Když se Bystrík Uko zamýšlel nad tím, komu položí svých sedm otázek (plus jednu úvodní, zahřívací), nemusel se rozhlížet nijak daleko. V jeho hledáčku se záhy ocitl český barman, který podobně jako on svou rodnou zemi nejprve vyměnil za Londýn a ten pak za Singapur, kde se usadil. Společné mají s Romanem Foltánem i to, že jsou sice s barovou branží dále spjati, za bar už se postaví ale spíš jen sporadicky.
Jak se Roman Foltán má?
Mám se dobře, Bystríku. Děkuji za optání a za příležitost k rozhovoru!
Za barem už teď moc času netrávíš. Na čem momentálně pracuješ?
Pracuju na několika různých projektech naráz. Konzultuju pro shochu Iichiko, kterému pomáhám s globálními aktivacemi a otvíráním nových trhů. Vedle toho pracuju jako konzultant pro singapurské Diageo. Pomáhám jim s tréninky a řeším advocacy a taky komerční stránku. No a když mám ještě čas, dám si jeden nebo dva večery v týdnu na pár hodin směnu u kamarádů v Puffy Boys. Kluci mají super pizza bar a já jim většinou v pátek pomáhám na place. Mají nejlepší pepperoni ve městě a jejich Gin Martini s troškou palo cortado sherry je super kombinace!
Pracoval jsi jako barman, ambasador, konzultant… co z toho pro tebe byla největší challenge?
S každou z těchto rolí jsou spojené nějaké výzvy, pro mě osobně byly asi tou největší zkouškou konzultace pro velké hotelové společnosti. I když pracuješ a otevíráš bary pro stejnou firmu, každý ten hotel má svůj vlastní management, který je někdy velmi nápomocný a nadšený, že má možnost s tebou spolupracovat, protože dané problematice třeba až tolik nerozumí a je dost chytrý na to, aby si nechal pomoci, jindy mu ale práce s tebou byla vnucena od nejvyššího vedení, a tak proti tobě bojuje a každý den ti hází klacky pod nohy. A to se pak hodně špatně pracuje… Naštěstí takových projektů bylo jen pár. Většinou jsem všude narazil na super barové týmy, kterým nechybělo nadšení a touha se učit. Zároveň jsem měl možnost se podívat do lokací, kam bych se normálně asi nedostal.
Co by Roman Foltán řekl své mladší verzi z roku 2010, kdy jsi poprvé přiletěl do Londýna?
Ha! To je hodně povedená otázka. Jednu ze zásadních věcí, kterou bych mu řekl, by bylo: Uč se víc jazyků, nikdy nevíš, jaká příležitost se ti naskytne. A další zásadní věc: Když už sis koupil to členství v posilovně, tak tam i choď! Kdybych ve své minulosti mohl jednu věc trošičku změnit, tak by to určitě bylo to, že bych se o své zdraví začal preventivně starat dřív. Byl bych víc aktivní, chodil bych běhat a cvičit. Nikdy není pozdě začít, ale s naším životním stylem platí – čím dřív, tím lépe. A není to jen o fyzickém zdraví, ale i o tom duševním.
Co nám můžeš prozradit o Iichiko Saiten?
Iichiko je japonské shochu z ječmene, které se vyrábí na malém ostrově Oita. Firma jako taková existuje od roku 1958, kdy se čtyři velké rodinné společnosti, které po několik generací vyráběly sake, spojily a vytvořily tuhle značku. Přímo na ostrově vlastní také vinice, a tak kromě sake a shochu vyrábí ještě tichá i šumivá vína. Základní shochu se jmenuje Silhouette a má podobně jako běžná shochu 25 % alkoholu. Před pár lety byla ale uvedena na trh novinka Iichiko Saiten, která byla jako první na světě vytvořena speciálně pro koktejly, a má tudíž i vyšší procento alkoholu, který dosahuje 43 %. Já a moje kolegyně Celia s touto značkou spolupracujeme už několik let. Pomáháme jí prorazit na asijském trhu, ale také v Evropě a Americe a brzy začneme řešit i Střední východ. Zrovna teď skončil další ročník barmanské soutěže, kterou jsme vymysleli před třemi lety. Letos jsme měli finále v Americe, Singapuru, Hongkongu a Japonsku, příští rok plánujeme přidat Anglii a další země, jejichž vítězové potom poletí do Japonska na globální finále.
Otevřeš si někdy vlastní bar?
Když jsme letos zavřeli Barbary Coast, zařekl jsem se, že už další bar nechci. Nikdy ale neříkej nikdy… Je pravda, že se teď víc věnuju značkám alkoholu a věcem s tím spojeným, něco se tu ale rýsuje. Určitě to ovšem nebude v Asii, tedy alespoň prozatím ne, a ani tam, kde by to všichni čekali. Máme v plánu otevřít několik podniků v určitých lokacích, přičemž já bych měl mít na starost jejich provoz. Za bar jako takový se tudíž už jen tak nepostavím. A je to asi i dobře, protože bych tam těm mlaďochům už jen zavazel…
Který koktejl z vodky, ginu, whisky, rumu a koňaku je tvůj nejoblíbenější?
Vodku moc nepiju, ale kdyby ses mě zeptal na tequilu, byla by to jednoznačně Tommy’s Margarita nebo Paloma. Na bázi ginu Wet Martini 50 : 50 s olivou, z whisky rozhodně Boulevardier, z rumu Daiquiri a s koňakem bych si nechal namíchat Sidecar Royale se šampaňským – kdo ještě neměl možnost ochutnat, vřele doporučuju!
Kde se vidíš za deset let?
Rád bych měl menší ranč, kde bych choval zvířata, pěstoval vlastní zeleninu a užíval si venkova. Mně totiž venkov moc chybí. Je vtipné, jak se občas chceme vrátit do toho, v čem jsme vyrůstali!
