Dne 18. dubna 1900 se v Klášteře nad Jizerou nedaleko Mnichova Hradiště narodil Rudolf Slavík, v letech 1932–1970 šéfbarman pařížského hotelu George V, rytíř Řádu čestné legie a doživotní honorární prezident Asociace francouzských barmanů.
Ačkoliv byl Rudolf Slavík barman, který to z českých mixerů dotáhl nejdál, poprvé jsme o něm četli až v roce 1965 v týdeníku Student (je příznačné, že po obsazení Československa soldateskou Varšavského paktu patřilo toto periodikum mezi první, jehož vydávání bylo zakázáno). Dr. Karel Šmíd se s Rudolfem sešel, ochutnal jeho koktejly a věnoval mu celou tiskovou stranu časopisu.
Rudolfova skvostná kariéra začala shodou řady okolností. V roce 1924, kdy přicestoval do Paříže a dostal první místo jako natěrač Eiffelovy věže, zakoupila Societé d’Industrie Hôtelière pozemek, na němž její nástupkyně, Societé de l’Hôtel George V, později vybudovala devítipatrový hotel. Ten se stal velmi rychle místem, kde se setkávaly peníze s filmovým kumštem. V roce 1938 se tu uskutečnila cocktail party na počest Marlene Dietrichové, načas zde zakotvil Robert Taylor i Gary Cooper. A v roce 1932 do baru hotelu George V nastoupil jako šéfbarman Rudolf Slavík.
Měl v té době za sebou pestrou paletu pracovních příležitostí. V roce 1926 byl číšníkem na terase možná nejproslulejší pařížské kavárny Café de la Paix, hned nato byl na Korsice umývačem skleněného inventáře, dokud se nevypracoval na šéfa sklepa. Život běžel dál, Slavík se vrátil do Paříže a stanul poprvé jako barman za pultem La Coupole na Montparnassu. A pak to šlo rychle: Pyreneje, Azurové pobřeží, pláže Atlantiku, hotel Prince de Galles a v roce 1932 George V. O dva roky později už zvítězil s koktejlem Leviathan v barmanské soutěži organizované Námořními linkami Spojených států. (A byl to tento koktejl, sestávající ze 4 cl koňaku, po 2 cl pomerančového džusu a červeného vermutu a 2 střiků Grand Marnier, jímž jsme si s Derrickem Lee, někdejším prezidentem IBA, připili na kongresu v Praze v roce 2013.)
Rudolf Slavík se odebral k nebeskýmu báru stejně anonymně jako kdysi Wolfgang Amadeus Mozart. Bez dokladů, zprvu neznám, zemřel v nemocnici 22. prosince 1979…
