Série barmanských rozhovorů míří z Londýna do Osla, konkrétně do hotelu The Thief, kam se po několika letech práce na jiných projektech rozhodla vrátit Marika Debnárová. A právě historicky první slovenskou World Class vítězku si Michal Kobza v rámci série Ptám se já vybral za adresátku svých sedmi otázek.
Jak ses dostala k barmanství? Čím tě zlákalo právě toto povolání?
Moje cesta k barmanství začala už na střední škole – mým startem v oboru hospitality byla hotelová akademie ve Zvolenu. V rámci povinné praxe jsem měla to štěstí potkat skvělé lidi, kteří byli extrémně pozitivní a měli velmi profesionální přístup k barmanství. V šestnácti letech jsem ještě neměla přesně daný profesní směr a náhoda všechno zařídila tak, že jsem se za barem našla a jsem tam teď jako doma.
Byla jsi první ženou, která vyhrála slovenský World Class. Jak se tvůj barmanský život po téhle výhře změnil?
Abych byla upřímná, původně jsem se do World Classu hlásit neplánovala. Nejsem soutěžní typ. Mám ráda bar jako místo, kde mohu být sama sebou – kreativní, komunikativní a bez stresu ze selhání. Odrazovala mě hlavně představa, že stojím za barem a sleduje mě plná hala lidí. V té době jsem působila jako barmanka v bratislavském Sky Baru. Tohle místo je dodnes mojí srdcovkou, a to i navzdory tomu, že jsem se po šesti letech práce za barem rozhodla odejít. Sky Bar mě vychoval, jsem nesmírně vděčná, že jsem mohla být jeho součástí. Díky vítězství ve World Classu a účasti na světovém finále v Miami jsem pochopila, že chci vědět a vidět víc. Diverzita barmanů, rozmanité chutě koktejlů a množství nových technik mě ohromily. Otevřelo mi to oči a já si uvědomila, na čem všem musím ještě zapracovat. World Class je skvělý start. Adrenalin, který jsem během soutěže zažívala, mě naučil, že příprava a vědomosti jsou základ. Byla to moje první soutěž, poprvé jsem se ocitla mimo svoji komfortní zónu. Když skončila, rozhodla jsem se odejít do zahraničí, měla jsem to v hlavě uložené jako plán do budoucna. Odjezd jsem na chvíli odložila, když se v Bratislavě otevřel Antique American Bar. Pak jsem ale v roce 2017 byla oslovena na pozici barmanky v hotelu The Thief v Oslu. Nabídku jsem přijala a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, jaká jsem kdy udělala.
Je podle tebe barová scéna v Oslu v něčem jiná než ve zbytku světa? Máš tam nějaký svůj oblíbený bar?
V roce 2018, kdy jsem tu začínala, bylo Oslo teprve na začátku své cesty k lepší barové kultuře. Byl to pro mě tehdy trochu šok, protože v té době tu byl jediným profesionálním barem, o kterém každý mluvil, Himkok. Útulný bar s vlastní palírnou ukrytý v centru města. Hotelové bary tehdy teprve začínaly budovat kulturu pohostinství na profesionální úrovni. A jedno je jisté – Slováci díky své mentalitě a tvrdé práci umějí tuto kulturu pozvednout. I díky tomu je dnes Oslo městem se skvělou barovou atmosférou, smyslem pro detail a množstvím inspirace… Každá země má svou vlastní specifickou barovou mentalitu, osobně jsem se proto naučila neporovnávat barové scény různých zemí, protože tím ztrácejí svoje kouzlo. A nemám ani oblíbený bar, ale oblíbené lidi, jejichž osobnost dělá daný bar barem. Nerozlišuji mezi bary z 50 Best, z nichž člověk kolikrát může odejít i zklamaný, a malými bary, kde G&T chutná jako best drink in the world díky barmanovi, který má smysl pro detail a udělá váš večer nezapomenutelným.
Co bys vzkázala současným začínajícím barmanům?
Learn – improve – inspire – repeat. Tohle je jedno z nejlepších mott, které si zapamatuju do konce života. Kredit k němu patří loňskému globálnímu World Class vítězi Felicemu Capassovi. Vědomosti jsou základ, na němž je potřeba stavět. Moje doporučení proto zní: Studuj, buď zvídavý a hlavně se neporovnávej se svým idolem na sociálních sítích.
Pokud by se ti naskytla možnost otevřít vlastní bar, jak by vypadal a jak by se jmenoval?
V poslední době moje myšlenky patří floating baru na fjordech v Oslu, inspirací jsou mi sauny plovoucí nedaleko přístavu. Šlo by o koncept s kapacitou deset lidí, který by nabízel tříchodové menu párované s koktejly. No. 1 by bylo Martini. A název baru: Breeze.
Kdyby sis mohla vybrat jen jeden drink, který by to byl a proč?
Martini. Frozen gin, touch of vermouth, olive. Tenhle koktejl je straight forward. Elegantní a neodmyslitelná součást mého večera v baru. Simple as that. Bary ho míchají, ale často podceňují přípravu.
Jak vidíš svoji profesní budoucnost v Oslu?
Zrovna teď píšu její další kapitolu. Znovu působím v hotelu The Thief. Po čtyřech letech práce na jiných projektech, jako třeba Avalon či The Conservatory – Maaemo, jsem se sem vrátila jako součást F&B týmu.
