Když v roce 2009 ještě jako Vendula Stoklasová opouštěla Česko a mířila do Londýna, nemohla ani tušit, co všechno má před sebou. Patřila ke stejné barmanské generaci jako Zdeněk Kaštánek, který jí teď, už coby Wendy Hopkins, zkušené barové manažerce, jež působí jako international beverage director pro restaurace Hakkasan, položil svých sedm otázek.
Asi bude nejlepší začít otázkou: Jak ses dostala k pohostinství a jak do baru?
Zvolila jsem si cestu přes den studovat, po večerech pracovat… Pro barové řemeslo jako takové jsem se nadchla během letní brigády na Slapech. David Neumann a Martin Baťha tam měli bar a já v něm točila zmrzlinu. O rok později mi nabídli barový kurz a ať se k nim přidám. Tam jsem potkala Stanislava Vadrnu a už se to rozjelo…
Kromě toho, že jsi v legendárním baru The Connaught pracovala za barem snad jako první nebo přinejmenším jedna z prvních žen, působila jsi tam zároveň v době, kdy tamní tým vedla legendární dvojka Ago Perrone a Erik Lörincz. Jaké to tehdy bylo a co za zkušenosti sis odtud odnesla?
Na tohle období moc ráda vzpomínám. Být první ženou za barem v Connaughtu pro mě byla velká čest a obrovský úspěch. A doufám, že to nějakým způsobem motivovalo i další ženy. Stát za barem s takovýmto kalibrem nebylo snadné, všechno muselo být na jedničku. Tým byl super, a i když už Erik a Ago měli v oboru renomé, stáli pokaždé za úspěchem celého týmu. Osobně tuto naši éru považuji za jedno z hlavních období v oboru hospitality, kdy 1-to-1 mentorship znamenal strašně moc. Myslím, že jsme byli svého druhu průkopnici, kteří inspirovali další „barové děti“ vyrazit do Londýna z Čech, Itálie a z mnoha dalších míst.
V průběhu své kariéry jsi na nějakou dobu přešla i na takzvanou dark side a pracovala jsi s výrobci a majiteli značek. Mám teď na mysli tvou práci pro Bacardi. Strávila jsi na té druhé straně skoro pět úspěšných let. Co ti tohle období přineslo?
Odskočit si aspoň na chvíli na tu druhou stranu můžu všem jen doporučit. Člověk tak získá hodně nových zkušeností a naučí se toho spoustu o výrobním procesu, pozná detailně celou cestu jedné láhve alkoholu. Dozví se toho ale i hodně o dopadu výroby ve velkém na životní prostředí. Stejně tak se naučí nakládat s financemi, pochopí, kdy zainvestovat a kdy říct raději ne. Celé to má úplně jinou dynamiku a otevře ti to oči. Naučíš se myslet víc do budoucna i jak třeba jednou řídit svůj byznys.
Vést bar je jedna věc, ale vést několik barů, respektive celou gastro skupinu, je něco úplně jiného. Ty sis během své kariéry vyzkoušela práci hned pro dvě světoznámí skupiny, Oblix a Tao Group. V čem se práce pro stand alone bar a international group liší?
Mít na starost jeden bar nebo víc barů je pořád stejně starostí, jen jsou jinak velké. V první řadě tě ale ta práce musí naplňovat a měl bys z ní mít radost. Starat se o velkou skupinu je mnohem komplexnější záležitost. Kvalita a konzistence práce jsou klíčové pro zachování hodnot značky a firmy – a pro lidi, kteří ji reprezentují, je to to nejdůležitější.
Aktuálně působíš jako international beverage director pro restaurace Hakkasan. Můžeš nám značku Hakkasan a její koncept trochu přiblížit?
Hakkasan se zaměřuje na moderní kantonskou kuchyni a cílem našeho barového programu je zakomponovat autentické ingredience do moderní mixologie. Velký důraz klademe také na inkluzivitu – všechny naše signature koktejly jsou k dispozici i v nealkoholické podobě. Vypadají i chutnají stejně, jen jsou namíchané na bázi lihovin s nulovým obsahem alkoholu.
Jsi zároveň mámou dvou dětí, s manželem jste se usadili v Londýně. Jaké jsou teď tvé další plány?
Moje děti jsou ještě malé, první má čtyři a půl roku, druhé teprve sedm měsíců, takže teď plánujeme spíš jen ze dne na den. Chceme si vše hlavně užívat spolu jako rodina. V dlouhodobém horizontu bychom se ale chtěli přesunout někam jinam. Asi jen čekáme na tu správnou příležitost.
Je neděle a máš volno – jak vypadá tvůj ideální plán pro takový den?
Ideální neděle? Být přímo na okruhu Formule 1 a užít si závod naplno, bez vyrušení.
