Moderní moonshine a japonská cesta koktejlu

06.09.2022Tomáš Mozr

K fenoménům posledních let patří jak nárůst popularity, a tím pádem i výroby nestařené whiskey, tak hledání inspirace ve světě japonské koktejlové kultury. Každému, kdo by rád do těchto témat pronikl hlouběji, jsou pak určeny knihy Modern Moonshine, jež nabízí interdisciplinární náhled na fenomén nestařené whiskey, a The Way of the Cocktail, která s lehkostí východní kultury a dravostí Divokého západu prezentuje japonské umění koktejlu.

Modern Moonshine / V roce 2019 vyšla publikace s názvem Modern Moonshine: The Revival of White Whiskey in the Twenty-First Century, za jejímž vznikem kromě editorské dvojice Lippard a Stewart stojí celý kolektiv autorů, který vedle antropologů, historiků, sociologů a geografů tvoří také odborníci na mediální komunikaci. Jejich společným cílem bylo zachytit fenomén výroby nestařené whiskey, která se vždy pohybovala na hraně zákona. Ostatně skutečnost, že se pálila tzv. při měsíčku, dala tomuto destilátu jméno.

Kniha Modern Moonshine představuje první interdisciplinární náhled na současný moonshine, jenž se už oproti minulosti vyrábí legální cestou. Sestává ze tří částí, které se dále dělí do jedenácti kapitol. Vše začíná citátem reportéra Timothyho McNultyho, jenž v roce 1979 považoval domácí destilaci v Appalačském pohoří nejen za zločin, jak na ni tehdy pohlížely úřady, ale rovněž za umění, které se vytrácí stejně rychle, jako když se do lesů blíží stíny soumraku. Je pravda, že situace v 70. letech a vlastně i po zbytek 20. století nebyla pro moonshine v Appalačském pohoří ani v dalších zemědělských oblastech Spojených států zrovna růžová, nicméně na přelomu tisíciletí se karta obrátila. Důkazem budiž skutečnost, že v roce 2017 nestařenou corn whiskey prezentovanou a prodávanou jako moonshine vyrábělo přinejmenším 137 palíren. O velikosti daného trendu svědčí rovněž krok značky Jack Daniel’s, která v roce 2013 uvedla na trh vlastní moonshine s označením Unaged Tennessee Rye. Návrat k výrobě i konzumaci moonshine má očividně celospolečenský rozměr, což ostatně potvrzují příspěvky popisující mediální obraz této pálenky, její „legalizaci“ či autenticitu stejně jako zajímavé případové studie.

Jelikož Modern Moonshine představuje spíš odborný sborník než naučně popularizační knihu, místo nespočtu fotografií obsahuje hlavně grafy a přehledové tabulky. Opatřena je rovněž poznámkovým aparátem, který se nachází za každým příspěvkem. Na jejím konci pak čtenář najde abecední rejstřík pro lepší a rychlejší orientaci. Ve výsledku jde o opravdu výjimečný titul určený jakémukoliv zájemci o nestařenou whiskey, jež ve 21. století prodělala významný posun od tajné a ryze domácí pálenky až po tu legální a vysoce průmyslovou.

Cameron D. Lippard, Bruce E. Stewart a kol. – Modern Moonshine: The Revival of White Whiskey in the Twenty-First Century, West Virginia University Press, Morgantown 2019

The Way of the Cocktail / K velmi zajímavým publikacím o nápojové gastronomii, jež vyšly v loňském roce, se jednoznačně řádí kniha Julie Momosé The Way of the Cocktail: Japanese Traditions, Techniques & Recipes. Na jejím sepsání se podílela ostřílená novinářka a editorka Emma Janzen, kterou pozorní čtenáři zaznamenali díky její prvotině Mezcal: The History, Craft & Cocktails of the World’s Ultimate Artisanal Spirit. Cesty autorek se zkřížily v Chicagu, kde obě žijí a kde Julia Momosé otevřela bar Kumiko. Koncept podniku postavila na principu omakasé, což je způsob obsluhy, v rámci nějž se host svěřuje do rukou barmana, který mu připravuje drink na míru, poskládaný pouze na základě několika doplňujících otázek.

The Way of the Cocktail je psaná s lehkostí východní kultury a prezentována s dravostí Divokého západu. Autorky ji rozdělily do tří částí. V té první, teoretické, na čtenáře čeká poznávání japonských tradic včetně koktejlové historie. Velmi záhy tak zjistí, že je kniha protkána řadou japonských slovíček. K těm základním patří termín wa, pod nímž se rozumí vše, co nějak souvisí s uměním, designem, architekturou, byznysem a v podstatě vším kolem, tedy i koktejly. Nejen díky svému japonskému původu sepsala Julia Momosé sice stručný, ale ve světovém měřítku doposud nejucelenější přehled historického vývoje koktejlové kultury v Japonsku a pravděpodobně nejdetailnější popis japonské barové kultury v anglickém jazyce. Obsahuje například i zmínku o knize Cocktail z roku 1924, jejímž autorem byl císařský šéfkuchař Tokuzō Akiyama, známý díky svému francouzskému výcviku pod přezdívkou japonský Escoffier.

Vyjma výčtu jednotlivých pomůcek či seznamu běžně dostupných japonských alkoholických nápojů první část knihy zmiňuje rovněž různé zvyky a zvyklosti. Třeba to, že Japonci důrazně dbají na vybrané tradice, pohostinnost i sezonnost surovin. I proto je recepturám věnovaná druhá část rozdělena podle ročních období. Prostřednictvím více než osmi desítek koktejlových předpisů lze proniknout do podstaty japonského koktejlu, což skvěle doplňují jak ilustrace Yuko Shimizu, tak fotografie Kevina Miyazakiho. Třetí část nazvaná Coda pak přináší návod na přípravu domácích ingrediencí od sirupů přes infuze až po různé čaje.

Závěrem si lze vedle doporučené literatury a seznamu v textu zmiňovaných japonských barů povšimnout také dvou abecedních rejstříků. Zatímco první je řazen tematicky, ten druhý se vztahuje pouze ke koktejlovým recepturám.

Julia Momosé, Emma Janzen – The Way of the Cocktail: Japanese Traditions, Techniques & Recipes, Clarkson Potter, New York 2021

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

Vyplněním uvedených polí a kliknutím na „přihlásit“ udělujete AtBars Spirit, s.r.o., souhlas se zpracováním osobních údajů, jež bude provedeno dle platné legislativy.

@mohlo by vás zajímat