Na hlavním pražském nádraží se včera uzavřela cesta barmanů a barmanek, kteří se zapojili do jedenáctého ročníku soutěže World Class – tedy s výjimkou jednoho, který vybojoval český titul World Class Bartender of the Year 2025, a další putování prestižním barmanským kláním se tak před ním teprve otevírá. Na globálním finále v kanadském Torontu bude na přelomu září a října Českou republiku reprezentovat Luca Cerqueglini z pražského baru Minus One.
Cesta soutěží World Class, kterou v České republice organizuje společnost Stock Plzeň-Božkov, je vcelku dlouhá. Letos její počátek připadal už na 31. ledna, kdy bylo oficiálně zveřejněno soutěžní zadání úvodní disciplíny nazvané Industry Legends. Úkolem soutěžících bylo vytvořit dva koktejly na bázi ginu Tanqueray No. Ten, konkrétně welcome drink ideální pro podávání v baru luxusního hotelu a lehce futuristický koktejl připravený s využitím moderních metod a postupů. Každý z nich měl být zároveň inspirován některou z barmanských legend časů minulých a přítomných. Soutěžní výzvu ve stanoveném termínu naplnilo jednačtyřicet barmanů a barmanek reprezentujících bezmála tři desítky podniků a dvanáct měst z různých koutů republiky. Na semifinále, které proběhlo 7.–9. dubna v pražském baru Forbína, jich dorazilo osmatřicet. Na porotě, v níž usedli loňský slovenský World Class vítěz Michal Dojčák a český barman Tomáš Ricciardi, jenž už řadu let žije a pracuje v Norsku, bylo vybrat z nich finálovou dvanáctku. Na základě chuti a prezentace ginových drinků zasvěcených legendám barové branže sítem semifinále prošel zajímavý mix koktejlovými kláními ostřílených barmanů a barmanek a těch, kdo své soutěžní zkušenosti teprve sbírají. Dokonale vyvážený byl rovněž podíl pražských barů a podniků situovaných mimo metropoli a skvělou zprávou je jistě i třetinové zastoupení žen na finálové soupisce.
Prověrka znalostí i smyslů / Do národního World Class finále, jež se uskutečnilo 4.–5. června, postoupili Tomáš Gec a Patrik Škamla z karlovarského Becher’s Baru, Bára Kulhánková a Jana Lásková z mělnického Brlohu, Eliška Hauserová z libereckého Bylo, nebylo, Jan Lukas z českobudějovického Café Datel a pražští soutěžící Matouš Boček a Tomáš Horn z Almy, Peter Plieštik z Forbíny, Veronika Vybíralíková z L’Fleuru, Luca Cerqueglini z Minus One a jeho kolega z W Prague Ben Boulton-Smith, kterého najdete v Le Petit Beefbar au Grand Café. První den a polovinu toho druhého prestižní klání hostil právě barový koncept hotelu W Prague – Minus One. Kulisou pro první disciplínu se stal bar Occulto. Sestávala z vědomostního testu o čtyřiceti otázkách. Některé nabízely výběr z několika možností, další vyžadovaly samostatnou odpověď, všechny každopádně byly v angličtině. Nejvíc finalisty potrápil například dotaz na jméno druhého slavného drinku autora Espresso Martini či bod varu ethanolu. Evidentně ani řada z nich nepatří k fanouškům svého času mezi barmany kultovního filmu Koktejl, jelikož jim nic neříkalo jméno Brian Flanagan. Na „písemku“ navázala slepá degustace spojená s úkolem najít mezi třemi giny Tanqueray No. Ten a mezi třemi rumy Zacapu Solera plus určit tři vzorky whisky (Talisker 10 y. o., Johnnie Walker Black Label a Singleton 12 y. o.) a čtyři koktejly (Rob Roy, Hanky Panky, Last Word a Mai Tai) namíchané na značkách z portfolia Diageo Reserve. Zatímco písemný test zvládl nejlépe Peter Plieštik, jenž v něm dosáhl 35 bodů ze 43, degustační část s 20 body z 23 možných opanoval Luca Cerqueglini.
Mezi Kanadou a Českou republikou / Třetím a téměř posledním bodem programu prvního soutěžního dne byla disciplína Hyper-Local, pro niž již byli potřeba porotci. Letos měla porota pouze dva členy, ovšem o to výraznější osobnosti – tvořili ji globální World Class vítěz z roku 2022 Adrián Michalčík a australská barmanka Millie Tang, k jejímž velkým tématům patří udržitelnost, diverzita a autentická pohostinnost. Oba se už ve stejné roli setkali, a to třeba v rámci loňského globálního finále v Šanghaji a taky před pár dny během slovenského národního klání.
V Praze museli nejprve přechutnat a ohodnotit dvanáct soutěžních drinků na bázi tequily Don Julio, v nichž soutěžící v souladu s pravidly Hyper-Local challenge použili alespoň jednu lokální ingredienci vyskytující se do deseti mil od jejich baru a další surovinu, která vzdává hold Kanadě coby zemi, která bude hostit letošní globální finále, respektive její kultuře a gastronomii. Finalisté rovněž museli projevit svoji inovativnost, a to využitím moderních technik a postupů. Tato část soutěže se odehrávala v baru Poppy a nabídla zajímavou podívanou. Zatímco třeba Peter Plieštik ve svém koktejlu propojil dva dezerty – český větrník a kanadskou nanaimo bar, Luca Cerqueglini vzal do hry také své italské kořeny a aby ukázal, že je otevřený cizím vlivům a různým kulturám, rozhodl se v koktejl přetvořit pizzu Havaj, která vznikla v roce 1962 v Kanadě pod rukama původem řeckého restauratéra.
Nejlépe si v očích Millie a Adriána vedl Matouš Boček, jenž je vzal k táboráku. Nejprve navodil atmosféru kanadského lesa, do nějž následně přenesl české chutě a tradice. Připomněl, že v přírodě u nás divoce roste kolem 250 jedlých ingrediencí, které lze i s využitím znalostí a dovedností našich předků, co se zpracování a konzervace týče, přetvořit v mnohanásobné množství chutí. Koktejlem Campfire podpořil i lokálního producenta, když v něm tequilu Don Julio zkombinoval s ice ciderem Utopia Patience. Třetí ingrediencí byl likér z borovicových šišek a nakládané šištičky, jež jsou už od počátku určitým signature prvkem Almy použil také na ozdobu – napíchl je na jehlice a přiměl porotce, aby si je spolu s ním na malém táboráku, který byl součástí jeho servisu, symbolicky opekli. Celé Matoušovo vystoupení podkreslovala píseň Michala Tučného Všichni jsou už v Mexiku, která vtipně odkázala i na zemi původu soutěžní báze.
Kreativní cesta do budoucnosti / Středeční soutěžní dění završil drink na nedávno otevřené střešní terase hotelu W Prague a spolu s ním i rozlosování finalistů pro disciplínu Drink to Future, jež ve čtvrtek dopoledne vrátila soutěžní dění do Occulta. Historicky laděný elegantní interiér sympaticky kontrastoval s tím, co tu soutěžící předváděli. Zadání této challenge totiž barmany a barmanky vyzývalo, aby z libovolného destilátu z portfolia Diageo Reserve namíchali drink, který bude i díky využití moderních technologií představovat pro porotu nezapomenutelný zážitek.
Někteří finalisté inovace promítli do zpracování surovin a při svém vystoupení vsadili spíš na minimalismus. To byla i cesta, kterou se vydal Luca Cerqueglini, aby pak na závěr před porotce postavil Petriho misky s kapkami svých ingrediencí i hotového drinku a podal jim mikroskop, aby si je mohli prohlédnout v detailu. Oproti tomu třeba Ben Boulton-Smith pro servis koktejlu použil malého robota, který reagoval na tlesknutí, a například Veronika Vybíralíková svůj drink servírovala na podstavci sestávajícím ze dvou částí – jedna udržovala drink chladný a na druhé si bylo možné dobít telefon. A nakonec přiletěl i dron…
Jako dvanáctý před porotce předstoupil Tomáš Horn a rozdal jim role – Millie měl představovat jeho přítelkyni, Adrián parťáka a všichni tři společně vyrazili na piknik. Tam Tomáš Millie položil zásadní životní otázku: Will you start to day drinking with me?, ona řekla ano, a protože u sebe neměli žádný alkohol, Adrián objednal přes aplikaci, kterou měl od Tomáše v telefonu, whisky Johnnie Walker Black Label, kterou – v miniaturním balení – záhy přinesl dron. Tomáš tuto scénku vymyslel s odkazem na historii a inovativní cesty ke konzumentům, které značka Johnnie Walker od počátku hledala, a zároveň budoucnost, kdy by ji – už ve standardní velikosti láhve – mohly distribuovat třeba i drony. V koktejlu k whisky přidal sodu připravenou z cordialu z fermentovaného jehličí, jablka a heřmánku a highball sklenku, v níž drink servíroval, ovoněl trochou absintu.
Připraveni téměř na všechno / Po Drink to Future challenge se spočítaly body a porota chvíli diskutovala, než zazněla jména postupujících. Do top 5 se na základě svých výkonů ve třech soutěžních disciplínách probojovali Matouš Boček, Luca Cerqueglini, Tomáš Horn, Peter Plieštik a Patrik Škamla. O jedenáctém českém World Class vítězi pak rozhodla závěrečná disciplína, jejíž hodnocení se připočítávalo k bodům, s nimiž do velkého finále barmani vstupovali.
Letošní ročník soutěže, první v režii nového World Class ambasadora Pavla Mandrly, přinesl celou řadu novinek a několik se jich týkalo i velkého finále. Tou hlavní byla skutečnost, že se její soutěžní část neodehrávala před zraky pozvaných hostů v rámci slavnostního večera, ale za zavřenými dveřmi. Ready to Guest Shift challenge spojená s výzvou Let’s have a Martini byla jednoduchá, jak jen to šlo. Soutěžící se měli vžít do situace, že se chystají na libovolném místě ve světě na hostující směnu a musejí si poradit s běžně dostupnými zdroji, co se surovin i technologií týče. Předložit porotě měli tři drinky. Kromě dvousložkového Martini na Ketel One, jež mělo být pitelné i pro ty, kdo tenhle drink běžně nevyhledávají, a také naplňovat principy udržitelnost, šlo o nealko drink na Tanqueray 0.0 a highball na vylosované bázi, které musely sdílet stejný cordial. Ten si soutěžící připravili předem, ale protože až do finálového odpoledne nevěděli, zda si jako bázi vylosují rum Zacapa Solera, gin Tanqueray No. Ten, tequilu Don Julio Blanco nebo whisky Singleton 12 y. o. či Johnnie Walker Black Label, musel být dostatečně univerzální na to, aby ladil z každou z nich.
Závěr finálového dění se odehrál ve Sloupovém sále Fantovy budovy na hlavním pražském nádraží. Po dvou stranách sálu s vysokými stropy a historické sloupy s původní keramickou mozaikou vyrostlo pět barů dedikovaných pěti zmíněným značkám z portfolia Diageo Reserve, přičemž každý z top 5 finalistů si ten „svůj“ mohl dozdobit podle svého. Patrik Škamla tak třeba před Johnnie Walker bar postavil dětskou tabuli popsanou křídami a rukou psané menu baru Moments, jenž nabízel Recept na život. Patrik porotce provedl od dětství přes pubertu až k dospělosti, tedy od nealko drinku s tóny citronové verbeny, tužebníku jilmového a broskve přes rooibosem vybalancovaný highball se stejným cordialovým základem až po angreštově laděné Still Standing Martini.
Nejen průšvihy se stávají / Luca Cerqueglini, jenž závěrečnou disciplínu vyhrál, před Tanqueray bar postavil výstražný stojan a porotcům obléknutým do reflexních vest představil svůj koncept Shift Happens. „Chtěl jsem poukázat na všechny ty chyby, které děláme, než se staneme profíky, a také na to, že je dobré se z nich umět poučit. Protože prostě shit happens…,“ objasňuje. Své tři koktejly pak propojil s některými z přešlapů, které za barem udělal. Porota a později i hosté, kteří začali Sloupový sál plnit krátce po půl osmé, na jeho baru mohli ochutnat dva drinky připravené s cordialem z broskví a oolongu, který v případě nealkoholického drinku s Tanqueray 0.0 završil lehkou pěnou a nastrouhanou limetou, a v případě highballu na Tanqueray No. Ten doplnil ještě o sodu s tóny opraženého kokosu a bílou čokoládu, plus Martini pojmenované Director’s Cut, na něž zužitkoval celé olivy včetně pecek.
I když o vítězi bylo rozhodnuto už před příchodem hostů, oni sami mohli určit, kdo je ten nejlepší v jejich očích. Vítězem ceny sympatie se stal Peter Plieštik, který tak na úvod vyhlašovacího ceremoniálu mimo jiné obdržel i originální skleněný jigger od českého designéra Martina Jakobsena navržený přímo pro tuto příležitost. Stejnou cenu letos poprvé získali i vítězové jednotlivých disciplín, tedy Matouš Boček, Tomáš Horn a Luca Cerqueglini, jemuž vydařený soutěžní finiš vynesl i celkové vítězství. Domů si kromě symbolické letenky do Toronta, kde se od 29. září do 3. října bude konat globální World Class finále, a láhve rumu Zacapa Royal odnesl také trofej, kterou stejně jako v předchozích letech navrhl designér Jan Plecháč. Letos dostala podobu kapky – jako symbol toho, že v soutěžích často rozhodují detaily a že někdy stačí jediná kapka ingredience navíc, aby určila vítěze.
foto: Michal Šula
