V barové branži se pohybuje bezmála tři dekády a jak sám připouští, za celou tu dobu se prakticky nezastavil. I díky tomu může být záběr jeho aktivit tak široký a zahrnovat vše od míchání drinků přes konzultace a vzdělávání až po provozování e-shopu s barovými produkty. Zároveň na jeho tváři nikdy nechybí široký úsměv – přesně v souladu s radou, kterou kdysi dávno dostal. Na cestu zpátky časem až do konce 90. let nás vzal Tomáš Kubíček.
Se kterým barem jsou spojené tvoje začátky? Kdy a jak dlouho jsi tam tehdy působil?
K drinkům jsem se dostal už na střední, kde jsem si udělal první barmanský kurz u Františka Holíka. Zlom ale přišel v roce 1998, kdy si mě vzal pod křídla Roman Uhlíř. Nejdřív kurz, pak rovnou jeho cateringový tým – a tam jsem poprvé pochopil, co tenhle obor opravdu obnáší. Po čase mi ale začal chybět reálný bar. Přijal jsem proto nabídku kamaráda a skončil v projektu Shooters na Proseku, kam šli lidi z legendární Casablancy. Byla to jízda – rychlost, show, working flair… obrovská škola. Pak přišel Rincón v Praze 1, kde jsem dělal šéfbarmana, a následně třeba show bar PosteL. Dneska už ty podniky neexistují, ale měly obrovský vliv na to, kde jsem teď.
Jaké drinky jste tehdy míchaly a který z nich byl pro tebe ten top?
Mojito v mixéru, Romanova specialita. Dneska se tomu směju, ale internet nebyl, inspirace minimum, takže si to každý dělal trochu po svém. A vlastně i díky tomu vznikala dost zajímavá kreativita. Jinak klasiky tehdejší doby: Piña Colada, Tequila Sunrise, Sex on the Beach nebo High Society.
Co jsi v té době považoval za největší barmanskou metu?
Chtěl jsem být nejlepší ve flairu. Jezdit soutěže, vyhrávat, být vidět. Trénoval jsem klidně pět hodin denně, ale konkurence byla brutální. Lidé jako Baťula, Neumič, Slápa nebo Vognar byli úplně jinde. I tak mi to dalo strašně moc – hlavně disciplínu a respekt k řemeslu.
A jakou nejlepší profesní radu jsi tenkrát dostal?
Rohlík! Roman na nás takhle vždycky houknul, když jsme míchali drinky a nesmáli jsme se. Já to po něm převzal a používám to doteď. Jinak od starších kolegů klasickej Zátopek: „Když nemůžeš, přidej.“ Řídím se tím dodnes, a asi i proto jsem se nikdy úplně nezastavil.
Který projekt tě nejvíc zaměstnává právě teď?
Pořád jedu naplno barový catering a obchod Barman.cz. Do toho dlouhodobě buduju značku bubble tea Boba, kterou teď dost škálujeme. Nově mám navíc na starost Casablanca Sky Bar v hotelu President – a tam máme s týmem velké ambice.
Jak bys popsal svůj současný styl, co se koktejlů týče?
Minimalismus. Mám rád čistý, vybalancovaný drink bez zbytečností. Pořád mě baví Negroni – míchat i pít. Na druhou stranu klienti chtějí zážitky, takže kombinuju jednoduchost s wow efekty, novými technikami a chutěmi.
Co je tou vysněnou metou pro tebe dnes?
Upřímně? Najít někoho, kdo mě jednou kvalitně nahradí. Chci mít víc času na rodinu, Šumavu a cestování. Ale barmanství zůstane vždycky mojí součástí – jen ho budu víc předávat dál než stát každý den za barem.
A jakou radu máš pro barmany, kteří ještě stojí na začátku své profesní cesty?
Dělej to, co tě baví. I když to na začátku nevypadá na velký prachy nebo jistotu. Peníze budou. Čas ne. Tak si život užívej!
