60 vteřin s Martinou Peštovou

09.05.2021Ondra Hnilička

Spolumajitelka dvou pražských a jednoho varšavského baru Martina Peštová se v gastronomii pohybuje od svých osmnácti, tedy déle než pětadvacet let. Hotelovka přitom byla až její třetí volbou a jak sama přiznává, líp než za barem se vždycky cítila na place.

Martina se narodila v Praze a nějakou dobu se jí českou metropoli opustit nechtělo. To byl ostatně i důvod, proč se vzdala svého dětského snu věnovat se studiu kaktusů a sukulentů. „Škola byla jen v Mělníku, což by znamenalo jít na internát, a to se mi nechtělo,“ přiznává. Táhlo ji to ještě na hotelovku, ale v Praze bylo takřka nemožné se na ni dostat. „V úvahu přicházely Poděbrady, to by ovšem zase znamenalo intr, tak jsme s rodiči usoudili, že bude lepší přihlásit se na obchodní akademii,“ objasňuje. Jakmile ji úspěšně absolvovala, pustila se přece jen do dálkového studia hotelovky. „Já si ji prostě toužila udělat,“ říká.

První práci za barem si Martina našla v osmnácti. K podnikům, v nichž v Praze působila, patří Modrá Vopice a Akropolis. V jednadvaceti vyrazila do Austrálie – chtěla vidět svět a taky se naučit jazyky. Práci si tam našla nejprve jako servírka a později se v jednom irish pubu postavila i za bar. S přestávkami u protinožců strávila čtyři roky, a ani po návratu do Čech se doma dlouho neohřála. Jako další destinaci si zvolila New York, kde opět zůstala necelé čtyři roky. „Asi jsem si chtěla dokázat, že jsem schopna ‚to dát‘ ještě někde jinde a New York byl výzva,“ ohlíží se zpátky a pokračuje: „Pracovala jsem tam jako servírka a barmanka v podniku jménem Florios. Byl to doutníkový bar vzadu s italskou restaurací a pro mě neuvěřitelná zkušenost. Majitel byl bývalý účetní nechvalně proslulého Johna Gottiho. Chodili k nám mafiáni, zažila jsem i zátah FBI… Taky jsem se tam ale naučila hodně o doutnících.“

Na další profesní cestu Martinu nasměroval majitel newyorského Bar and Books Raju S. Mirchandani, s nímž se v USA seznámila. V roce 2004 byl bar stejného jména otevřen v Týnské ulici v centru Prahy a o čtyři roky později v Mánesově na Vinohradech. Třetí evropský Bar and Books Martina v roce 2015 otevřela ve Varšavě. Ačkoliv si i dnes občas stoupne za bar, připouští, že plac měla vždycky raději. „Na baru nemůžeš před lidmi utéct, zato na place stačí říct, že musíš ještě ke druhému stolku. Navíc mě baví celý ten proces, od doporučení aperitivu přes večeři až po digestiv,“ prozrazuje na sebe.

Během lockdownu zůstaly oba pražské bary zavřené. „Vzhledem k tomu, že mám pětiletou dceru, nechtěla jsem se do ničeho pouštět. Drinky s sebou mi přijdou divné, já k tomu potřebuju barmana, který mi je namíchá. Radši jsem začala dělat dobrovolníka pro Červený kříž, to mi přišlo smysluplnější,“ podotýká a dodává: „Asi je to i tím, že to dělám už dlouho. Kdyby mi dnes bylo tolik, jako když jsem Týnskou a Mánesku otvírala, asi bych vymýšlela nevymyslitelné. Ten drive je ale s věkem trochu pryč…“

Na natáčení 60 vteřin Martina dorazila se svým věrným společníkem, německým ohařem se dvěma jmény. „Přítel si přál, aby se jmenoval Dorian, mně ale přišlo divné na něj tak na ulici volat, tak mu říkám Bobák. Slyší na obě jména,“ dodává.

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

Vyplněním uvedených polí a kliknutím na „přihlásit“ udělujete AtBars Spirit, s.r.o., souhlas se zpracováním osobních údajů, jež bude provedeno dle platné legislativy.

@mohlo by vás zajímat