Letos pětatřicetiletý Lukáš Sedlmaier sice prožil kus svého profesního života v zahraničí, doma je ale ve středočeském Benešově, kam se také před pěti lety vrátil a začal pracovat na otevření vlastního baru. I na Mingle tak samozřejmě během jeho minuty před naší kamerou přišla řeč.
Jako dítě chtěl být Lukáš ajťák nebo barman. Ze základy nakonec putoval na SOU Vlašim, která jako jediná v okolí měla obor kuchař – číšník. „Na IT nebyly dostatečné studijní výsledky,“ komentuje tuhle svoji volbu. Za bar se poprvé postavil hned v prváku, a to za studentský v rámci školní praxe. Výčet podniků, kterými prošel následně by vydal na hodně dlouhý seznam. V Praze to byl například bar v pětihvězdičkovém hotelu Carlo IV, na Novém Zélandu, kam odletěl v roce 2013, jedna z tamních nejlepších restaurací té doby The Sugar Club a v Amsterdamu, kde žil a pracoval šest let od roku 2014, bar Door 74, jenž se v tomto období několikrát objevil v první padesátce 50 Best. „Díky kamarádům a práci pro největší nizozemskou cateringovou a konzultační firmu The Fabulous Shaker Boys jsem měl možnost zažít alespoň jednu směnu ve více než patnácti různých barech. Z každého z nich jsem si odnesl spoustu poznatků nejen o našem úžasném oboru, ale i o mně samotném,“ ohlíží se zpátky s tím, že jeho chápání barmanské profese stojí na tom snažit se být pokaždé lepší než při předchozím servisu.
Domů do Benešova se Lukáš vrátil v roce 2020 a pustil se do budování vlastního baru. „Ve dvaceti jsem chtěl dělat v nejlepších barech na světě a být nejlepší barman na světě. Obojí se mi splnilo. V nejlepších barech jsem pracoval a v roce 2018 jsem byl vyhlášen druhým nejlepším na světě v rámci soutěže Vero Bartender od Amaro Montenegro a o rok později jsem skončil druhý v nizozemské soutěži Entree Best Bartender. Ve třiceti se mi priority změnily a já chtěl být blíž své rodině. Zároveň jsem cítil potřebu začít tvořit něco hmotného,“ říká. Začátky ale nebyly nijak jednoduché. „Koupil barák v Benešově za účelem hostinské činnosti a sedm dnů nato vyhlásili v celé ČR kvůli covidu nouzový stav. Plný provoz jsem tak zahájil až o tři roky později,“ objasňuje.
Vysvětlení má Lukáš pochopitelně i pro poměrně nezvyklý název svého baru – Mingle. „Jde o anglický výraz pro socializaci, takové to navazování nenucené konverzace ve společnosti. Bar je rozdělený na tři části, z nichž jedna je ta minglící. Pro mě byl bar vždy místem, kde se potkávají lidé různých vrstev a chtěl jsem to i pro svůj bar s tím, že host si může sám vybrat, kde bude chtít trávit večer,“ popisuje svůj záměr a pokračuje: „Mingle je seating only, 18+ podnik se signature drinky inspirovanými místním folklórem a historií. Mám tu ale i letní provoz, který probíhá na zahradě, a tam mohou i děti. Jeho součástí je dětský koutek, pískoviště i hřiště a výdej je z okénka, ale o tom možná příště…“
A co Lukáš považuje za svůj největší profesní úspěch?. „Otevřít, udržet a mít tento typ baru výdělečný zde ‚na vesnici‘,“ nabízí jasnou odpověď. Zmínit je ale potřeba i jeho letošní vítězství v českém národním kole Planteray Games. „Před lety v Amsterdamu jsem měl možnost sdílet taxík s Alexandrem Gabrielem. Jeho znalosti mě ohromily a ještě než jsme dorazili na masterclass, který tehdy vedl, už jsem věděl, že tuhle značku budu milovat do konce života,“ prozrazuje, co ho přimělo se do této soutěže přihlásit. Zážitky má pochopitelně i z mezinárodního finále, které proběhlo ve Varšavě. „Parta profíků z oboru z různých koutů světa a ty můžeš probírat ty malé detaily, co tak miluješ,“ líčí svoje dojmy.
Ideální formou odpočinku je pro Lukáše with me-time, kino, procházka přírodou nebo tak „tupá“ práce, jak označuje třeba štípání dříví. Podobně odpovídá i na otázku na koníčky. „Mimo moji profesi jich moc nemám, snad jen péči o zahradu, práci se dřevem. Už jsem říkal, že mám ovce?“ vypočítává. A kde se vidí za dvacet let? „Haha, živ a zdráv nejlépe! Zbytek necháme osudu,“ uzavírá.
video: Ondra Číhal
