsme měli možnost se soustředit na věci, na které bychom za normálních okolností možná ani neměli čas. Pokud se na celou situaci podíváme z odstupu a objektivně, dá se říct, že kromě negativ s sebou přinesla i určitá pozitiva. Podniky jsou celé měsíce zavřené, což samozřejmě nepomáhá majitelům ani ekonomice. Pozitivní ale je, že můžeme trávit víc času s rodinou anebo s těmi, s nimiž sdílíme domácnost, a zamyslet se nad tím, čeho chceme v budoucnu dosáhnout a jak se k tomuto cíli dostat. Všechno odvisí od našeho pohledu na věc. Já sama jsem měla i špatné chvíle a moje mentální zdraví nebylo stoprocentní, ať už po pracovní nebo osobní stránce. Za důležité ale považuju soustředit se na pozitiva, nastavovat si dosažitelné cíle a pokud to jde, obklopit se lidmi, kteří tě dokážou rozveselit a stejně tak ty je. A jak je na tom Londýn? Právě teď prožíváme lockdown 3.0.

Co si myslíš, že přinese rok 2021, a co to bude znamenat pro svět F&B?

To, co se děje v naší branži, je samozřejmě devastující a není vůbec spravedlivé osočovat F&B sektor, že nese na stávající situaci vinu. Věřím ale, že nás tato situace jen utuží a posílí. Říká se, že jediné, co je v životě jisté, jsou „death & taxes“. Stejně tak je ale jisté, že se lidé budou chtít dál bavit a chodit do barů či restaurací.

Mám otázku z trochu jiného soudku a doufám, že se tě nedotkne. Vnímáš to tak, že jsi to jako žena měla nebo máš v naší branži těžší? Osobně se domnívám, že se to v tomto ohledu zlepšilo, ale zajímala by mě tvoje zkušenost.

Změnu vnímám i já, což je super, ale nepřijde mi přirozená. Pokud se někdo uchází o práci, je momentálně velmi lukrativní být ženou, protože spousta zaměstnavatelů potřebuje naplnit kvóty. Když si ale hledám práci já, chci mít jistotu, že jsem ji dostala kvůli své kvalifikaci, a ne kvůli pohlaví. Vnímám to tak, že se nejprve musíme zbavit zaujatosti vůči etniku, pohlaví nebo sexuální orientaci. Jsme na správné cestě, jelikož si klademe správné otázky a komunikujeme o očividném problému. Ještě dlouho ale potrvá, než přijde opravdová a hlavně přirozená změna.

Teď to trochu odlehčíme. Tvé příjmení zní Schofield, což v barovém světě zdaleka není neznámé jméno. Otázka je tedy jasná: Jak jste se s Joem poznali a jak dlouho už kráčíte světem společně?

Poznali jsme se, když Joe začal pracovat pro Savoy. Jednoho dne jsem si sedla na bar a nový člen týmu přišel z barbacku. Pozdravili jsme se, já mu pochválila brýle a o týden později jsme šli na první rande. Stalo se to už před víc než šesti lety. Letos v srpnu budeme slavit třetí výročí svatby.

A ještě poslední otázka: Jaké cíle a předsevzetí sis dala pro rok 2021?

Moje cíle jsou jednoduché. Přeju si, aby moje rodina a blízcí byli šťastní a zdraví. Chtěla bych zhubnout, ale to si říkám každý rok. Přála bych si, aby se nám s Róbertem profesionálně dařilo a mohli jsme zrealizovat všechny naše plány a projekty live. A taky abychom se všichni mohli potkat na Slovak Bar Show nebo i mnohem dřív. To by bylo nejlepší…

foto: archiv MiMi Schofield, MO Bar Singapore, Atlas, La Capitale Four Seasons a EC Proof

BCB banner

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

Vyplněním uvedených polí a kliknutím na „přihlásit“ udělujete AtBars Spirit, s.r.o., souhlas se zpracováním osobních údajů, jež bude provedeno dle platné legislativy.

@mohlo by vás zajímat