Miloš Danihelka, rodák z krkonošského Vrchlabí, se nevydal na cestu za poznáním do matičky Prahy jen tak náhodou. Byla to právě barová soutěž, která mu vehnala vítr do plachet a z horala se tak před pár lety stal novodobý barový veteránek.  Miloš vyhrál české finálové kolo Bacardí Legacy, které ho korunovalo na reprezentanta České republiky v australském Sydney. Na @Bars vám přinášíme absolutně čerstvé zprávy o soutěži samotné, Milošově cestě do Sydney a osobních pocitech z této cesty za poznáním. „Výslechu“ se ujal George Němec a první otázka?

G.N.: JAKÁ BYLA TVOJE OČEKÁVÁNÍ PŘED ODLETEM DO SYDNEY? OČEKÁVÁNÍ OD SOUTĚŽE, JEJÍ VELKOLEPOSTI, OD SEBE?

MILOŠ: Ahoj parto, na začátku bych vám všem chtěl opravdu od srdce poděkovat za veškerou vaši pomoc a podporu, děkuji vám moc. Byl jsem si vědom toho, že jedu na jednu z největších soutěží na světě, navíc do země, která je barově ohromně vyspělá, takže očekávání byla velká (později naplněna, některá i překročena). Očekávání od sebe – asi jako na všech předešlých soutěžích, kde jsem měl tu čest reprezentovat naše české barmanství – užít si to, skončit přinejhorším v 1/2 a neudělat ostudu českému barmanství, ani sobě.

G.N.: CO BYL NEJVĚTŠÍ „WOW FAKTOR”, KTERÝ TI V SYDNEY CVRNKNUL DO NOSU JAKO PRVNÍ?

MILOŠ: Co se Sydney a Austrálie samotné týče, tak asi to, že je tu všechno jinak než u nás – úplně jiná příroda – stromy, zvířata, naprosto pohodoví, přátelští a nápomocní lidé, krásné stavby a runway tak blízko oceánu, že jsem si původně myslel, že sedáme do vody…

Z barového hlediska to, jak to už na letišti žilo soutěží – přiběhne celník, a když mu řeknete, že jste barman z ČR a jedete na Bacardí Legacy, ví, o co jde, svolá kolegy a popovídá si s Vámi. Super! Taky za to kluci hned nafasovali pár plechovek s Plzní.

G.N.: CO SE TÝKÁ ORGANIZACE SOUTĚŽE A JEJÍ PŘIPRAVENOSTI, CO TĚ PŘEKVAPILO, NADCHLO, OHROMILO NEJVÍCE?

MILOŠ: Vše bylo precizně nachystané a celá soutěž na mě udělala obrovský dojem. Nikdy před tím jsem nic takového nezažil. Jen co člověk vyskočil z letadla, všude bylo vidět Bacardí Legacy – bannery, billboardy, vlajky na stožárech po celém Sydney, drobné nápisy červenou barvou na chodnících i budovách, prostě masakr. Soutěž jako taková odsýpala rychle, když byl nějaký problém, v mžiku tu bylo alespoň 10 lidí, kteří ho uměli vyřešit. Největší dojem ale udělal závěrečný event v Town Hall. To bylo dokonalé.

G.N.: JAK JSI BYL SPOKOJENÝ SE SVÝM VÝKONEM?

MILOŠ: Vždycky, když dosoutěžím, mám pocit, že bych mohl udělat spoustu věcí lépe. To samé bylo i tady. Na stranu druhou jsem věděl, že se mi drink povedl, že jsem řekl vše, co jsem říct chtěl, že jsem udělal vše, co po nás porotci chtěli, a že je moje prezentace bavila. Kvůli problémům s jatlagem jsem se neúčastnil programu, který pro nás byl v předvečer soutěže připraven. Byl jsem opravdu hodně unavený, ale když se na své vystoupení podívám zpětně, musím na sebe být celkem pyšný, nijak to nebylo poznat. Ihned po skončení vystoupení za mnou přišli David Cordoba, Jacob Briars a Dickie, že to bylo fantastické, a že moc děkují za super prezentaci a parádní drink. Takže spokojený jsem. Když jsem ale viděl včerejší finále, na prezentaci u nás budeme muset všichni (!!!) zapracovat. To, co předvedl Derzel z Jižní Afriky – to bylo úplné herecké vystoupení. On svým stylem vyprávění dokázal chytit za límec, úplně vás vtáhnout do příběhu a nepustit. Peter Chua – paráda, škoda dvou naprosto zbytečných chybiček, které udělal v tu nejhorší možnou chvíli, při super osmi finále, kde každá chyba je nejvíce vidět. A vítěz Franck – ztělesnění elegance, ladnosti, hrdosti a až chirurgické přesnosti. Wow!

G.N.: JAKÁ TŘI JMÉNA JSI POVAŽOVAL ZA TVÉ OSOBNÍ FAVORITY A PROČ?

MILOŠ: Ještě před soutěží byl pro mě největším favoritem Peter Chua. Měl skvělý rok, bylo ho vidět, slyšet, svého „Sugarmana“ dostal do podniků po celém světě a měl ho fantasticky podpořeného marketingově. Mým favoritem zůstal až do konce. Druhým byl již zmiňovaný Derzel Hearth, fantastická osobnost s vynikajícím projevem. A pak už se dalo vybírat jen opravdu těžko dalšího favorita. Držel jsem pěsti Faye, která reprezentovala Čínu a Peterovi nejvíce. 

G.N.: DOKÁZAL BYS JEDNODUŠE POPSAT JEDNOTLIVÁ STÁDIA SOUTĚŽE?

MILOŠ: a) vymyslet drink – uvědomit si, s jakými drinky už Bacardí pracuje a nedělat stejný chuťový profil, mít drink co nejvíce propojený s brandem skrze příběh.

b) promovat cocktail – dostat jej do povědomí co nejširší skupiny lidí, jakoukoli cestou. Zde je potřeba myslet na to, že pořád platí pravidlo „za co nejmenší náklady nadělat co nejvíce muziky“. Ty náklady na propagaci musíte zkrátka co nejlépe využít, na konci nejde o to, zda jste měli video, guest bartending atd. Tuhle část soutěže řeší lidé z marketingu firmy a specialisti na propagaci a média. Zde jsou podstatná jenom čísla! Máte-li štěstí a dostanete se do národního finále, musíte svůj drink odprezentovat porotě složené z profesionálů a špiček v našem oboru. Více-méně to samé platí pro světové finále, s tím, že nejlepší ocho (osmička) postupuje do super finále, kde svůj cocktail míchají a prezentují znovu, tentokrát jiné porotě.

G.N.: CO AUSTRALSKÉ BARY, MĚLI JSTE MOŽNOST NAHLÉDNOUT?

MILOŠ: Jasně, každý večer bylo v plánu navštívit několik barů, Baxter in, Barber shop, Zeta Bar, Eau de vie, Ananas, 0-Bar, Opera Bar, La Blue Bar, Bar 100, Pop up baru Black Pearl na Bondi Beach. Krásný to bylo. Tohle jsem vše navštívil já, což je tak 1/4 toho, co stihli ostatní. Já holt musel trávit většinu večerů na pokoji, kvůli problémům způsobeným jatlagem. Na každý pád, mně se nejvíc líbil Baxter In.

G.N.: CO TĚ NA SOUTĚŽI NEJVÍCE PŘEKVAPILO? A NAOPAK POTĚŠILO?

MILOŠ: Jediné nemilé překvapení byl ten jatlag, jinak mě vše pouze těšilo. Parádní pokoj v Shangri-la hotelu s výhledem na Operu, dokonale zmáknutá práce pořadatelů, vynikající kvalita, drinky a vystoupení všech soutěžících bez rozdílu, mraky parádního jídla… krásný zážitek na celý život. Jakmile se dostanete do finále BLGCC, nejste jen soutěžící. Automaticky se stanete součástí rodiny Bacardí. Okamžitě na vás chtějí kontakt, baví se s vámi, vyhledávají vás, hledají témata, o kterých se spolu můžete dlouhé minuty bavit. Prostě dělají vše pro to, abyste cítili, že pro ně nejste další z mnoha, kdo pro jejich značku udělal nějaký drink. Tohle bylo prostě z celé té soutěže nejvíc. Jo a pak ještě to Daiquiri z Bacardí z roku 1920.

G.N. PŮJDEŠ DO SOUTĚŽE I PŘÍŠTÍ ROK?

MILOŠ: Než jsem sem jel a po prvních dnech tady jsem si říkal, že ne. Ale díky tomu, jak celá soutěž vygradovala, chci být zase součástí BLGCC v příštím roce. Tak jako jsem kdysi viděl Zdendu se shakerem Bacardí po vítězství v UK a chtěl ho jednou mít taky, tak momentálně chci zažít stejný pocit, jako mělo těch 8 kamarádů a kolegů, kteří postoupili do top „ocho“, a kteří soutěžili v tom krásném prostředí, v neuvěřitelné atmosféře, pro neuvěřitelné lidi. Nápad na drink a vše kolem něj jsem dostal hned po soutěži, takže příští rok se pokusím obhájit české vítězství a na světovém finále, dostanu-li se, je moje meta Top 3. Jasně, bude to šíííleně těžké v konkurenci, která u nás je, obhájit vítězství v rámci ČR. Ale věřím tomu, že s cocktailem, který mě včera napadl, tu šance je. Takže po #Orgullo to bude #VISION.

GN: KDYŽ BYS MOHL VRÁTIT ČAS A NĚCO ZMĚNIT, CO BY TO BYLO?

MILOŠ: Na tohle je těžké odpovědět. Před tím zážitkem tady bych Ti odpověděl, že kdybych mohl vrátit čas, vůbec bych na Legacy nešel. Ty jsi avizoval dlouho dopředu, co tahle soutěž umí a to se bohužel po českém finále potvrdilo a mě to doteď mrzí. Co se mě týče, tak bych si před odletem sem přečetl více informací o jatlagu a nespal bych v letadle.  Možná bych si dal nějaký intenzivnější výukový program z AJ, abych si byl jistější v tom, co říkám na českém finále. Při vystoupení tady jsem byl lépe připravený na všechno díky Zdendovi Kaštánkovi, který mi ukázal věci, na které se mám u sebe zaměřit. To mi opravdu moc pomohlo, takže tady už jsem toho s Orgullem prostě o moc lépe udělat nemohl.

GN: Já ti, Miloši, moc děkuji za čas, který jsi mi věnoval a ukrojil ze svého pobytu v Austrálii. Za sebe, @Bars a doufám, že za velkou většinu české barové scény ti děkuji za skvělou reprezentaci našeho českého barového řemesla. Pěkný zbytek pobytu a šťastný návrat do matičky české.

MILOŠ: Děkuji, Jiříku, dáme pivko, až dorazím. Těším se.

Facebook

Pinterest

Twitter

Linkedin