Když před více než dvaceti lety za barem začínal, míchal hlavně klasiky a snil o tom, že se stane ambasadorem nebo si otevře vlastní bar. Na ten už patrně nedojde, ale ambasadorem společnosti Pernord Ricard už hezkých pár let je. A klasiky? Ty míchá pořád rád… Na cestu zpátky v čase nás vzal Jirka Richter.
Se kterým barem jsou spojeny tvoje profesní začátky? Kdy a jak dlouho jsi tam tehdy působil?
V roce 2004 jsem jako student prvního ročníku vysoké školy nastoupil do legendárního pražského Café~Café na pozici barmana. Bylo mi tehdy devatenáct. Postupně se moje role rozšířila a stal jsem se také vedoucím směny. Strávil jsem tam skvělé čtyři roky, které mě profesně i osobnostně hodně formovaly. Potom následovalo otevření pražského Buddha-Baru, kde jsem opět začínal za barem.
Jaké drinky se tam tehdy míchaly a který z nich byl pro tebe ten top?
Café~Café bylo tehdy hodně o víně, champagne a jednodušších klasických drincích. O to větší změnou pro mě byl Buddha-Bar. Jeho mixologie propojená s hudbou, jídlem a celkovým zážitkem byla v té době něčím úplně novým. Většina drinků pracovala s asijskou fúzí, netradičními ingrediencemi a chutěmi. Těžko bych vybral jeden top drink – pro mě byla top hlavně celá ta zkušenost a úplně nový pohled na to, co všechno může bar a koktejl nabídnout.
Co jsi v té době považoval za největší barmanskou metu?
Pro mě to nebylo jen vyhrávání barmanských soutěží, i když se mi v té době docela dařilo. Největší metou pro mě bylo stát se ambasadorem nějaké velké značky nebo si jednou otevřít vlastní bar. Obojí mi tehdy připadalo jako logický vrchol barmanské kariéry.
A jakou nejlepší profesní radu jsi tenkrát dostal?
Jednu z nejlepších rad mi dal kolega v Café~Café. Chodila k nám spousta známých osobností a já je jako mladý kluk obsluhoval. Řekl mi: „Oni se koukají. Budou tě kritizovat a soudit. Hlavně se z nich neposer. Jsou to úplně obyčejní lidi jako ty.“ Možná to není úplně učebnicová formulace, ale byla to skvělá rada. Naučila mě nedělat rozdíly mezi hosty a ke každému přistupovat stejně.
Který projekt tě nejvíc zaměstnává právě teď?
Ještě donedávna to byl jeden velmi osobní a poměrně zásadní projekt – naše svatba s partnerem Dominikem. Pracovně je to dnes především péče o spoustu skvělých značek, které mám v Pernod Ricard na starost. Je to vlastně docela pestrá kombinace ambasadorství, vzdělávání, eventů, práce s bary a lidí kolem nich.
Jak bys popsal svůj současný styl, co se koktejlů týče?
V poslední době jsem se hodně vrátil ke klasickým koktejlům, jako jsou Martini, Gimlet, Negroni nebo Cosmopolitan. Baví mě jejich jednoduchost, ale zároveň i prostor, který nabízejí pro kreativitu. Rád pracuji se zajímavými ingrediencemi a postupy a hledám způsoby, jak klasický drink twistnout, aniž by ztratil svůj původní charakter.
Co je tou vysněnou metou pro tebe dnes?
Ambasadorem jsem se stal a vlastní bar? Ten by si v dnešní době otevřel asi jen velký vizionář – nebo blázen. Takže moje mety se za ty roky trochu změnily. Jednou bych rád učil na hotelové škole a předával dál znalosti a zkušenosti, které se mi za ty roky podařilo nasbírat. Čím jsem starší, tím víc mi dává smysl nejen něco dělat, ale také předávat dál to, co jsem se sám naučil.
A jakou radu máš pro barmany, kteří ještě stojí na začátku své profesní cesty?
Je to generace Z, takže rada od zástupce skoro vyhynulého druhu pro ně možná bude úplně irelevantní. Ale jednu bych přece jen měl: Neposlouchej lidi, kteří ti říkají, že něco nedokážeš. A udělej maximum pro svůj osobní i profesní rozvoj. Protože talent je skvělý začátek, ale bez práce na sobě samotný nestačí.
