Ginový boom, nebo španělská chřipka?

30.11.2018Martin Žufánek

Pokud jen trochu pracujete s alkoholem, tak to musíte vidět. To, co se v posledních letech stalo s kategorií ginu, nemá v moderní době obdoby. Giny jednoduše explodovaly a dnes snad ani nenajdete lihovar, který by je nevyráběl. Jenže je to vůbec dobře?

Situace dosáhla takové absurdity, že na letošním Bar Conventu v Berlíně tvořily giny naprostou většinu prezentovaných láhví. A když někdo vystavoval třeba whisky, stejně měl s sebou láhev ginu jako součást sortimentu. Dopadlo to tak, že jsem na Conventu ochutnal asi jen čtyři giny a pak jsem jednoduše ztratil zájem. Bylo to jak z té přemíry různých značek, tak z aktuální „španělské chřipky“ v podobě módních pink ginů, ginových likérů a všech těch slazených lahůdek. Jako zlomový okamžik, kdy se to všechno zvrhlo, vnímám rok 2016. Tehdy jen ve Velké Británii vzniklo 220 nových ginových značek, včetně jejich různých variant. Není totiž výjimkou, že jeden výrobce produkuje třeba deset druhů ginu. V roce 2017 bylo nových značek kolem 350 a letos se k tomu přidaly další čtyři stovky. Za poslední tři roky bylo tedy uvedeno na trh přinejmenším tisíc různých ginů. A čeho je moc, toho je příliš. Všeho moc škodí. Hodně škodí.

Mnohé nově vznikající produkty ani nemají s ginem jako takovým nic společného. Jde o nekonečné kombinace bylin a koření, které jejich tvůrci sekají jako Baťa cvičky. Nedává to většinou žádný smysl či hlubší význam, důležité je totiž pouze to, že mají gin v sortimentu. Kouzlo jalovcového destilátu, který nemusí zrát, takže se může stáčet týden po destilaci, totiž objevili i výrobci whisky, bourbonů či koňaků, kteří jinak musejí svoje produkty dlouhá léta stařit a do té doby nemají co prodávat. A ti rychle zjistili, že „gin pays the bills“. A tak dnes vznikají stovky míchaných anebo doslazovaných ginů na samé hranici zákonného limitu obsahu alkoholu. Stačí dát do průměrného ginu přírodní aroma, nejlépe s nějakým líbivým tónem po zahradním ovoci, a okamžitě prodáváte. Trh to stále snese a pořád toho není moc.

Jenže tyto líbivky škodí celé kategorii. Zákazníci mohou postupně zapomenout, jak chutná poctivý London Dry Gin, a když pak nějaký ochutnají, přijde jim silný a hrubý. Neobsahuje totiž cukr a ani žádnou jinou látku přidanou po destilaci. Zároveň ale taky platí, že těch ochucených ginů se člověk strašně rychle přepije a jejich popularita začne postupně klesat. Nedávno jsem říkal, že tomu dávám dva roky, než se celá ginová kategorie zhroutí sama od sebe. Jsem přesvědčený o tom, že pak zůstanou jen po desetiletí zavedení výrobci tradičních London Dry stylů, kteří nasadí marketing ve smyslu: „Zapomeňte na to, co se na trhu posledních pět let prodávalo. My jsme ti tradiční a vyrábíme gin tak, jak má vypadat. Tady je náš gin v nejčistší podobě – nechte si chutnat!“

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on LinkedInShare on Google+Pin on Pinterest

@poslední příspěvky

@newsletter

Fields marked with an * are required

Vyplněním uvedených polí a kliknutím na „přihlásit“ udělujete AtBars Spirit, s.r.o., souhlas se zpracováním osobních údajů, jež bude provedeno dle platné legislativy.

@mohlo by vás zajímat